ECLI:CZ:NS:2014:7.TDO.642.2014.1
sp. zn. 7 Tdo 642/2014-21
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 28. 5. 2014 o dovolání, které podal obviněný M. C. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 6. 2013, sp. zn. 7 To 149/2013, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 1 T 3/2013, takto:
Podle §265i odst. l písm. c) tr. ř. se dovolání obviněného M. C. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný M. C. podal prostřednictvím obhájce dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 6. 2013, sp. zn. 7 To 149/2013, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 1. 3. 2013, sp. zn. 1 T 3/2013. Obviněný odkázal na dovolací důvod uvedený v §265b odst. l písm. g) tr. ř. a domáhal se toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno opožděně.
Podle §265e odst. l tr. ř. se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Podle §265e odst. 2 tr. ř. jestliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději. O dovolací lhůtě byl obviněný poučen v usnesení Krajského soudu v Ostravě.
Napadené usnesení bylo doručeno obhájci obviněného do jeho datové schránky dne 22. 7. 2013. Obviněnému bylo napadené usnesení doručováno poštou jako písemnost určená do vlastních rukou na adresu K. – N. M., H., tj. na adresu, kterou obviněný uvedl pro účely doručování podle §55 odst. l písm. c) tr. ř. Na této adrese však nebyl obviněný zastižen, ačkoli v předcházejícím řízení mu na tuto adresu byly doručeny všechny zasílané písemnosti (např. předvolání k hlavnímu líčení, rozsudek, předvolání k veřejnému zasedání odvolacího soudu). Zásilku obsahující napadené usnesení doručovatelka dne 24. 7. 2013 uložila na poště a zanechala obviněnému výzvu k jejímu vyzvednutí s tím, že zásilku si může vyzvednout na poště. Obviněný si zásilku nevyzvedl. Uplynutím desátého dne od uložení zásilky nastala fikce doručení podle §64 odst. 4 tr. ř. Toto ustanovení stanoví, že nevyzvedne-li si adresát písemnost doručovanou do vlastních rukou do deseti dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedověděl, ačkoliv se v místě zdržuje nebo uvedenou adresu označil pro účely doručování. Z citovaného ustanovení vyplývá, že při počítání desetidenní úložné lhůty podle §60 odst. 2, 3 tr. ř. se za den doručení napadeného usnesení obviněnému považuje den 5. 8. 2013. Lhůta dvou měsíců stanovená v §265e odst. l tr. ř. a počítaná podle §60 odst. 2, 3 tr. ř. uplynula obviněnému dne 7. 10. 2013.
Obviněný podal dovolání tím způsobem, že bylo dne 13. 12. 2013 odevzdáno na poště jako poštovní zásilka adresovaná Okresnímu soudu v Karviné, jemuž tato zásilka došla dne 16. 12. 2013. Je tedy zřejmé, že dovolání bylo podáno po uplynutí zákonné lhůty.
Běh dovolací lhůty, jak byl popsán v předcházející části tohoto usnesení, nebyl nijak ovlivněn okolností, že obviněnému se napadené usnesení dostalo do dispozice dodatečně dne 16. 10. 2013, kdy mu bylo doručeno do věznice (obviněný byl dne 18. 9. 2013 dodán do výkonu trestu odnětí svobody). Za situace, kdy již nastala fikce doručení podle §64 odst. 4 tr. ř., se právní účinky, které jsou jinak spojeny s doručením, vztahují ke dni vzniku fikce doručení. Dostane-li se písemnost do dispozice adresáta dodatečně po vzniku fikce doručení, jde jen o faktický úkon, který nemá žádné právní účinky a od kterého nelze odvozovat ani běh lhůty k podání opravného prostředku.
Pokud je v ustanovení §265e odst. 2 tr. ř. uvedeno, že „lhůta běží od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději“, znamená to, že se porovná den, kdy bylo doručeno obviněnému, dále den, kdy bylo doručeno obhájci, a konečně den, kdy bylo doručeno zákonnému zástupci (v dané věci obviněný nemá zákonného zástupce), a poslední den vzešlý z tohoto porovnání je určující pro běh dovolací lhůty. Jestliže některému z nich bylo doručeno opakovaně, je pro posouzení otázky, kdy mu bylo doručeno, rozhodný den prvního doručení (viz č. 41/1989 Sb. rozh. tr.) a totéž platí pro případ, že u něho nejprve nastala fikce doručení (viz č. 54/2005 Sb. rozh. tr.).
Z těchto důvodů Nejvyšší soud podle §265i odst. l písm. c) tr. ř. odmítl dovolání obviněného jako opožděné, aniž z jeho podnětu přezkoumal napadené usnesení a předcházející řízení podle §265i odst. 3 tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. května 2014
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec