ECLI:CZ:NS:2014:7.TDO.671.2014.1
sp. zn. 7 Tdo 671/2014-17
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 4. 6. 2014 o dovolání obviněného M. Š. proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 6. 3. 2013, sp. zn. 6 To 30/2013, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 3 T 153/2012 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. Š. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 16. 10. 2012, sp. zn. 3 T 153/2012, byl obviněný M. Š. uznán vinným přečiny krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku, poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku a poškození a ohrožení provozu obecně prospěšného zařízení podle §276 odst. 1 tr. zákoníku a za to byl odsouzen podle §205 odst. 3 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na dva roky, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. O náhradě škody bylo rozhodnuto podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 2 tr. ř.
Z podnětu odvolání obviněného, které podal proti všem výrokům, Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 6. 3. 2013, sp. zn. 6 To 30/2013, podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušil rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným přečiny krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku, poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku a poškození a ohrožení provozu obecně prospěšného zařízení podle §276 odst. 1 tr. zákoníku a za to jej odsoudil podle §205 odst. 3 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na osmnáct měsíců, pro jehož výkon jej zařadil podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku do věznice s dozorem. O náhradě škody rozhodl shodně podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 2 tr. ř.
Obviněný podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Plzni, které opřel o dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. d), e) tr. ř.
Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. namítl, že si proti rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech nepodával odvolání a ve spise založené blanketní odvolání ze dne 6. 11. 2012 nikdy nepodepsal, nepodal na soud, nebyl s jeho obsahem seznámen a ani dodatečně s ním nevyslovil souhlas. Odvolací soud tedy podle obviněného jednal na základě procesního úkonu učiněného neoprávněnou osobou a odvolání měl zamítnout jako odvolání podané neoprávněnou osobou. Poukázal na to, že ve spise je řada jeho podpisů a soudy si mohly na první pohled ověřit, že podpis na odvolání je zcela odlišný od těchto pravých podpisů. Rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech podle obviněného tedy nabyl právní moci již dne 6. 11. 2012 a trestní stíhání pokračovalo, ačkoli již bylo pravomocně ukončeno. Pokračování v trestním stíhání mělo za následek, že obviněnému nebyl prominut trest na základě amnestie prezidenta republiky ze dne 1. 1. 2013.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. obviněný namítl, že byla porušena ustanovení o jeho přítomnosti ve veřejném zasedání u odvolacího soudu, neboť se jej nemohl účastnit. O jeho konání se totiž žádným způsobem nedozvěděl a odvolací soud rozhodl v jeho nepřítomnosti. Pokud by se o konání veřejného zasedání dozvěděl, mohl by námitku, že nepodal odvolání, vznést již před odvolacím soudem.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedl, že v případě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. se má jednat o případy, kdy trestní stíhání bylo zahájeno nebo v něm bylo pokračováno přesto, že je dán některý z důvodů nepřípustnosti trestního stíhání podle §11 odst. 1, §11a tr. ř. Uplatněnou námitku obviněného, že bylo rozhodováno v odvolacím řízení na podkladě odvolání podaného neoprávněnou osobou a bez vědomí obviněného, nelze pod tento dovolací důvod podřadit.
Ke druhému uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. státní zástupce konstatoval, že obviněný nijak blíže nespecifikoval, které konkrétní ustanovení trestního řádu mělo být postupem odvolacího soudu porušeno. Obecně lze tedy k tomu uvést, že není vyloučeno konat veřejné zasedání o odvolání v nepřítomnosti obviněného a v některých případech může být písemnost považována za doručenou, i když se adresát o jejím obsahu fakticky nedozvěděl. Nekonkrétní námitka obviněného, že se o konání veřejného zasedání nedozvěděl, nemůže podle státního zástupce založit uplatněný dovolací důvod.
Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání obviněného.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je v celém jeho rozsahu zjevně neopodstatněné.
Podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání.
Obviněný sice vytkl, že Krajský soud v Plzni konal veřejné zasedání v jeho nepřítomnosti, avšak neuvedl, které nebo která ustanovení tím měla být podle jeho názoru porušena.
Přítomnost osob při veřejném zasedání je obecně upravena v §234 odst. 1, 2 tr. ř. Z těchto ustanovení nevyplývá nic ve vztahu k otázce přítomnosti obviněného. Přítomnost osob při veřejném zasedání odvolacího soudu je upravena v §263 odst. 2, 3, 4 tr. ř. K přítomnosti obviněného se vztahuje jen ustanovení §263 odst. 4 tr. ř., z něhož vyplývá, že veřejné zasedání odvolacího soudu nelze konat v nepřítomnosti obviněného, jestliže je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, ledaže výslovně prohlásí, že se účasti při veřejném zasedání vzdává. Aplikace tohoto ustanovení nepřicházela v posuzované věci v úvahu, protože v době konání veřejného zasedání obviněný nebyl ve vazbě ani ve výkonu trestu odnětí svobody.
O konání veřejného zasedání dne 6. 3. 2013 byl obviněný vyrozuměn odvolacím soudem na adrese, kterou uvedl pro doručování (viz čl. 142). Jelikož obviněný nebyl zastižen, obsílka byla dne 25. 1. 2013 uložená na poště, obviněnému bylo zanecháno vyrozumění o tom, že si ji může vyzvednout na poště, a protože si ji obviněný nevyzvedl v desetidenní lhůtě uvedené v §64 odst. 4 tr. ř., považuje se poslední den této lhůty, tj. den 4. 2. 2013, za den doručení. Dne 6. 2. 2013 byla obsílka vložena do domovní schránky obviněného v souladu s ustanovením §64 odst. 4 tr. ř. Tím byly splněny podmínky, za nichž Krajský soud v Plzni mohl konat veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, a pokud takto postupoval, neporušil žádné ustanovení trestního řádu. Současně lze konstatovat, že nedošlo ani k porušení ústavně garantovaného práva na projednání věci v přítomnosti obviněného, když nebyl zjištěn žádný přijatelný vážný důvod k nepřítomnosti obviněného u veřejného zasedání, který by tento věrohodně doložil a dal jasně najevo, že se chce veřejného zasedání zúčastnit. Významné přitom je, že obviněný se zúčastnil hlavního líčení a vyjádřil své vlastní stanovisko k projednávané věci, jakož i k provedeným důkazům. Nelze také přehlédnout, že z podnětu odvolání obviněného byl, s ohledem na amnestii prezidenta republiky z 1. 1. 2013, zrušen rozsudek soudu prvního stupně a nově bylo rozhodnuto příznivěji pro obviněného, když v právní kvalifikaci jeho jednání byl pominut, v případě přečinu krádeže, znak opětovnosti a byl mu uložen i mírnější trest odnětí svobody.
Podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné.
Pokud obviněný namítl, že odvolací soud rozhodoval na základě odvolání, které podala neoprávněná osoba, aniž by o tom věděl, pak tato námitka je podřaditelná pod uplatněný dovolací důvod. Z obsahu námitky lze totiž dovodit, že obviněný namítá ve smyslu §11 odst. 1 písm. f) tr. ř., že jeho další trestní stíhání (odvolací řízení) bylo nepřípustné, neboť podle něj skončilo pravomocným rozsudkem soudu prvního stupně.
K námitce obviněného, že na blanketním odvolání ze dne 6. 11. 2012 (č. l. 160) se na první pohled nejedná o jeho pravý podpis, je nutné konstatovat, že při běžném porovnání řady dalších pravých a nezpochybňovaných podpisů obviněného nacházejících se ve spise (č. l. 43, 50, 50v, 51, 52, 53, 54, 109, 121v, 141, 158v) je každý jeho podpis rozdílný. Nelze tedy přisvědčit námitce, že by pouze podpis na zmiňovaném odvolání byl jiný, než jsou ostatní podpisy obviněného. Spolehlivě lze ovšem dovodit, že blanketní dovolání podal obviněný, neboť ze spisu vyplývá, že rozsudek dne 29. 10. 2012 osobně převzal (č. l. 158v) a tedy pouze obviněný věděl, do kdy mu běží lhůta pro podání odvolání a další podrobnosti rozsudku soudu prvního stupně. Odvolání bylo přitom podáno „osobně“ na podatelnu okresního soudu poslední den lhůty, a to 6. 11. 2012, k závěru pracovní doby soudu (14,50 hod.). V blanketním odvolání jsou uvedeny veškeré identifikační údaje týkající se osoby obviněného, včetně jím určené doručovací adresy, kterou uvedl jen on sám orgánům činným v trestním řízení, a která je odlišná od jeho trvalého bydliště. Dále jsou tam uvedeny veškeré identifikační údaje z rozsudku soudu prvního stupně, které se mohl dozvědět a znát opět pouze obviněný z doručeného rozsudku, takže není pochyb o tom, že odvolání podal a také podepsal obviněný.
Za tohoto stavu je jasné, že pokud trestní stíhání obviněného pokračovalo řízením před odvolacím soudem, nebylo nepřípustné.
Nejvyšší soud proto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. června 2014
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec
Vypracoval:
JUDr. Petr Angyalossy, Ph.D.