ECLI:CZ:NS:2014:7.TDO.677.2014.1
sp. zn. 7 Tdo 677/2014-83
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 20. srpna 2014 v Brně dovolání obviněných S. H., , A. K. a R. L. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 12. 2013, sp. zn. 11 To 138/2013, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 2 T 9/2012, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných S. H., A. K. a R. L. o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. 2 T 9/2012, uznal obviněného S. H. vinným pod bodem I. rozsudku zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku a pod bodem II. rozsudku pokusem zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §283 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Podle §283 odst. 4 tr. zákoníku a §43 odst. 2 tr. zákoníku jej odsoudil k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání patnácti let. Podle §56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku jej pro výkon trestu zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Třebíči ze dne 28. 5. 2012, sp. zn. 1 T 166/2011, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku zabral věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to věci vyjmenované ve výroku o trestu tohoto rozsudku.
Městský soud v Praze výše uvedeným rozsudkem dále uznal obviněnou A. K. vinnou pod bodem I. rozsudku zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku a pod bodem II. rozsudku pokusem zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §283 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Podle §283 odst. 4 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku obviněnou odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jedenácti let. Podle §56 odst. 3 tr. zákoníku ji pro výkon trestu zařadil do věznice s ostrahou.
Městský soud v Praze výše uvedeným rozsudkem dále uznal obviněného R. L. vinným pod bodem II. rozsudku pokusem zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §283 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Podle §58 odst. 1 tr. zákoníku a §283 odst. 4 tr. zákoníku jej odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání pěti let. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku jej pro výkon trestu zařadil do věznice s ostrahou.
Obvinění S. H., A. K. a R. L. se podle skutkových zjištění soudu dopustili trestné činnosti tím, že
1.) nejméně od ledna 2010 v P. a jinde začal obviněný S. H., po dohodě a v součinnosti s G. M. a s dalšími osobami, působícími jak na území České republiky, tak i v zahraničí, vědomě neoprávněně organizovat a finančně podporovat dovoz kokainu z Dominikánské republiky do České republiky, a to za účelem jeho další distribuce s úmyslem získat tak finanční prospěch a za tímto účelem se obrátil na obviněnou A. K. s požadavkem na zajišťování kurýrů, kteří by za finanční odměnu a úhradu nákladů odcestovali do Dominikánské republiky a odtud zpět do České republiky dovezli kokain,
na to obviněná A. K. na blíže nezjištěném místě a v přesně nezjištěné době před datem 30. 10. 2010 podle předchozích pokynů obviněného S. H. seznámila s tímto plánem na dovoz kokainu Š. H., nar. ..., odděleně trestně stíhanou ve Spolkové republice Německo, která v přesně nezjištěné době odcestovala, podle instrukcí od obviněného S. H., které jí předala obviněná A. K., do Dominikánské republiky, kde její pobyt, související s přepravou kokainu, zajišťoval J. H. podle pokynů obviněného S. H., zde pak zcela vědomě a v souladu s pravým účelem cesty převzala Š. H. od dosud neznámé osoby kokain, který měla podle předchozích instrukcí převézt zpět do České republiky, přičemž na zpáteční cestě byla dne 30. 10. 2010 po přistání na mezinárodním letišti ve F. n. M. ve Spolkové republice Německo podrobena celní kontrole, a poté byla celními orgány zadržena, neboť při kontrole a následné prohlídce bylo zjištěno, že převážela v prádle a v tělních dutinách v kontejnercích celkem 397,2 gramů kokainové směsi s obsahem 292,1 gramů hydrochloridu kokainu (tj. 77%), který je jako omamná látka uveden v příloze č. 1, seznamu I. k zákonu č. 167/1998 Sb.,
2.) nejméně od ledna 2010 v P. a jinde začal obviněný S. H., po dohodě a v součinnosti s G. M. a s dalšími osobami, působícími jak na území České republiky, tak i v zahraniční, vědomě neoprávněně organizovat a finančně podporovat dovoz kokainu z Dominikánské republiky do České republiky za účelem jeho další distribuce s úmyslem získat tak finanční prospěch a za tímto účelem se obrátil na obviněnou A. K. s požadavkem na zajišťování kurýrů, kteří by za finanční odměnu a úhradu nákladů odcestovali do Dominikánské republiky a odtud zpět do České republiky dovezli kokain.
na to obviněná A. K. na blíže nezjištěném místě a v přesně nezjištěné době před datem 7. 12. 2010 podle pokynů obviněného S. H. s tímto plánem na dovoz kokainu seznámila V. G., nar. ..., odděleně trestně stíhanou v Belgickém království, která podle obdržených instrukcí společně s M. V., nar. ... a D. J., nar. ... odcestovala dne 15. 11. 2010 leteckou linkou z P. do M., odkud pak dále všichni společně cestovali dne 17. 11. 2010 leteckou linkou do P. C. v Dominikánské republice, kde jejich pobyt související s přepravou kokainu zajišťoval J. H. podle pokynů obviněného S. H., zde pak V. G. zcela vědomě a v souladu s pravým účelem cesty převzala od dosud neznámé osoby kokain, který měla převézt do České republiky, přičemž při návratu byla V. G. po přistání na mezinárodním letišti B. – Z. v Belgickém království dne 7. 12. 2010 kontrolována a následně zadržena celními orgány, neboť prohlídkou jejích zavazadel bylo zjištěno, že převážela ve dvojitém dně svého kufru celkem 1,16 kg směsi kokainu s obsahem 626,4 gramů hydrochoridu kokainu (tj. 54%, který je jako omamná látka uveden v příloze č. 1, seznamu I. k zákonu č. 167/1998 Sb.),
3.) nejméně od ledna 2010 v P. a jinde začal obviněný S. H., po dohodě a v součinnosti s G. M. a s dalšími osobami, působícími jak na území České republiky, tak i v zahraničí, neoprávněně a zcela vědomě organizovat a finančně podporovat dovoz kokainu z Dominikánské republiky do České republiky za účelem jeho další distribuce s úmyslem získat tak finanční prospěch a za tímto účelem se obrátil na obviněnou A. K. s požadavkem na zajišťování kurýrů, kteří by za finanční odměnu a úhradu nákladů odcestovali do Dominikánské republiky a odtud zpět dovezli do České republiky kokain,
poté po předchozí dohodě a podle pokynů obviněného S. H. a obviněné A. K. na blíže nezjištěném místě v období od 4. 1. 2011 do 8. 1. 2011 M.V., nar. ..., s tímto plánem na dovoz kokainu seznámil J. K., nar. ..., D. K., nar. ..., H. S., nar. ..., a T. S., nar. ..., (stíháni odděleně v SRN) a dále dne 7. 1. 2011 M. V. v intencích těchto pokynů zakoupil 10 ks cestovních zavazadel zn. Bright, určených k přepravě kokainu, následně M. V. společně s J. K., D. K., H. S. a T. S. dne 8. 1. 2011 odcestovali podle obdržených instrukcí leteckou linkou ... z P.do F. n. M., odkud všichni společně dále cestovali ve stejný den letem ... do P. C. v Dominikánské republice, kde jejich pobyt související s přepravou kokainu zajišťoval J. H. podle pokynů obviněného S. H., zde pak J. K., D. K., H. S. a T. S. za účasti M. V., který dohlížel na zdárný průběh kurýrní cesty, zcela vědomě a v souladu s pravým účelem cesty od dosud neznámé osoby převzaly kokain, který měly převézt do České republiky, přičemž při zpáteční cestě leteckou linkou ... po přistání na mezinárodním letišti ve F. n. M.ve Spolkové republice Německo dne 21. 1. 2011 byli všichni kontrolováni a následně zadrženi, neboť prohlídkou jejich zavazadel bylo zjištěno, že dohromady J. K., D. K., H. S., a T. S. pod dohledem a v doprovodu M. V. převážely ve dvojitých dnech kufrů, které byly předtím za tímto účelem zakoupeny M. V., celkem 5 kg kokainu, který je jako omamná látka uvedena v příloze č. 1, seznamu I. k zákonu č. 167/1998 Sb.
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 16. 12. 2013, sp. zn. 11 To 138/2013, podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodná odvolání obviněných S. H., A. K. a R. L., která podali proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně.
Proti tomuto usnesení Vrchního soudu v Praze podal obviněný S. H. prostřednictvím svého obhájce včas dovolání opírající se o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Namítl, že skutek zjištěný soudy prvního a druhého stupně je vymezen neurčitě a vágně nejen vůči němu, ale i vůči ostatním spoluobviněným, a nemůže být trestným činem, neboť provedenými důkazy nelze bez důvodných pochybností prokázat, že se dopustil jednání, která jsou mu kladena za vinu. S odkazem na judikaturu Ústavního soudu namítl, že skutek nespáchal v rámci organizované skupiny, neboť z vymezení skutku není zřejmé, kdo tvořil údajnou skupinu, jak měly být rozděleny funkce, jak měla být konstruována vnitřní organizační struktura. Vytkl, že soudy obou stupňů nesprávně zamítly jeho návrhy na provedení některých důkazů, které by svědčily v jeho prospěch, a v odůvodnění svých rozhodnutí neuvedly ty provedené důkazy, které svědčily v jeho prospěch. Dále namítl, že odvolací soud při svém rozhodování zcela pominul incident, který se stal při výslechu svědka J. P. v rámci hlavního líčení dne 3. 12. 2012, který uváděl nepravdivá tvrzení, byl agresivní, a když mu položil otázku, tak tento svědek na něj vykřikl hanlivé oslovení. Tvrdí, že důkazy odposlechem telekomunikačního provozu byly opatřeny protiprávně za použití nesprávného výkladu ustanovení §88 odst. 1, 2 tr. ř., protože v příkazu k provedení odposlechu chybí odkaz na konkrétní mezinárodní smlouvu a příkaz tak nesplňuje podstatné náležitosti §88 odst. 2 tr. ř.
Obviněný S. H. z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil podle §265k odst. 1 tr. ř. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 12. 2013, sp. zn. 11 To 138/2013, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. 2 T 9/2012, podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Proti výše uvedenému usnesení Vrchního soudu v Praze dále podala obviněná A. K. prostřednictvím svého obhájce včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítla, že skutková věta výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu je neurčitě vymezena pojmy „blíže nezjištěných osob“, „v blíže nezjištěné kvalitě, množství a v blíže neurčené době a místě“. Podle názoru obviněné se soudům obou stupňů nepodařilo dostatečným způsobem odstranit rozpory ve výpovědích svědků Š. H. a J. P. Vytkla, že odvolací soud zamítl její návrhy na provedení některých důkazů s konstatováním, že nedošlo k žádnému pochybení nalézacího soudu. Obviněná namítá, že právní věta rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesení odvolacího soudu definuje pokus trestného činu jiným způsobem než je vyjádřen v právní kvalifikaci tohoto trestného činu. Podle obviněné nebyla naplněna subjektivní ani objektivní stránka skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Aby skutek pod bodem II. rozsudku soudu prvního stupně mohl být právně kvalifikován jako pokus zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, muselo by být prokázáno, že společně se spoluobviněným R. L. se s někým v Dominikánské republice setkala a snažila se zakoupit kokain, což se nestalo a takové jednání proto nelze posoudit jako pokus zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku.
Obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 12. 2013, sp. zn. 11 To 138/2013, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. 2 T 9/2012, podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Proti usnesení Vrchního soudu v Praze jako soudu odvolacího podal obviněný R. L. prostřednictvím svého obhájce včas dovolání opírající se o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Namítl, že skutková věta výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu je neurčitě vymezena pojmy „blíže nezjištěných osob“, „údajně v Dominikánské republice“, „v blíže nezjištěné kvalitě, množství a v blíže neurčené době a místě“. Poukázal na to, že z takto vágně vymezeného popisu skutku nelze dovodit, zda se jedná o pokus nebo o přípravu zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. S odkazem na judikaturu Ústavního soudu namítl, že skutek nespáchal v rámci organizované skupiny podle §129 tr. zákoníku, neboť z popisu skutku není zřejmé, kdo tvořil údajnou skupinu, jak měly být rozděleny funkce, jak měla být konstruována vnitřní organizační struktura. Dále namítl, že důkazy odposlechem telekomunikačního provozu byly opatřeny protiprávně za použití nesprávného výkladu ustanovení §88 odst. 1, 2 tr. ř. Nebyly totiž provedeny hlasové stopy dotyčných osob nezbytné pro jejich verifikaci. Dále poukázal na to, že v příkazu k provedení odposlechu chybí odkaz na konkrétní mezinárodní smlouvu a nesplňuje tak podstatné náležitosti §88 odst. 2 tr. ř. Soudy obou stupňů podle něj porušily ustanovení §158 odst. 6 tr. ř. a §211 odst. 6 tr. ř., neboť úřední záznam ze dne 1. 8. 2011 svědkyně A. L. nebyl úředním záznamem o podaném vysvětlení a obviněný nedal s jeho čtením souhlas podle §211 odst. 6 tr. ř.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 12. 2013, sp. zn. 11 To 138/2013, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. 2 T 9/2012, podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce ve vyjádření k dovolání obviněných S. H., A. K. a R. L. uvedl, že pouze část námitek těchto obviněných odpovídá uplatněným dovolacím důvodům. Uvedl, že skutková zjištění se nevyčerpávají pouze zněním tzv. skutkové věty ve výroku o vině, ale jsou vyjádřena, popřípadě blíže rozvedena rovněž v odůvodnění soudního rozhodnutí. Poukázal na to, že popis jednání obviněných dostatečně vyjadřuje jak provedení konkrétních transferů drog, tak i konkrétní jednání obviněných R. L. a A. K., které k dovozu drogy bezprostředně směřovalo, včetně konkrétního vyjádření místa, času a způsobu spáchání této jak dokonané, tak zamýšlené trestné činnosti. Ke skutku pod bodem II. rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu uvedl, že ze skutkových zjištění soudu vyplývá, že obvinění A. K. a R. L. neodcestovali do Dominikánské republiky v úmyslu odsud dovézt kokain, ale v Dominikánské republice se pokoušeli tento kokain opatřit od nezjištěných osob za přispění obviněného S. H. a podle jeho pokynů. O již realizované snaze obviněných si opatřit kokain, svědčí ta skutečnost, že v Dominikánské republice setrvávali delší než původně plánovanou dobu, neboť se kokain pokoušeli zajistit opakovaně. V tomto případě lze hovořit o neukončeném pokusu přisouzeného trestního činu, neboť pouze v důsledku vnějších okolností, tj. selhání dodávek od dodavatele v Dominikánské republice nedošlo k opatření a dovozu drog. Poukázal na to, že právní posouzení jednání obviněných v tomto bodě jako pokusu zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §283 odst. 1, 4 písm. c) tr. zákoníku, lze považovat za zcela správné. Nejvyšší státní zástupce neshledal důvodnou ani námitku obviněných týkající se naplnění znaku „ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech“. Ze skutkových zjištění soudu totiž vyplývá, že zajištění transferu drog bylo evidentně příhraniční organizovanou aktivitou jednak skupiny působící na území České republiky, jednak přímo na území Dominikánské republiky, odkud byl kokain dovezen. Dále poukázal na to, že svědek J. P. byl zcela v souladu trestním řádem na podkladě konkrétních skutečností vyslýchán v nepřítomnosti obviněného, což fakticky provedení konfrontace vylučuje, a to již z toho důvodu, že svědek byl vyslýchán odděleně proto, že mu bylo v souvislosti s jeho výpovědí vyhrožováno. Obviněným přitom byla poskytnuta možnost klást tomuto svědkovi otázky. Takovým postupem sice dochází k určitému oslabení zásady bezprostřednosti a ústnosti, jde však o legitimní postup, který respektuje principy spravedlivého procesu. Na tomto závěru pak nemůže nic změnit ani další námitka obviněného S. H., který poukázal na vulgární slovní útok svědka J. P. při hlavním líčení. K tomuto útoku skutečně došlo, z této skutečnosti však nelze dovozovat žádné závěry ve vztahu k obsahu výpovědi svědka J. P. Stalo se tak za situace, kdy tento svědek reprodukoval výhrůžky obviněného vůči jemu a jeho rodině, tedy za určité emocionálně vypjaté situace. V protokolu o hlavním líčení není tento výrok zaznamenán, což však nelze samo o sobě považovat za pochybení, neboť protokol o hlavním líčení nemusí nutně obsahovat doslovné znění všech pronesených výroků, ledaže o to někdo požádá. K takové žádosti však nedošlo. Nejvyšší státní zástupce dále uvedl, že obvinění v dovoláních uplatnili zčásti skutkové námitky, které nenaplňují důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a že v této trestní věci neshledal žádný, natož extrémní, rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a provedenými důkazy.
Nejvyšší státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněná dovolání všech obviněných, a současně souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání za podmínek §265r odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněných S. H., A. K. a R. L. jsou přípustná [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], byla podána obviněnými jako osobami oprávněnými prostřednictvím obhájců [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání mají obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněných S. H., A. K. a R. L. jsou zjevně neopodstatněná. Vycházel přitom z následujících skutečností.
K dovolání obviněného S. H.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. l písm. a) až l) tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován. Uplatněné námitky mu musí odpovídat svým obsahem.
Podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, který zjistily soudy, a nikoli jak skutek prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav věci, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu věci zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu věci, kterou obviněný prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí soudní instancí. Nejvyšší soud se zabývá z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.
Obviněný S. H. vznesl v dovolání částečně skutkové námitky. Těmito námitkami napadl rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud zásadně vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod. Obviněný tak sice formálně opřel dovolání o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinil tak prostřednictvím námitek, které ho obsahově nenaplňují a nejsou podřaditelné pod tento dovolací důvod.
Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).
Obviněný S. H. dále uplatnil v rámci tohoto dovolacího důvodu i procesní námitky. Takové námitky taktéž nenaplňují uplatněný dovolací důvod. Nejvyšší soud dodává, že obviněný tyto procesní námitky uplatnil již v předchozích fázích trestního řízení, přičemž soudy obou stupňů se s těmito námitkami dostatečně vypořádaly. Nejvyšší soud v podrobnostech poukazuje na správně závěry soudů obou stupňů uvedené v odůvodněních jejich rozhodnutí.
Obviněný S. H. právně relevantně namítl, že popisy skutků pod body I./1.-3. a II. ve skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu jsou vymezeny neurčitě a vágně a neposkytují dostatečný podklad pro použitou právní kvalifikaci jeho jednání.
Nejvyšší soud nepřisvědčil této námitce obviněného. Odvolací soud se již touto námitkou zabýval a v souladu se zákonem se s ní vypořádal. Nejvyšší soud v podrobnostech odkazuje na správné závěry odvolacího soudu. Poukazuje na to, že skutková zjištění soudu se nevyčerpávají pouze popisem skutku v tzv. skutkové větě výroku o vině, ale jsou dále vyjádřena, případně i blíže rozvedena také v odůvodnění rozhodnutí soudu. Nejvyšší soud má za to, že soud prvního stupně v této trestní věci dostál všem zákonným povinnostem, neboť v odůvodnění svého rozhodnutí detailně popsal obsah jednotlivých důkazů, aby následně tyto důkazy hodnotil. Jejich hodnocení je logické, systematické a úplné. Odvolací soud se poté v odůvodnění svého rozhodnutí se závěry soudu prvního stupně plně ztotožnil. Tato skutková zjištění učiněná soudy obou stupňů pak poskytují dostatečnou oporu pro správnou právní kvalifikaci trestného jednání obviněného. Na této situaci nemůže nic změnit ani skutečnost, že dílčí skutkové okolnosti se soudům obou stupňů nepodařilo zjistit, což je následně vyjádřeno v popisu skutku relativně neurčitými formulacemi. Zároveň však nejde o neurčitosti takového charakteru, které by znamenaly naprostou absenci skutkových zjištění důležitých pro správnou právní kvalifikaci jednání obviněného. Nejvyšší soud tedy shledal, že popis skutku v tzv. skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu dostatečně vyjadřuje, že obvinění S. H. a A. K. po vzájemné dohodě a v součinnosti s dalšími osobami společně organizovali dovoz drogy (kokainu) z Dominikánské republiky do České republiky (skutky pod body I./1.-3. rozsudku soudu prvního stupně) a že obviněný S. H. oslovil obviněné A. K. a R. L. s nabídkou vycestování za odměnu do Dominikánské republiky, aby odtud dovezli v tělních útrobách kokain. Obvinění A. K. a R. L. se opakovaně pokoušeli v Dominikánské republice drogu obstarat, nicméně se jim to nepodařilo a proto se do Evropy vrátili bez ní a trestná činnost proto nebyla dokonána (skutek pod bodem II. rozsudku soudu prvního stupně).
Obviněný S. H. dále právně relevantně namítl, že nebyl naplněn zákonný znak „spáchání v rámci organizované skupiny působící ve více státech“ ve smyslu §283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku.
Podle §283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku pachatel bude potrestán odnětím svobody na deset až osmnáct let nebo propadnutím majetku, spáchá-li čin uvedený v §283 odst. 1 tr. zákoníku ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech.
Nejvyšší soud nepřisvědčil této námitce obviněného. Odvolací soud se také touto námitkou zabýval a v souladu se zákonem se s ní vypořádal. Nejvyšší soud v podrobnostech odkazuje na správné závěry odvolacího soudu. Ze skutkových zjištění soudů obou stupňů vyplývá, že zajištění transferu (resp. pokusu o transfer drog), bylo evidentně organizovanou aktivitou jednak skupiny působící na území České republiky, jednak přímo na území Dominikánské republiky, odkud měl být kokain dovezen. Organizovanost trestné činnosti pak spočívala v dělbě úloh jednotlivých pachatelů, jež zahrnovala zajištění kurýrů na území České republiky, organizaci cesty do Dominikánské republiky, zajištění drogy od skupiny působící v Dominikánské republice a následné zajištění transferu drogy zpět na evropský kontinent přes tranzitní destinace. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že konkrétní osoby na území Dominikánské republiky nebyly zjištěny, či dokonce nemohly být k věci vyslechnuty. K tomu je navíc nutné dodat, že citovaný zákonný znak kvalifikované skutkové podstaty zločinu jímž byl uznán vinným nevyžaduje, aby všichni pachatelé byli přímo členy organizované skupiny, ale postačí i volnější zapojení pachatelů na činnosti takové skupiny. V opačném případě by totiž zákonodárce volil jiné slovní vyjádření takového znaku (např. „jak člen organizované skupiny“ apod.). Nejvyšší soud závěrem připomíná, že pro naplnění tohoto znaku postačí základní vědomost pachatele o jeho zapojení do zmíněné organizované skupiny, přičemž jeho vědomost v žádném případě nemusí obsahovat všechny komponenty takto organizované skupiny. Nejvyšší soud proto shledal, že byl naplněn zákonný znak „spáchání v rámci organizované skupiny působící ve více státech“ ve smyslu §283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Tento důvod dovolání má dvě alternativy uplatnění. Podstata dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je tedy v tom, že soud druhého stupně měl v řízení o odvolání přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, odmítl nebo zamítl řádný opravný prostředek. Druhou alternativou je skutečnost, že odvolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud – ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně – neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Nejvyšší soud neshledal s ohledem na skutečnosti uvedené v předchozích částech odůvodnění tohoto rozhodnutí naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ani v první ani ve druhé alternativě.
K dovolání obviněné A. K.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. l písm. a) až l) tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován. Uplatněné námitky mu musí odpovídat svým obsahem.
Podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, který zjistily soudy, a nikoli jak skutek prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav věci, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu věci zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu věci, kterou obviněný prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí soudní instancí. Nejvyšší soud se zabývá z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.
Obviněná vznesla v dovolání částečně skutkové námitky. Těmito námitkami napadla rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud zásadně vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod. Obviněná tak sice formálně opřela dovolání o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinila tak prostřednictvím námitek, které ho obsahově nenaplňují a nejsou podřaditelné pod tento dovolací důvod.
Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002). Nejvyšší soud neshledal žádný, natož extrémní, rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a provedenými důkazy.
Obviněná A. K. právně relevantně namítla, že popisy skutků pod body I./1.-3. a II. ve skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu jsou vymezeny neurčitě a vágně a neposkytují dostatečný podklad pro použitou právní kvalifikaci jejího jednání.
Nejvyšší soud této námitce nepřisvědčil. Stejnou námitku uplatnil v dovolání také obviněný S. H., Nejvyšší soud proto v podrobnostech odkazuje na své závěry uvedené v předchozích částech odůvodnění tohoto rozhodnutí.
Obviněná A. K. namítla ke skutku pod bodem II. rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu, že nebyla naplněna subjektivní a objektivní stránka pokusu zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, a že její jednání nebylo pokusem uvedeného trestného činu, neboť zde chybí znak bezprostřednosti.
Podle §21 odst. 1 tr. zákoníku jednání, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu a jehož se pachatel dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, je pokusem trestného činu, jestliže k dokonání trestného činu nedošlo.
Podle §283 odst. 1 tr. zákoníku kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let nebo peněžitým trestem.
Podle §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku pachatel bude potrestán odnětím svobody na osm až dvanáct let nebo propadnutím majetku, spáchá-li čin uvedený v §283 odst. 1 tr. zákoníku ve velkém rozsahu.
Podle §283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku pachatel bude potrestán odnětím svobody na deset až osmnáct let nebo propadnutím majetku, spáchá-li čin uvedený v §283 odst. 1 tr. zákoníku ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech.
Nejvyšší soud této námitce obviněné nepřisvědčil. Vycházel ze skutkového stavu zjištěného v průběhu trestního stíhání, který je vyjádřen ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu. Z výsledků provedeného dokazování vyplývá, že obviněný S. H. začal po dohodě a v součinnosti s G. M. a s dalšími osobami působícími jak na území České republiky, tak i v zahraničí, vědomě neoprávněně organizovat a finančně podporovat dovoz kokainu z Dominikánské republiky do České republiky za účelem jeho další distribuce s úmyslem získat tak finanční prospěch. Za tímto účelem oslovil obviněné A. K. a R. L. s tím, aby vycestovali za finanční odměnu a úhradu nákladů do Dominikánské republiky a odtud zpět dovezli do České republiky kokain. Následně obvinění A. K. a R. L. společně odcestovali podle obdržených instrukcí od S. H. leteckou dopravou do Dominikánské republiky, kde jejich pobyt související s převozem kokainu zajišťoval svědek J. H. podle pokynů S. H. Obvinění A. K. a R. L. se zde zcela vědomě a v souladu s pravým účelem cesty pokoušeli sehnat od dosud neustanovených osob kokain, který by následně převezli do České republiky. Poté se měli vrátit zpět do České republiky dne 20. 7. 2011, což se však nestalo, neboť se jim v Dominikánské republice nepodařilo drogu sehnat. Nadále se tak v této republice zdržovali za účelem obstarání kokainu, což se jim však nepodařilo a proto se vrátili dne 4. 8. 2011 do B.v Belgii, odkud měli zajištěnou dopravu osobním vozidlem do České republiky. Do P. se tak vrátili, aniž se jim podařilo obstarat a dovézt kokain pro účely jeho další distribuce a získání finančního prospěchu. Z takto vymezeného skutku je zřejmé, že obvinění A. K. a R. L. svým jednáním naplnili nejen subjektivní i objektivní stránku, ale všechny zákonné znaky skutkové podstaty pokusu zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Jejich jednání také bylo správně kvalifikováno jako pokus výše uvedeného zločinu, neboť tito obvinění provedli vše potřebné k tomu, aby byla trestná činnost dokonána. Obvinění A. K. a R. L. vyvíjeli veškeré úsilí, aby v Dominikánské republice kokain skutečně obstarali a mohli ho přepravit do České republiky. O tom svědčí i opakované odkládání letecké dopravy z Dominikánské republiky zpět do České republiky. Za bezprostřední lze pokládat takové jednání, které pachatel vykoná v úmyslu trestný čin spáchat, avšak k jeho dokonání nedojde. Jednání směřuje bezprostředně k dokonání trestného činu i tehdy, jestliže pachatel jen započal uskutečňovat jednání popsané ve skutkové podstatě trestného činu. Nejvyšší soud poukazuje na to, že jednání obviněných A. K. a R. L. bezpochyby naplňuje uvedený znak bezprostřednosti. Právní kvalifikace skutku pod bodem II. rozsudku je proto správná.
K dovolání obviněného R. L.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. l písm. a) až l) tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován. Uplatněné námitky mu musí odpovídat svým obsahem.
Podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, který zjistily soudy, a nikoli jak skutek prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav věci, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu věci zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu věci, kterou obviněný prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí soudní instancí. Nejvyšší soud se zabývá z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.
Obviněný vznesl v dovolání částečně skutkové námitky. Těmito námitkami napadl rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud zásadně vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod. Obviněný tak sice formálně opřel dovolání o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinil tak prostřednictvím námitek, které ho obsahově nenaplňují a nejsou podřaditelné pod tento dovolací důvod.
Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).
Obviněný R. L. právně relevantně namítl, že nebyl naplněn zákonný znak „spáchání v rámci organizované skupiny působící ve více státech“ ve smyslu §283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Nejvyšší soud nepřisvědčil této námitce obviněného a v podrobnostech odkazuje na své závěry uvedené v předchozích částech odůvodnění toho rozhodnutí u obviněného S. H., který vznesl obdobnou námitku.
Obviněný dále právně relevantně namítl, že popis skutku pod bodem II. ve skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu je vymezen neurčitě a vágně a že z takto vágně vymezeného skutku nelze dovodit, zda jeho jednání mělo být právně kvalifikováno jako příprava nebo pokus spáchaného trestného činu. Nejvyšší soud této námitce také nepřisvědčil. Stejné námitky uplatnili v dovoláních také obvinění S. H. a A. K., Nejvyšší soud proto v podrobnostech odkazuje na své závěry uvedené v předchozích částech odůvodnění tohoto rozhodnutí ohledně těchto obviněných.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Tento důvod dovolání má dvě alternativy uplatnění. Podstata dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je tedy v tom, že soud druhého stupně měl v řízení o odvolání přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, odmítl nebo zamítl řádný opravný prostředek. Druhou alternativou je skutečnost, že odvolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud - ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně - neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Nejvyšší soud neshledal s ohledem na skutečnosti uvedené v předchozích částech odůvodnění tohoto rozhodnutí naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ani v první ani ve druhé alternativě.
Nejvyšší soud z těchto důvodů shledal, že dovolání obviněných S. H., A. K. a R. L. jsou zjevně neopodstatněná, a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. O dovoláních obviněných rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. srpna 2014
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek