ECLI:CZ:NS:2014:7.TDO.720.2014.1
sp. zn. 7 Tdo 720/2014-20
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 2. července 2014 v neveřejném zasedání, o dovolání obviněného M. C. D. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 2. 2014, sp. zn. 12 To 98/2013, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 5 T 8/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 11. 2013, sp. zn. 5 T 8/2013, byl obviněný M. C. D. (dále též jen „obviněný“) v bodě 1) výroku o vině, společně se spoluobviněným D. L. D., uznán vinným přípravou zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §20 odst. 1 k §283 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku. Uvedený spoluobviněný byl v bodě 2) výroku o vině uznán vinným též přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) odst. 3 tr. zákoníku. Za to byl obviněný odsouzen podle §283 odst. 3 tr. zákoníku, za použití §58 odst. 5 tr. zákoníku, k trestu odnětí svobody v trvání 6 let. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl obviněnému uložen také trest vyhoštění na dobu 6 let. Citovaným rozsudkem byl uložen trest odnětí svobody v trvání 8 let, a trest vyhoštění v trvání 6 let, také uvedenému spoluobviněnému, ohledně kterého bylo rozhodnuto také o uplatněném nároku na náhradu škody poškozené společnosti ČEZ Distribuce, a. s.
Obviněný se přípravy zvlášť závažného zločinu podle §283 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku dopustil tím, že (zkráceně uvedeno) společně se spoluobviněným nejméně od 18. 4. 2013 do 2. 5. 2013, v obytném domě č. p. ... ve S., okr. Ch., ve speciálně upravených prostorách prvního a druhého patra, bez příslušného povolení, za užití přísad, umělého osvětlení, zabudované ventilace a vytápění, ve speciálním substrátu, pěstovali nejméně 1072 kusů rostlin konopí Cannabis o velikosti od 10 do 100 cm, kdy hmotnost drti po vysušení činila 40 178,4 gramů s obsahem účinné látky D-9-tetrahydrokanabinolu (pozn. THC) o hmotnosti 6 738,50 gramů, přičemž konopí je zařazeno mezi omamné látky v příloze č. 3 a D-9-tetrahydrokanabinol je zařazen mezi psychotropní látky v příloze č. 5 zákona č. 167/1998 Sb.
Proti citovanému rozsudku podali oba obvinění odvolání. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 18. 2. 2014, sp. zn. 12 To 98/2013, k odvolání obviněného podle §258 odst. 1 písm. e) odst. 2 tr. ř. zrušil ohledně něj rozsudek soudu I. stupně toliko ve výroku o trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu. Podle §259 odst. 3 tr. ř. pak v rozsahu tohoto zrušení sám rozhodl tak, že mu nově uložil podle §283 odst. 3 tr. zákoníku, za použití §58 odst. 5 tr. zákoníku, mírnější trest odnětí svobody v trvání 5 let, pro jehož výkon jej zařadil podle §56 odst. 3 tr. zákoníku do mírnějšího typu věznice s dozorem. Výrok o trestu vyhoštění zůstal nedotčen. Odvolání spoluobviněného D. L. D. a odvolací soud podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.
Z trestního spisu vyplývá, že proti rozsudku odvolacího soudu podali dovolání oba obvinění. Obviněnému D. L. D. tento rozsudek ale nebyl ještě doručen, takže ohledně něj lhůta k podání dovolání nezačala běžet a jeho dovolání tak nelze projednat. Dne 2. 6. 2014 byl Krajským soudem v Plzni předložen Nejvyššímu soudu trestní spis obviněných k rozhodnutí o dovolání, které proti rozsudku soudu II. stupně podal obviněný M. C. D. Dovolání tohoto obviněného bylo podáno řádně a včas. Opírá se o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. s tím, že tento rozsudek spočívá na nesprávném hmotněprávním posouzení, a bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Obviněný na úvod ocenil postup vrchního soudu, který uznal jeho námitky o nedostatečném posouzení existujících polehčujících okolností a snížil mu trest. Přesto však setrvává na své námitce uplatněné již v odvolání, že jej vzhledem k zjištěným okolnostem nelze odsoudit za přípravu daného zvlášť závažného zločinu, protože pro takový postup nejsou splněny podmínky a zejména pak není podpořen jednoznačnými důkazy. Zdůraznil, že soud vycházel z jeho tvrzení, že byl v předmětné nemovitosti pouze 14 dní, a nelze proto činit závěr o tom, že se dopustil daného trestného činu ve velkém rozsahu. Poukázal na svoji vedlejší roli v celé záležitosti, a nemůže se proto smířit s tím, že je mu fakticky kladeno za vinu i jednání, které probíhalo před jeho příchodem do pěstírny, tedy pěstování všech rostlin ve výši kterou dosahovaly, včetně množství účinné látky, což podle jeho názoru zakládá namítané nesprávné hmotněprávní posouzení, neboť jeho úmysl nesměřoval k jednání uvedenému ve výroku o vině. V průběhu doby, že sice pojal určité podezření o páchání možné nelegální činnosti v dané nemovitosti, ale on sám byl pouze nedobrovolným účastníkem, neměl ani ponětí o přesném účelu jeho dopravení do daných prostor, jako „zahradník“ se na chodu pěstírny podílel pouze po omezenou dobu a v omezeném rozsahu. Proto je toho názoru, že v jeho případě je nutno použít pouze základní skutkovou podstatu ustanovení §283 odst. 1 tr. zákoníku. Přes rozhodnutí odvolacího soudu považuje také uložený trest stále za nepřiměřený okolnostem případu a polehčujícím okolnostem, když byl fakticky jen pomocníkem, droga se nedostala do oběhu, danou činnost neorganizoval, neprofitoval z ní, dostal se k ní náhodou v tíživé životní situaci, dlouhou dobu o ní ani nevěděl a dosud žil řádným životem. Poukázal také na jiný případ, kde byly rozsudkem Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 To 83/2013, ze dne 1. 7. 2013, uloženy mírnější tresty, ač se jednalo o výrobu pervitinu, a v jeho případě se jedná o marihuanu, která je v povědomí společnosti látkou menší nebezpečnosti. Také proto považuje za zcela postačující i uložení pouze jednoho druhu trestu. Ohledně meritorního rozhodnutí pak obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího i nalézacího soudu, a přikázal věc příslušnému soudu k novému projednání, případně aby Nejvyšší soud sám ve věci rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k tomuto dovolání uvedl, že v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se nelze úspěšně domáhat změny skutkových zjištění, u kterých navíc neshledal ani extrémní nesoulad. Právní relevanci, nikoliv ale důvodnost, že lze přiznat námitce o nespáchání činu ve velkém rozsahu, když na něm participoval pouze dva týdny. K tomu státní zástupce uvedl, že tato doba je jen jednou ze skutečností zohledňovaných při stanovení rozsahu dané trestné činnosti. Dva týdny nelze také považovat za extrémně krátkou dobu, přičemž obviněný sám svoji činnost neukončoval a stalo se tak až v důsledku zásahu státních orgánů. Poukázal také na skutečnost, že se obviněný podílel sofistikovaným způsobem na pěstování množství rostlin konopí, které bylo pro použitou právní kvalifikaci zcela dostatečné, a to i ve smyslu stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 301/2013. Proto státní zástupce považuje právní kvalifikaci podle §283 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku za adekvátní a odpovídající i aktuální soudní praxi. K námitkám ohledně výroku o trestu státní zástupce uvedl, že tyto nejsou relevantní, protože směřují proti údajné nepřiměřenosti trestu a navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného M. C. D. a jako zjevně neopodstatněné odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Nejvyšší soud především shledal, že v podstatě shodnými námitkami obviněného se již zabýval a přesvědčivě vypořádal soud II. stupně. Obviněný tak dovolání, jako mimořádný opravný prostředek, podal fakticky ve stejném rozsahu jako odvolání. S ohledem na shora uvedené a obsah dovolání, je zřejmé, že námitky obviněného z části neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., zejména pokud namítá, že právní posouzení jeho jednání není podpořeno jednoznačnými důkazy. Dovolání tak založil i na námitkách, které vybočují z mezí tohoto dovolacího důvodu, když směřují do oblasti skutkových zjištění, proti rozsahu dokazování, hodnocení důkazů a v konečném důsledku proti učiněným skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů. Totéž platí i o jeho námitkách ohledně uloženého trestu, jak bude uvedeno dále. K těmto námitkám proto Nejvyšší soud nepřihlížel, přičemž lze pouze souhrnně poznamenat, že skutková zjištění soudu I. stupně mají v provedených důkazech spolehlivou oporu a nevznikají v tomto směru žádné pochybnosti.
Podstatou dovolání obviněného je námitka proti právnímu posouzení jeho jednání podle kvalifikované skutkové podstaty ustanovení §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, když podle jeho názoru nebyl naplněn znak „ve velkém rozsahu“, a to jak s ohledem na krátkou dobu jeho pobytu v dané nemovitosti pouze 14 dní, tak i vzhledem k důvodům tohoto jeho pobytu, jakož i jeho roli v celém případu. K tomu namítá, že ani jeho úmysl nesměřoval k jednání, jímž byl uznán vinným. Tyto námitky sice odpovídají uplatněnému důvodu dovolání, ale jsou zjevně neopodstatněné. Již soud I. stupně v odůvodnění této právní kvalifikace jednání obviněného pouze v obecné rovině uvedl (viz str. 6 rozsudku), že se při stanovení rozsahu trestné činnosti tohoto druhu nepřihlíží jen k samotnému množství materiálu, ale také k dalším okolnostem, jako je trvání trestné činnosti, možný či reálný výnos apod. V tomto případě, že ale množství zajištěného konopí, a v něm zjištěné účinné látky, natolik výrazně převyšuje stanovené hodnoty, že lze bez dalšího konstatovat spáchání trestné činnosti ve velkém rozsahu. Konkrétně k tomu také uvedl, že znak ve velkém rozsahu se odvíjí od desetinásobků základního množství (u konopí 15 g sušiny nebo 1,5 g THC), který v tomto případě tedy představuje 1 500 g sušiny nebo 150 g THC. I když soud I. stupně zřejmě omylem neuvedl tyto váhové údaje ve vztahu k velkému rozsahu správně, ale jde o údaje týkající se množství ve vztahu k tzv. značnému rozsahu, je zřejmé, že v daném případě se obviněný podílel na pěstování konopí představujícího 40 178,4 g sušiny, s množstvím 6 738,50 g účinné látky THC, tedy množstvím účinné látky, které v podstatě 4,5 krát převyšuje hranici 1 500 g THC stanovenou v judikatuře Nejvyššího soudu (viz např. usnesení velkého senátu sp. zn. 15 Tdo 1003/2012, ze dne 27. 2. 2013), která již představuje naplnění znaku „ve velkém rozsahu“ ustanovení §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Za této situace již soud I. stupně dospěl k správnému závěru, že okolnosti případu jsou pro posouzení otázky naplnění znaku „ve velkém rozsahu“ zcela bez významu. Pokud přesto obviněný poukazoval na tyto okolnosti v odvolání, a když je ani odvolací soud neakceptoval, tak nyní opět v dovolání, nelze než s odkazem na uvedené konstatovat, že uvedený kvalifikační znak skutkové podstaty uvedené v ustanovení §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku byl jednoznačně naplněn několikanásobným překročením výše uvedené hranice množství účinné látky a proto obviněným namítané okolnosti na naplnění tohoto znaku nemají žádný vliv.
Pokud jde o existenci subjektivní stránky jednání obviněného, tedy úmysl, lze předně uvést, že obviněný byl zadržen přímo v předmětném domě a podle zjištění soudu I. stupně se přímo podílel na chodu pěstírny jako tzv. zahradník. Pokud obviněný namítá, že nebyl organizátorem celé činnosti, působil pouze v roli pouhého pomocníka, a k danému jednání jej dovedla tíživá rodinná a sociální situace, tyto okolnosti nevylučují existenci úmyslné formy zavinění. I když obviněný svým jednáním primárně sledoval cíl spočívající ve vyřešení své tíživé sociální situace, musel si být současně vědom toho, že realizaci tohoto primárního cíle dosahuje podílením se na nedovoleném pěstování velkého množství konopí Cannabis, což je následek významný pro trestní právo, který byl sice vedlejším následkem jeho jednání, ale zvolil si jej jako prostředek k dosažení svého cíle, čímž jej nutně musel svým jednáním zasáhnout. Obviněný tak ve smyslu ustanovení §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně ohrozit nebo porušit zájem chráněný trestním zákonem. O existenci zavinění obviněného ve formě přímého úmyslu tak ve věci nejsou pochybnosti a také tato námitka je zjevně neopodstatněná.
Ohledně výroku o trestu obviněný výslovně neuvádí, který druh trestu by mu neměl být ukládán, když opakovaně uvádí pouze obecně „trest“. Z formulace dovolání lze pouze dovozovat, že se jedná o trest vyhoštění a domáhá se ještě kratší výměry uloženého trestu odnětí svobody. K tomu však Nejvyšší soud uvádí, že případná pochybení soudu spočívající v druhu nebo výměře trestu, nelze v dovolacím řízení napadnout důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale pouze v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Ten je naplněn tehdy, byl-li uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou trestním zákonem za trestný čin, jehož spácháním byl obviněný uznán vinným. Protože o žádnou z uvedených alternativ u obviněného nejde a v dovolání to ani nenamítá, nenaplňují jeho výhrady ohledně uloženého trestu žádný z dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 tr. ř. Narozdíl od odvolání, nelze již v řízení o dovolání namítat nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 a násl. tr. zákoníku, a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak mírného trestu, pokud je uložen takový druh trestu, a v takové výměře trestní sazby, která je stanovena v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným (srov. rozhodnutí pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Nejvyšší soud proto nepřihlížel k námitkám obviněného ohledně nedostatečného zhodnocení polehčujících okolností, které svojí povahou směřují výhradně proti přiměřenosti uloženého trestu jako celku.
Ze shora uvedeného je zřejmé, že námitky obviněného uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. z části nenaplnily a zčásti jsou zjevně neopodstatněné. Proto bylo dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto, když se v podstatě jednalo o opakované námitky, s kterými se řádně vypořádal již odvolací Vrchní soud v Praze.
Pokud obviněný uplatnil také důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., a to v alternativě, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku ve věci, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, uplatnění této alternativy uvedeného důvodu dovolání vůbec nepřichází v úvahu. Odvolání obviněného totiž nebylo zamítnuto, ale vrchní soud z jeho podnětu věc meritorně přezkoumal a rozhodl rozsudkem.
Nejvyšší soud tak učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 2. července 2014
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš