ECLI:CZ:NS:2014:7.TDO.732.2014.1
sp. zn. 7 Tdo 732/2014-13
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 17. 6. 2014 dovolání nejvyššího státního zástupce podané v neprospěch obviněné I. H. proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 3 To 73/2014, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 11 T 169/2013 a rozhodl takto:
Podle §265k odst. l tr. ř. se zrušují rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 3 To 73/2014, a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. 11 T 169/2013.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozsudky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §2651 odst. l tr. ř. se Městskému soudu v Brně přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. 11 T 169/2013, byla obviněná I. H. podle §226 písm. a) tr. ř. zproštěna návrhu na potrestání pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. l písm. f) tr. zákoníku, jehož se měla dopustit tím, že v době od 23. 8. 2013 do 6. 9. 2013, kdy byla zadržena v B., se vyhýbala nástupu trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků, který jí byl uložen rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 52 T 12/2012, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. 7. 2013, sp. zn. 6 To 69/2013, ačkoli dne 12. 8. 2013 převzala výzvu soudu k nastoupení trestu do Vazební věznice Brno do deseti dnů od doručení výzvy. Zprošťující výrok odůvodnil Městský soud v Brně v podstatě tím, že nebyla vyvrácena obhajoba obviněné, že se nevyhýbala výkonu trestu, ale jen požádala o jeho odklad.
O odvolání státního zástupce, které bylo podáno v neprospěch obviněné a v kterém bylo namítáno, že skutek se stal a je přečinem uvedeným v návrhu na potrestání, bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 3 To 73/2014. Podle §258 odst. l písm. a) tr. ř. byl rozsudek Městského soudu v Brně zrušen a podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněná byla podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěna návrhu na potrestání. Krajský soud v Brně konstatoval, že skutek se stal, avšak není přečinem, protože obviněná se trestu nevyhýbala a chybí u ní úmyslné zavinění.
Nejvyšší státní zástupce podal v zákonné lhůtě v neprospěch obviněné dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně. Zprošťující výrok napadl s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. l písm. g) tr. ř. Vytkl nesprávné právní posouzení skutku. Vyjádřil názor, že skutek vykazoval znaky přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. l písm. f) tr. zákoníku, a to i z hlediska subjektivní stránky. Zvláště zdůraznil, že zákonným znakem přečinu není to, že pachatel se trestu vyhýbá, ale to, že trest nenastoupí. Nejvyšší státní zástupce se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou soudů, aby zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí a aby přikázal Městskému soudu v Brně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Obviněná ani její obhájce se k dovolání nevyjádřili.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. napadený rozsudek i předcházející řízení a shledal, že dovolání je důvodné.
Přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. l písm. f) tr. zákoníku se dopustí mimo jiné ten, kdo maří nebo podstatně ztěžuje výkon rozhodnutí soudu tím, že bez závažného důvodu nenastoupí na výzvu soudu trest odnětí svobody.
Výkon trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, který jí byl uložen ve věci Krajského soudu v Brně sp. zn. 52 T 12/2012, měla obviněná nastoupit do 22. 8. 2013. Výzva soudu k nástupu trestu (§321 odst. l tr. ř.) byla obviněné doručena dne 12. 8. 2013. Podle výzvy obviněná měla trest nastoupit do Vazební věznice Brno do deseti dnů od doručení výzvy. Protiprávní stav založený nenastoupením trestu tedy nastal dne 23. 8. 2013 a trval do 6. 9. 2013, kdy obviněná byla na příkaz soudu policií zadržena a dodána do výkonu trestu.
Jednání obviněné spočívalo v tom, že se nepodrobila soudnímu rozhodnutí, kterým jí byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody, a nenastoupila výkon trestu dobrovolně na pouhou výzvu soudu. Tím obviněná mařila výkon rozhodnutí soudu, a to až do doby, kdy splnění povinnosti podrobit se výkonu trestu bylo na ní vynuceno na příkaz soudu policií, která obviněnou zadržela a dodala do výkonu trestu. Okolnost, že obviněná se výkonu trestu nevyhýbala, jak ji zdůrazňovaly oba soudy, nemá žádný význam. Zákonným znakem přečinu totiž není vyhýbání se výkonu trestu, ale již pouhé nenastoupení výkonu trestu. Není tedy třeba, aby složkou činu pachatele, který nenastoupí výkon trestu, bylo ještě nějaké další aktivní jednání umožňující pachateli uniknout výkonu trestu. Bez významu je také relativně krátká doba, po kterou trval protiprávní stav založený nenastoupením trestu. Ustanovení §337 odst. l písm. f) tr. zákoníku nevymezuje žádnou minimální dobu, která by byla podmínkou trestnosti. Navíc nelze pominout, že krátkost doby trvání protiprávního stavu vyplývala primárně z toho, že obviněná byla dodána do výkonu trestu policií na příkaz soudu.
Podmínka, že obviněná nenastoupila trest odnětí svobody „bez závažného důvodu“, byla splněna. Nedostatek této podmínky není možné vyvozovat z toho, že obviněná před uplynutím desetidenní lhůty k nástupu trestu podala žádost o odklad výkonu trestu ze zdravotních důvodů. Podání žádosti nemělo odkladný účinek, nijak se nedotklo povinnosti obviněné nastoupit trest podle výzvy soudu a nemohlo mít proto povahu „závažného důvodu", který by vylučoval protiprávnost nenastoupení trestu (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2011, sp. zn. 4 Tdo 741/2011, a ze dne 11. 4. 2012, sp. zn. 8 Tdo 249/2012).
K trestnosti posuzovaného činu se vyžaduje úmyslné zavinění. Soudy vyvodily nedostatek úmyslného zavinění obviněné z toho, že podala žádost o odklad výkonu trestu, doložila ji lékařskými zprávami o svém zdravotním stavu a vyčkávala rozhodnutí soudu. Obviněná však byla ve výzvě k nástupu trestu výslovně a s odkazem na ustanovení §322 odst. 2 tr. ř. poučena o tom, že lékařské zprávy o svém zdravotním stavu má předložit věznici při nástupu trestu, a že zjistí-li věznice, že zdravotní stav jí neumožňuje podrobit se výkonu trestu, navrhne odklad nebo přerušení. Zároveň byla obviněná ve výzvě poučena také o trestnosti nenastoupení výkonu trestu. Ve výzvě nebyla žádná zmínka o možnosti nějak oddálit nástup výkonu trestu. Výzva soudu, na jejímž podkladě obviněná byla povinna nastoupit výkon trestu, byla jednoznačná, nevyvolávala žádné pochybnosti a rozhodně nemohla u obviněné navodit představu, že oddálí výkon trestu podáním žádosti o odklad a následným vyčkáváním, aniž by se tím dopouštěla protiprávního jednání. Z tohoto hlediska nemá žádný význam ani okolnost, že obviněná se zdržovala doma a že se výkonu trestu jinak nevyhýbala. Obviněné bylo z výzvy soudu známo, do kdy má nastoupit výkon trestu a jak má postupovat s ohledem na svůj zdravotní stav. Pokud se přesto rozhodla výkon trestu nenastoupit a nadále pobývat doma, jasně z toho vyplývá její úmysl zahrnující i chybějící závažný důvod nenastoupení.
Je tedy zřejmé, že skutek vykazuje znaky přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. l písm. f) tr. zákoníku a že zprošťující výrok nemůže obstát. Napadený rozsudek Krajského soudu v Brně je rozhodnutím, které spočívá na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. l písm. g) tr. ř., jak ho uplatnil nejvyšší státní zástupce.
Nejvyšší soud proto zrušil jak napadený rozsudek Krajského soudu v Brně, tak rozsudek Městského soudu v Brně jako součást řízení předcházejícího napadenému rozsudku, zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad, a přikázal Městskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Při novém rozhodování věci se Městský soud v Brně bude řídit právním názorem, který v tomto usnesení vyslovil Nejvyšší soud (§265s odst. l tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. června 2014
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec