ECLI:CZ:NS:2014:7.TDO.740.2014.1
sp. zn. 7 Tdo 740/2014-18
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 25. června 2014 v neveřejném zasedání, o dovolání obviněného K. N. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 28. 1. 2014, sp. zn. 13 To 567/2013, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 2 T 150/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Chrudimi ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 2 T 150/2013, byl obviněný K. N. uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku a byl podle tohoto ustanovení odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 4 měsíců. Podle §81 odst. 1, §82 odst. 2 tr. zákoníku mu byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let. Podle §67 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, a §68 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku, mu byl uložen také peněžitý trest v celkové výměře 30.000,- Kč. Podle §69 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen náhradní trest odnětí svobody v trvání 4 měsíců pro případ, že by uložený peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen také trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 3 let a 6 měsíců.
Proti citovanému rozsudku soudu I. stupně podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 28. 1. 2014, sp. zn. 13 To 567/2013, podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Domnívá se, že orgány činné v trestním řízení nepostupovaly v souladu s ustanovením §2 odst. 5 tr. ř. , nesprávně posoudily důkazy jím předložené, přičemž některé v rozporu se zásadou materiální pravdy zamítly. Došlo tak podle něj k neúplným skutkovým zjištěním. Obviněný na závěr navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a přikázal odvolacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství uvedla, že po prostudování obsahu dovolání a spisového materiálu nevyužívá svého oprávnění a k dovolání se nebude věcně vyjadřovat.
Nejvyšší soud předně zkoumal, zda jsou splněny procesní podmínky pro meritorní přezkoumání napadeného usnesení odvolacího soudu na podkladě podaného dovolání. Zjistil přitom, že tyto podmínky splněny nebyly, protože dovolání bylo podáno opožděně.
Podle §265e odst. 1 tr. ř. se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Podle §265e odst. 2 tr. ř. jestliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději. Rovněž je potřebné uvést, že podle §265e odst. 3 tr. ř. je lhůta k podání dovolání zachována také tehdy, je-li dovolání podáno ve lhůtě u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který rozhodl ve věci ve druhém stupni, anebo je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout. O dovolací lhůtě byl obviněný poučen v usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích.
Napadené usnesení bylo doručeno obhájci obviněného do jeho datové schránky dne 20. 2. 2014 (č. l. 150 tr. spisu). Obviněnému bylo napadené usnesení doručováno poštou jako písemnost určená do vlastních rukou na adresu trvalého bydliště S. H., tj. na adresu, kterou obviněný uvedl pro účely doručování podle §55 odst. l písm. c) tr. ř. Na tuto adresu mu v předcházejícím řízení byly doručeny všechny zasílané písemnosti (např. předvolání k hlavnímu líčení, rozsudek, předvolání k veřejnému zasedání odvolacího soudu). Zásilku obsahující napadené usnesení doručovatelka dne 13. 2. 2014 uložila na poště a zanechala obviněnému výzvu k jejímu vyzvednutí s tím, že zásilku si může vyzvednout na poště. Obviněný si zásilku vyzvedl dne 24. 2. 2014 (č. l. 150 tr. spisu). Pokud by tak neučinil, tento poslední den desetidenní lhůty od uložení zásilky, stanovený podle ustanovení §60 odst. 1, 3 tr. ř., by současně nastala také fikce doručení podle §64 odst. 4 tr. ř., podle kterého nevyzvedne-li si adresát písemnost doručovanou do vlastních rukou do deseti dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedověděl, ačkoliv se v místě doručení zdržuje nebo uvedenou adresu označil pro účely doručování. Protože si obviněný osobně vyzvedl uloženou zásilku s usnesením odvolacího soudu dne 24. 2. 2014, je tento den dnem doručení, rozhodným pro počátek běhu lhůty k podání dovolání.
Pokud obhájce obviněného v dovolání uvádí, že obviněnému bylo napadené rozhodnutí doručeno dne 3. 3. 2014, tak se tato skutečnost nezakládá na pravdě, neboť z obsahu trestního spisu jednoznačně vyplývá, že obviněný si opis zasílaného rozhodnutí odvolacího soudu vyzvedl na poště dne 24. 2. 2014, což stvrdil i podpisem na dodejce. I kdyby si obviněný doručovanou zásilku obsahující usnesení odvolacího soudu v tento den nevyzvedl, považovala by se zásilka tímto dnem za doručenou, protože by nastala fikce doručení, jak je uvedeno výše.
Obviněný podal dovolání tím způsobem, že bylo dne 5. 5. 2014 podáno na poště jako poštovní zásilka adresovaná Okresnímu soudu v Chrudimi, jemuž tato zásilka byla doručena dne 6. 5. 2014. Je tedy zřejmé, že dovolání bylo podáno po uplynutí zákonné lhůty.
Pokud je v ustanovení §265e odst. 2 tr. ř. uvedeno, že „lhůta běží od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději“, znamená to, že se porovná den, kdy bylo doručeno obviněnému, dále den, kdy bylo doručeno obhájci, a případně den, kdy bylo doručeno zákonnému zástupci (v dané věci obviněný nemá zákonného zástupce). Poslední den vzešlý z tohoto porovnání je určující pro počátek běhu dovolací lhůty. Jestliže některé z uvedených osob bylo doručeno opakovaně, je tato skutečnost bez významu pro posouzení otázky, kdy byla daná zásilka doručena a rozhodný pro počátek běhu lhůty k podání opravného prostředku je den prvního doručení (viz č. 41/1989 Sb. rozh. tr.). Totéž platí pro případ, že nejprve nastala fikce doručení (viz č. 54/2005 Sb. rozh. tr.).
V dané věci lhůta pro podání dovolání uplynula dne 24. 4. 2014 (čtvrtek). Pokud tedy obviněný podal dovolání dne 5. 5. 2014 (k poštovní přepravě), učinil tak po marném uplynutí lhůty dvou měsíců k podání dovolání. Podle §265e odst. 4 tr. ř. navrácení lhůty k podání dovolání zákon nepřipouští.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud podle §265i odst. l písm. c) tr. ř. odmítl dovolání obviněného jako opožděné, aniž z jeho podnětu přezkoumal napadené usnesení a předcházející řízení podle §265i odst. 3 tr. ř.
Nejvyšší soud tak učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. června 2014
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš