ECLI:CZ:NS:2014:7.TDO.747.2014.1
sp. zn. 7 Tdo 747/2014-23
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 2. července 2014 v Brně dovolání obviněného Ing. P. V. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2014, sp. zn. 6 To 54/2014, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 2 T 128/2013, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. P. V. odmítá .
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 28. 11. 2013, sp. zn. 2 T 128/2013, uznal obviněného Ing. P. V. (dále jen „obviněný“) vinným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku. Podle §209 odst. 4 tr. zákoníku jej odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců. Podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu pěti let. Podle §228 odst. 1 tr. ř. rozhodl o nároku poškozené společnosti na náhradu škody.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 27. 2. 2014, sp. zn. 6 To 54/2014, podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné odvolání obviněného podané proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně.
Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že nebyla naplněna objektivní stránka zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, neboť je přesvědčen, že nikoho při svém jednání neuvedl v omyl ani nevyužil ničího omylu a ani nezamlčel žádnou podstatnou skutečnost. Obviněný dále uvedl vlastní verzi průběhu skutkového děje. Závěrem namítl, že v řízení nebyly provedeny jím navrhované důkazy, které by podporovaly jeho obhajobu.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 28. 11. 2013, sp. zn. 2 T 128/2013, a aby podle §265m odst. 1 tr. ř. sám ve věci rozhodl rozsudkem tak, že jej zprostí obžaloby.
Nejvyšší státní zástupce ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že obviněný v úvodu dovolání výslovně neoznačil rozhodnutí, které dovoláním napadá. Uvedl však, že dovolání podává proti rozsudku. Rozsudkem při tom v této trestní věci rozhodoval pouze soud prvního stupně. V kontextu s petitem dovolání, jímž dovolatel výslovně požaduje pouze zrušení rozsudku soudu prvního stupně je přesvědčen, že dovolání směřuje výlučně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 28. 11. 2013, sp. zn. 2 T 128/2013. Nejvyšší státní zástupce vzhledem k ustanovení §265a odst. 1 tr. ř. uvedl, že dovolání obviněného je nepřípustné a nelze se jím po věcné stránce zabývat, neboť směřuje proti rozhodnutí soudu prvního stupně.
Nejvyšší státní zástupce z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl dovolání obviněného jako nepřípustné, a souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání za podmínek §265r odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání vymezené v §265a tr. ř. Podle §265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v §265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř. jsou taxativně uvedena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé. Dále musel Nejvyšší soud zkoumat, zda dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě, na místě, kde lze podání učinit, a zda bylo podáno oprávněnou osobou.
Nejvyšší soud zjistil z trestního spisu Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. 2 T 128/2013, že obviněný podal dovolání prostřednictvím obhájkyně, tj. za splnění podmínek §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), avšak dovolání nebylo podáno proti rozhodnutí, které má na mysli ustanovení §265a tr. ř.
Nejvyšší soud poukazuje na to, že obviněný v samotném úvodu dovolání výslovně neoznačil rozhodnutí, které napadá dovoláním. V úvodu dovolání totiž uvedl, že: „Tímto podává dovolání do výše popsaného rozsudku, a to jak do výroku o vině tak i do výroku o trestu“. V této trestní věci přitom rozsudkem rozhodl pouze soud prvního stupně, odvolací soud rozhodl usnesením. Nejvyšší soud se důsledně zabýval celým obsahem dovolání obviněného a shledal, že obviněný v něm neuplatnil žádnou námitku proti usnesení odvolacího soudu, tedy proti rozhodnutí soudu druhého stupně. Obviněný v závěru dovolání navrhl, aby: „Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek soudu prvního stupně a případně aby podle §265m odst. 1 tr. ř. sám ve věci rozhodl rozsudkem tak, že jej zprostí obžaloby“. Nejvyšší soud z těchto důvodů shledal, že obviněný dovoláním napadl výhradně rozsudek soudu prvního stupně. Rozhodnutí soudu prvního stupně však dovoláním napadnout nelze, neboť ustanovení §265a odst. 1 tr. ř. jako jednu ze zákonných obligatorních podmínek pro podání dovolání výslovně uvádí, že musí jít o rozhodnutí, které učinil soud ve druhém stupni.
Obviněný jako osoba oprávněná podat dovolání (§265d odst. 1 písm. b) tr. ř.) může podat dovolání pouze prostřednictvím obhájce. Podání obviněného, které nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, se nepovažuje za dovolání, byť bylo takto označeno. O tom musí být obviněný poučen (§125 odst. 3). Zákonný požadavek, že dovolání obviněného je účinně podáno jen tehdy, jestliže tak učinil obhájce v zastoupení obviněného, vyplývá z povahy dovolání jako mimořádného opravného prostředku. Ten klade zvýšené nároky na splnění přesných obsahových náležitostí dovolání, které vymezují přezkumnou činnost Nejvyššího soudu, přičemž jejich nedodržení může vést k odmítnutí dovolání bez jeho věcného posouzení. Obhájce se považuje za osobu znalou práva, která má obviněnému zajistit, aby pro nedostatek právních znalostí nedoznal újmy a současně zastoupení obhájcem při podání dovolání má vést k zachování rovnosti přístupu obviněných k dovolacímu soudu, a to bez ohledu na úroveň jejich právních znalostí. Obhájkyně obviněného JUDr. Ing. Kristýna Chalupecká však nejen dovolání obviněného nesprávně adresovala Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 5, ačkoliv podle §265c tr. ř. o dovolání rozhoduje Nejvyšší soud, a dovolání obviněného proto mělo být adresováno Nejvyššímu soudu prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 5, ale navíc dovolání podala proti rozsudku soudu prvního stupně, což zákon nepřipouští.
Nejvyšší soud z těchto důvodů shledal, že dovolání obviněného Ing. P. V. není přípustné, a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 2. července 2014
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek