ECLI:CZ:NS:2014:7.TDO.753.2014.1
sp. zn. 7 Tdo 753/2014-26
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 17. 6. 2014 o dovolání obviněného M. J. , proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 12. 2013, sp. zn. 1 To 77/2013, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně pod sp. zn. 61 T 14/2013 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. J. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 19. 9. 2013, sp. zn. 61 T 14/2013, byl obviněný M. J. uznán vinným pokusem zločinu vraždy podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, §140 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen podle §140 odst. 1 tr. zákoníku, §58 odst. 1, odst. 3 písm. b), odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na osm let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Kromě toho bylo obviněnému podle §99 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uloženo ústavní psychiatrické léčení (správně ochranné léčení). Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Skutek spočíval podle zjištění soudu prvního stupně v tom, že obviněný dne 12. 1. 2013 v přesně nezjištěné době od 16:40 do 19:00 hod. v obci V., ul. N. K. č. ..., okr. U. H., Z. k., v azylovém domě pro ženy a matky s dětmi „Petrklíč“ v přízemním bytě č. ....., kde byl v tu dobu na návštěvě u přítelkyně a současně matky jejich společného novorozeného syna poškozené Z. B., v rámci vyvolané hádky zapříčiněné dlouhodobou frustrací a žárlivostí obviněného se slovy „Z., já tě zabiju“, z důvodu silného předchozího rozrušení, v afektu vzal ze stojanu na pracovní desce kuchyňské linky kuchyňský nůž s dřevěnou rukojetí o délce 32,5 cm s jednostranně broušeným ostřím o délce 20 cm a šířce 4 cm, s tímto nožem v ruce přešel až k lůžku poškozené, která v obavě z jeho možného útoku odložila dítě, které před tím kojila, vedle sebe a posunula se dále od okraje postele, obviněný na ni rozkročmo klekl a vedl celkem minimálně 3 výpady nožem na hrudní a břišní část jejího trupu, přičemž minimálně 2 výpady poškozená aktivní obranou odrazila a při této obraně u ní došlo ke zlomenině základního článku čtvrtého prstu její levé ruky, a posledním výpadem obviněný poškozenou zasáhl špičkou nože přes srolovanou pletenou dámskou halenku do boční plochy hrudníku vlevo v oblasti přední podpažní čáry v úrovni desátého žebra, kde jí způsobil bodně řeznou ránu na kůži o délce cca 1 cm s bodně řezným kanálem končícím na předmětném žebru, o které se ostří nože zastavilo a za kterým se nacházejí důležité životní orgány, k jejichž poškození nedošlo jen díky velmi intenzivní a aktivní obraně poškozené, kdy jen v důsledku šťastných náhod a příznivých okolností nedošlo u poškozené k jejímu usmrcení, takže obviněný musel být s možným usmrcením poškozené minimálně srozuměn, přičemž obviněný bezprostředně, když uviděl, že poškozená po bodnutí nožem začala ze zasaženého místa krvácet, svého jednání zanechal a ránu poškozené ošetřil přiložením papírovým kapesníkem, převázaným šátkem a s poškozenou setrval i nadále v bytě a z tohoto odešel až po ukončení návštěv a svým jednáním poškozené Z. B. způsobil zranění, které si vyžadovalo hospitalizaci, avšak tato nebyla ze strany poškozené realizována v návaznosti na podepsání negativního reversu poškozené, která se chtěla starat o své dítě.
Odvolání obviněného a státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně – pobočka ve Zlíně, podaná proti výroku o vině i trestu rozsudku soudu prvního stupně, byla usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 12. 2013, sp. zn. 1 To 77/2013, podle §256 tr. ř. zamítnuta.
Obviněný podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že právní kvalifikace jeho jednání je nesprávná a byla soudy prvního i druhého stupně učiněna v rozporu s výsledky provedeného dokazování. Naplnění skutkové podstaty zločinu vraždy vyžaduje úmyslnou formu zavinění, které ale podle názoru obviněného v daném případě absentuje, přičemž v této souvislosti poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2009, sp. zn. 3 Tdo 842/2009. V průběhu trestního řízení nebylo podle obviněného nade vší pochybnost prokázáno, že by jeho jednání naplnilo všechny zákonné znaky pokusu zločinu vraždy. Obviněný zdůraznil, že se v době skutku nacházel v silném afektu (v tzv. afektivním tunelu), který měl zásadní vliv na značné snížení jeho ovládací i rozpoznávací schopnosti. V důsledku této bezmoci vzal nůž, který však nebyl zamýšlen jako zbraň proti poškozené, nýbrž jen jako prostředek, který měl poškozenou přimět mluvit pravdu. Stav, ve kterém se v inkriminované době nacházel, měl zásadní dopad rovněž na vědomostní a volní složku jeho jednání, které byly tímto afektem vymizelé. Poškozené nechtěl způsobit smrt, ani nevěděl, že ji způsobit může, a s touto skutečností ani nebyl srozuměn. Ačkoliv lze přisvědčit, že každý průměrně vyspělý jedinec je srozuměn se skutečností, že užití nože vůči jinému člověku může být způsobilé přivodit fyzickou újmu, podle obviněného nelze tento závěr paušalizovat rovněž na způsobení smrti, která je kvalitativně zcela odlišným následkem. Vytkl soudům obou stupňů, že nepřihlédly při hodnocení volní a vědomostní složky ke znaleckému posudku, ve kterém znalkyně jednoznačně uvedla, že nechtěl smrt poškozené způsobit. Podle názoru obviněného měl být skutek správně posouzen jako ublížení na zdraví, respektive pokus těžkého ublížení na zdraví, neboť zavinění předpokládané skutkovou podstatou zločinu vraždy nebylo na jeho straně v požadované intenzitě naplněno, protože vědomostní ani volní složka jeho jednání nesměřovaly ke způsobení smrti poškozené.
Obviněný závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a rozsudek soudu prvního stupně a tomuto přikázal nové projednání a rozhodnutí věci se závazným právním názorem, aby jej uznal vinným pokusem těžkého ublížení na zdraví, nebo aby Nejvyšší soud podle ustanovení §265m odst. 1 tr. ř. v tomto smyslu sám rozhodl.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedla, že je možno akceptovat názor odvolacího soudu, že obviněný se sice v době činu nacházel v prostém nezvládnutém afektu, avšak jeho předpokladové schopnosti byly zachovány (rozpoznávací nepodstatně sníženy, ovládací sníženy podstatně z 80 až 90 %). Za situace, kdy obviněný ve stavu akutní reakce na stres prohlásil, že poškozenou zabije, zvedl se ze židle a směřoval k ní, přitom vzal kuchyňský nůž do ruky a na poškozenou ihned zaútočil opakovaným bodáním silou nejméně střední intenzity do horní části jejího těla, kde jsou umístěny životně důležité orgány, lze podle státní zástupkyně zcela jasně dovodit závěr o srozumění obviněného s tím, že poškozenou může tímto způsobem usmrtit. Nedbalostní forma zavinění následku jednání obviněného, kterého se domáhá, je tak s ohledem na výše uvedené skutečnosti vyloučena. V souladu se závěry soudů obou stupňů státní zástupkyně dovodila, že obviněný uvedený trestný čin spáchal minimálně v úmyslu nepřímém podle §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Námitky, které obviněný uplatnil ve svém dovolání, jsou shodné s jeho obhajobou od samého počátku trestního řízení, jakož i s odvolacími námitkami, takže se jimi zabývaly a spolehlivě vypořádaly ve svých rozhodnutích již soudy obou stupňů. Závěrem státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněného odmítl.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
Skutek, jímž byl obviněný uznán vinným, evidentně vykazuje znaky pokusu zločinu vraždy podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, §140 odst. 1 tr. zákoníku, a to i z hlediska subjektivní stránky, která spočívá v úmyslném zavinění. Soudy zaznamenaly, že obviněný popíral úmysl usmrtit poškozenou, a za tohoto stavu se správně zaměřily na důsledné objasnění a poté i na náležité zhodnocení širšího okruhu okolností, z nichž úmysl obviněného směřující k usmrcení poškozené přesvědčivě dovodily. V tomto ohledu soudy výstižně poukázaly na to, že pokud jde o charakter útoku, tento byl ze strany obviněného veden velkým kuchyňským nožem, který je vhodný jako vražedný nástroj. Na poškozenou rozkročmo klekl a zaútočil nejméně třemi výpady, když jí předtím sdělil, že ji zabije. Při těchto přímých útocích, které byly vedeny střední intenzitou cíleně na hrudní a břišní část jejího trupu, tedy v místech, kde jsou uloženy životně důležité orgány, z nichž nejméně dva útoky poškozená aktivní obranou odrazila, obviněný poškozenou posledním útokem zasáhl špičkou nože do boční plochy hrudníku vlevo v úrovni desátého žebra. Tímto bodnutím jí způsobil bodně řeznou ránu na kůži o délce cca 1 cm, když nůž se zastavil o žebro. Byť se útoku dopustil v afektu, ve stavu vyostřené negativní emoce vůči poškozené, tato pramenila z relativně malicherné příčiny. Všechny tyto okolnosti byly pod dostatečnou kontrolou obviněného, takže mu i z jeho subjektivního hlediska umožňovaly snadno předvídat reálnou možnost ohrožení života poškozené a smrtelného následku z takto podniknutého útoku. Pokud obviněný v této souvislosti poukazoval na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2009, sp. zn. 3 Tdo 842/2009, je třeba uvést, že v citované věci se jednalo o jinou skutkovou situaci, a proto nelze tam uvedené závěry použít bez dalšího v nyní projednávaném případě. Soudy přiléhavě zdůraznily také to, že k poškození důležitých životních orgánů poškozené a ke smrtelnému následku nedošlo jen v důsledku nahodilých okolností a šťastných náhod vyplývajících z toho, že se poškozená nejméně dvěma útokům velmi intenzivně a aktivně ubránila a v případě posledního útoku se nůž zastavil o její žebro, takže nevzniklo ještě vážnější, bezprostředně život ohrožující poranění.
Rozhodně nemohou obstát námitky obviněného, že nedošlo k naplnění subjektivní stránky trestného činu, neboť neměl v úmyslu poškozenou zabít. Soudy dovodily závěr o nepřímém úmyslu obviněného ve smyslu §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku ze souhrnu okolností, které byly vázány na způsob provedení útoku, tak jak byl skutečně podniknut. Tento závěr soudů je správný, neboť s ohledem na své životní zkušenosti obviněný věděl, že takovýmto jednáním může způsobit smrt poškozené, a pro případ, že ji způsobí, s tím byl srozuměn. Ze shora uvedeného tak zřetelně vyplývá, že soudy nižších stupňů důvodně neměly pochybnosti o tom, zda obviněný naplnil všechny znaky skutkové podstaty pokusu zločinu vraždy podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, §140 odst. 1 tr. zákoníku.
Napadené usnesení není rozhodnutím, které by spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. června 2014
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec
Vypracoval:
JUDr. Petr Angyalossy, Ph.D.