ECLI:CZ:NS:2014:7.TDO.81.2014.1
sp. zn. 7 Tdo 81/2014-20
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 11. 2. 2014 v Brně dovolání obviněného K. K. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 8. 2013, sp. zn. 3 To 274/2013, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 10 T 57/2013, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného K. K. odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Karviné rozsudkem ze dne 13. 6. 2013, sp. zn. 10 T 57/2013, uznal obviněného K. K. (dále jen „obviněný“) vinným pod bodem 1) rozsudku pokusem přečinu ublížení na zdraví podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §146 odst. 1 tr. zákoníku, pod bodem 2) rozsudku přečinem vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a pod bodem 3) rozsudku zvlášť závažným zločinem znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Podle §185 odst. 2 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku odsoudil obviněného k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku jej pro výkon trestu zařadil do věznice s ostrahou.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 20. 8. 2013, sp. zn. 3 To 274/2013, podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné odvolání obviněného podané proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně.
Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ostravě podal obviněný prostřednictvím svého obhájce včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že trvá na svých námitkách uplatněných v odvolání a požaduje, aby dovolací soud znovu přezkoumal v jejich rozsahu, zda byla naplněna subjektivní stránka spáchaných trestných činů. Ke skutku pod bodem 1) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu uvedl, že nepopírá, že poškozené způsobil hematom a otok v oblasti levého oka a spánku a menší podlitinu kolem pravého oka, čehož lituje, ale popírá úmyslné způsobení dalších zjištěných zranění s tím, že mohla být způsobena neúmyslně v průběhu slovní rozepře. Ke skutku pod bodem 2) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu uvedl, že soudy měly prokázat a posoudit, zda jeho jednání bylo způsobilé vyvolat u poškozené důvodnou obavu nebo šlo o běžný způsob řešení jejich neshod. Ke skutku pod bodem 3) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu uvedl, že neměl od počátku přímý úmysl vykonat na poškozené soulož, naopak sama poškozená jej přemluvila, aby si šli společně lehnout. Namítl, že nebylo prokázáno, že by dosáhl sexuálního uspokojení, tedy ejakuloval a že došlo k ukojení jeho pohlavního pudu na těle jiné osoby. Namítl, že nebyly naplněny znaky skutkové podstaty znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku spočívající v násilném donucení k pohlavnímu styku a spáchání takového činu souloží.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 8. 2013, sp. zn. 3 To 274/2013, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce se nevyjádřil k dovolání obviněného K. K.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. l písm. a) až l) tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován. Uplatněné námitky mu musí odpovídat svým obsahem.
Podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, který zjistily soudy, a nikoli jak skutek prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav věci, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu věci zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu věci, kterou obviněný prosazuje.
Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí soudní instancí. Nejvyšší soud se zabývá z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.
Obviněný namítl ke skutku pod bodem 1) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu, že nebyla naplněna subjektivní stránka pokusu přečinu ublížení na zdraví podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §146 odst. 1 tr. zákoníku.
Podle §21 odst. 1 tr. zákoníku jednání, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu a jehož se pachatel dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, je pokusem trestného činu, jestliže k dokonání trestného činu nedošlo.
Podle §146 odst. 1 tr. zákoníku kdo jinému úmyslně ublíží na zdraví, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.
Nejvyšší soud nepřisvědčil této námitce obviněného. Vycházel ze skutkového stavu zjištěného v průběhu trestního stíhání, který je vyjádřen ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu. Z výsledků provedeného dokazování vyplývá, že obviněný dne 10. 2. 2013 ve večerních hodinách po předchozí slovní rozepři chytil zezadu za vlasy poškozenou A. K. (dále jen „poškozená“), stáhl ji na zem, otočil na břicho a začal ji opakovaně třískat hlavou o podlahu, poté ji otočil na záda, začal ji škrtit, přitom ji uhodil pěstí do obličeje, přičemž se snažil posunout ke kuchyňské lince a otevřít šuplík, ve kterém se nacházely nože, což se mu však nepodařilo. Těmito útoky způsobil poškozené hematom a otok v oblasti levého oka a spánku, menší podlitinu kolem pravého oka, škrábance na obličeji a krku, v horní polovině zad, hematom na rozhraní krční a hrudní páteře. Tato zranění si vyžádala pouze jednorázové ošetření poškozené v Bohumínské městské nemocnici. Z takto vymezeného skutku je zřejmé, že obviněný svým jednáním naplnil nejen subjektivní stránku, ale všechny zákonné znaky pokusu přečinu ublížení na zdraví podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §146 odst. 1 tr. zákoníku. Právní kvalifikace tohoto skutku je správná.
Obviněný dále namítl ke skutku pod bodem 2) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu, že nebyla naplněna subjektivní stránka přečinu vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a že soudy obou stupňů neprokázaly, zda jeho jednání bylo způsobilé vyvolat u poškozené důvodnou obavu podle §353 odst. 1 tr. zákoníku.
Podle §175 odst. 1 tr. zákoníku kdo jiného násilím, pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy nutí, aby něco konal, opominul nebo trpěl, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až čtyři léta nebo peněžitým trestem.
Podle §353 odst. 1 tr. zákoníku kdo jinému vyhrožuje usmrcením, těžkou újmou na zdraví nebo jinou těžkou újmou takovým způsobem, že to může vzbudit důvodnou obavu, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo zákazem činnosti.
Podle §353 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku pachatel bude potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti, spáchá-li čin uvedený v §353 odst. 1 tr. zákoníku se zbraní.
Nejvyšší soud této námitce obviněného také nepřisvědčil. Vycházel ze skutkového stavu zjištěného v průběhu trestního stíhání, který je vyjádřen ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu. Z výsledků provedeného dokazování vyplývá, že dne 10. 2. 2013 v přesně nezjištěné době poté, co přestal poškozenou napadat, požadoval po ní, aby si rozmyslela, zda si ho vezme s tím, že pokud si to nerozmyslí do konce měsíce, následně datum upřesnil do 13. 2. 2013, tak ji zabije, poté jí řekl, ať se svlékne, opakoval znovu, že ji zabije a zlikviduje kyselinou, vlasy spálí, poté vytáhl z kuchyňské linky nůž, se kterým si před ní hrál, poškozená se proto ze strachu před dalším napadáním svlékla. Když se obviněný uklidnil, vyběhla na chodbu domu, obviněný ji hned přivedl zpět do bytu, poškozená si sedla na rohovou lavici, přičemž obviněný po ní hodil jeden z nožů, který spadl do rohu místnosti na zem a poškozenou netrefil. Poškozená následně utekla do koupelny s tím, že přivolá pomoc mobilním telefonem, obviněný rozrazil dveře do koupelny, shodil ji na zem, držel jí ústa a máchal nožem, přičemž v důsledku jeho předchozího napadení a výhrůžek se poškozená obávala o svůj život a zdraví. Z takto vymezeného skutku je zřejmé, že obviněný svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky přečinu vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Právní kvalifikace skutku tohoto skutku je správná.
Obviněný dále namítl ke skutku pod bodem 3) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu, že nebyly naplněny zákonné znaky zvlášť závažného zločinu znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku spočívající v úmyslném násilném donucení k pohlavnímu styku a spáchání takového činu souloží.
Podle §185 odst. 1 tr. zákoníku kdo jiného násilím nebo pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy donutí k pohlavnímu styku, nebo kdo k takovému činu zneužije jeho bezbrannosti, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až pět let.
Podle §185 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku pachatel bude potrestán odnětím svobody na dvě léta až deset let, spáchá-li čin uvedený v §185 odst. 1 tr. zákoníku souloží nebo jiným pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží.
Nejvyšší soud také této námitce obviněného nepřisvědčil. Vycházel ze skutkového stavu zjištěného v průběhu trestního stíhání, který je vyjádřen ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu. Z výsledků provedeného dokazování vyplývá, že obviněný dne 11. 2. 2013 kolem 1:30 hod. v B. v bytě poškozené po ní požadoval, aby se svlékla, což odmítla. Na to jí odpověděl, že pokud se nesvlékne, bude zle, přičemž poškozená s ohledem na jeho předchozí napadení a výhružky, se svlékla, obviněný si na ni lehl, když se poškozená bránila a odstrčila ho, v důsledku čehož spadl na zem, rozzuřilo ho to, vzal polštář, začal ji vulgárně nadávat a polštářem dusit, protože chtěl, aby poškozená roztáhla nohy, přičemž přes aktivní odpor poškozené do ní vnikl a vykonal na ní soulož. Z takto vymezeného skutku je zřejmé, že obviněný svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky zvlášť závažného zločinu znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Právní kvalifikace skutku je správná.
Nejvyšší soud z těchto důvodů shledal, že dovolání obviněného K. K. je zjevně neopodstatněné, a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. O dovolání obviněného rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. února 2014
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek