Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16.07.2014, sp. zn. 7 Tdo 869/2014 [ usnesení / výz-C ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2014:7.TDO.869.2014.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2014:7.TDO.869.2014.1
sp. zn. 7 Tdo 869/2014-22 USNESENÍ Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 16. 7. 2014 dovolání obviněného J. Š. , proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 67 To 191/2013, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 2 T 145/2012 a rozhodl takto: Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušuje rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 67 To 191/2013, ohledně obviněného J. Š. Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §2651 odst. l tr. ř. se Městskému soudu v Praze přikazuje , aby věc obviněného J. Š. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 3. 6. 2013, sp. zn. 2 T 145/2012, byl obviněný J. Š. uznán vinným přečinem týrání zvířat podle §302 odst. l písm. b), odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a přečinem zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 odst. l písm. a) tr. zákoníku a odsouzen podle §329 odst. l tr. zákoníku, §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na jeden rok s tím, že výkon trestu odnětí svobody byl podle §81 odst. l tr. zákoníku podmíněně odložen a zkušební doba byla podle §82 odst. l tr. zákoníku stanovena na jeden rok. Výrokem podle §229 odst. l tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněném nároku na náhradu škody. Kromě toho bylo rozhodnuto ohledně obviněného V. J. O odvoláních, která podali státní zástupce v neprospěch obou obviněných a obviněný J. Š. proti všem jeho se týkajícím výrokům, bylo rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 67 To 191/2013. Pokud jde o obviněného J. Š. , z podnětu odvolání státního zástupce byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ohledně obviněného J. Š. podle §258 odst. l písm. b), d), e) tr. ř. zrušen, podle §259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. byl obviněný J. Š. nově uznán vinným přečinem týrání zvířat podle §302 odst. l písm. b), odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a přečinem zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 odst. l písm. a) tr. zákoníku a odsouzen podle §329 odst. l tr. zákoníku, §43 odst. l tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na dvě léta s tím, že výkon trestu odnětí svobody byl podle §81 odst. l tr. zákoníku podmíněně odložen a zkušební doba byla podle §82 odst. l tr. zákoníku stanovena na čtyři léta, a podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu zaměstnání a povolání příslušníka bezpečnostního sboru a strážníka obecní policie na čtyři léta, o uplatněném nároku na náhradu škody bylo rozhodnuto výrokem podle §229 odst. l tr. ř. a odvolání obviněného J. Š. bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto. V dalším bylo rozhodnuto o odvolání státního zástupce podaném ohledně obviněného V. J. Obviněný J. Š. spáchal přečin týrání zvířat podle §302 odst. l písm. b), odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a přečin zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 odst. l písm. a) tr. zákoníku podle zjištění Městského soudu v Praze a předtím i podle zjištění Obvodního soudu pro Prahu 4 v podstatě tím, že dne 22. 6. 2012 po 20,00 hod. v P. , P. ., v objektu nákladového traktu obchodního domu Albert ve stejnokroji strážníka Městské policie Praha při kontrole osob zdržujících se u popelnic provedl s obviněným V. J. jako svým kolegou lustraci těchto osob, vyzýval je k řádnému zajištění volně pobíhajících psů bez náhubků a poté, co D. L. psy uvázal, aby nepobíhali, obviněný J. Š. za neustálého štěkání psů ve snaze psy zklidnit vstoupil mezi ně, menšího z nich nakopl a po následném kousnutí do nohy větším ze psů, kterým byla fena křížence německého ovčáka a labradora, přistoupil k zneškodnění této feny zakleknutím a přidušením po dobu nejméně pěti minut, čímž ji usmrtil za současného nadměrného psychického a fyzického utrpení, a takto postupoval v rozporu s ustanovením §5 odst. 2 písm. c) zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů, neboť záměrně vyvolal kontakt se zvířetem, které ho bezprostředně neohrožovalo. Změna, kterou ve výroku o vině obviněného J. Š. provedl Městský soud v Praze oproti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4, záležela v upřesnění tzv. právní věty výroku o vině, tj. v té části, v níž byly uvedeny zákonné znaky trestných činů, jimiž byl obviněný uznán vinným. Obviněný J. Š. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze. Tento rozsudek napadl v celém jeho se týkajícím rozsahu. Odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. l písm. g) tr. ř. Namítl, že nenaplnil znaky žádného z obou trestných činů, jimiž byl uznán vinným. Podrobně rozvedenými námitkami zpochybnil především to, že by jeho jednání bylo příčinou smrti psa. Dále uvedl, že nejednal v úmyslu způsobit jinému škodu nebo jinou újmu ani v úmyslu opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch. Konstatoval, že nešlo o žádnou náhodnou kontrolu osob, ale o služební zákrok na základě pokynu operačního střediska z podnětu oznámení, že psi na místě volně pobíhají a napadají osoby. Poukázal na to, že sám byl psem napaden a kousnut, a vyjádřil názor, že soudy tuto okolnost včetně jeho poranění bagatelizovaly. Zvláště pak zdůraznil, že ve veřejném zasedání před odvolacím soudem předložil znalecký posudek, který podle jeho názoru vyvracel ten způsob usmrcení psa, na němž byl založen odsuzující výrok, a vytkl, že Městský soud v Praze k tomuto posudku nepřihlédl. Na adresu řízení, z něhož vzešel napadený rozsudek, vytkl porušení svého práva na spravedlivý proces. Obviněný J. Š. se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud ohledně něho zrušil napadený rozsudek a aby přikázal Městskému soudu v Praze věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Nejvyšší soud přezkoumal podle §265i odst. 3, 4, 5 tr. ř. napadený rozsudek v části týkající se obviněného J. Š. i předcházející řízení a shledal, že dovolání je důvodné. Pokud je dovolacím důvodem podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. nesprávné právní posouzení skutku, rozumí se tím zásadně skutek, tak jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně. Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně může Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně, jestliže jsou tato zjištění výsledkem řízení, v němž nebylo respektováno základní ústavně garantované právo na spravedlivý proces. V takovém případě má zásah Nejvyššího soudu podklad v ustanoveních čl. 4, čl. 90 Ústavy. Porušením základního práva na spravedlivý proces je mimo jiné i to, že soud zcela pomine relevantní důkaz svědčící ve prospěch obviněného, nijak se s tímto důkazem nevypořádá, nevyloží, jaké k němu zaujal stanovisko, a nevysvětlí, proč ho nevzal v úvahu a vyloučil ho z okruhu důkazů, na nichž vybudoval svá skutková zjištění. Jde o to, že předmětem právního posouzení ve smyslu ustanovení §265b odst. l písm. g) tr. ř. může být jen takový skutek, který byl zjištěn způsobem slučitelným se zásadami spravedlivého procesu. V posuzovaném případě byl obviněný uznán vinným tím, že fenu křížence německého ovčáka a labradora usmrtil jednáním, které mělo spočívat v „zakleknutí a přidušení“. Již takto vymezený mechanismus působení na psa sám o sobě vyvolává pochybnost z toho hlediska, zda skutečně byl příčinou smrti psa. Z odůvodnění napadeného rozsudku (str. 9) vyplývá, že znalec MVDr. Ivan Nágl při výslechu před Městským soudem v Praze korigoval původní závěr o „akutním udušení škrcením“ s tím, že údaj o škrcení v tzv. kravatě nelze prokázat. Vzhledem k obhajobě obviněného, že provedl jen zevní fixaci čelistí psa, Městský soud v Praze opřel zjištění týkající se způsobu usmrcení psa o vyjádření znalce MVDr. Ivana Nágla, že „při zevní fixaci tlamy a zápasu se strážníkem byl přísun vzduchu do plic nedostatečný a zvíře se dusilo“. Obviněný v odvolacím řízení předložil jiný znalecký posudek, který vypracoval JUDr. Zdeněk Náchodský, znalec z oboru kriminalistiky se zvláštní specializací na sebeobranu, služební zákroky a vedení boje zblízka (č. l. 521-537 spisu), a to na podkladě údajů vyplývajících z výpovědí obviněných, svědků, pitevního nálezu na těle psa a kamerového záznamu incidentu. Tento znalec vyjádřil názor, že pravděpodobnou příčinou smrti psa bylo zaškrcení silným tahem nebo i několikerým škubnutím za smyčku vodítka umístěnou kolem krku psa s tím, že takto se majitel psa D. L. snažil vyprostit psa z držení obviněného. Zatažení smyčky kolem krku psa označil tento znalec za mechanismus udušení. Na předložený znalecký posudek JUDr. Zdeňka Náchodského Městský soud v Praze v napadeném rozsudku nijak nereagoval, žádným způsobem se s ním nevypořádal a ani se o něm nezmínil. V protokole o veřejném zasedání konaném dne 26. 2. 2014 je uvedeno, že „návrh na doplnění dokazování se zamítá“, aniž by bylo zřejmé, o jaký návrh konkrétně jde. Pokud tím bylo míněno zamítnutí návrhu na doplnění důkazů znaleckým posudkem JUDr. Zdeňka Náchodského, pak je nutné dodat, že Městský soud v Praze v odůvodnění napadeného rozsudku nijak nevysvětlil, proč rozhodl o zamítnutí. Za tohoto stavu tu je evidentně soudem opomenutý důkaz, který svým obsahem a na něj navazujícími závěry svědčí ve prospěch obviněného. Mezi tímto důkazem a konstrukcí skutkového stavu, na které byl založen napadený rozsudek, je očividně totální rozpor. Jestliže Městský soud v Praze tento důkaz zcela ignoroval a nijak se s ním nevypořádal, pak je napadený rozsudek zatížen nedostatkem jednoho ze stěžejních atributů spravedlivého procesu a jako takový nemůže obstát. Není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby sám tento důkaz hodnotil a aby předjímal, zda či jaké skutkové závěry z něho mají být vyvozeny. V zájmu respektu k základnímu ústavně garantovanému právu obviněného na spravedlivý proces ale musí Nejvyšší soud trvat na tom, že Městský soud v Praze, jemuž byl znalecký posudek JUDr. Zdeňka Náchodského v odvolacím řízení předložen, je povinen se s tímto důkazem vypořádat. Z těchto důvodů Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Městského soudu v Praze ohledně obviněného J. Š. , zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad, a přikázal Městskému soudu v Praze věc obviněného J. Š. v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Městský soud v Praze odstraní vady vytknuté tímto usnesením Nejvyššího soudu a znovu ve věci obviněného J. Š. rozhodne o odvoláních tohoto obviněného a státního zástupce. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 16. července 2014 Předseda senátu: JUDr. Petr Hrachovec

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§265b odst.1 písm. g) tr.ř.
Datum rozhodnutí:07/16/2014
Spisová značka:7 Tdo 869/2014
ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:7.TDO.869.2014.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Zneužití pravomoci úřední osoby
Dotčené předpisy:§329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku
Kategorie rozhodnutí:C
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-19