ECLI:CZ:NS:2014:7.TDO.910.2014.1
sp. zn. 7 Tdo 910/2014-I-25
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 13. 8. 2014 dovolání obviněného P. B . , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 7. 2. 2014, sp. zn. 2 To 10/2014, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 2 T 235/2013 a rozhodl takto:
Podle §265k odst. l tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 7. 2. 2014, sp. zn. 2 To 10/2014, a rozsudek Okresního soudu v Šumperku ze dne 27. 11. 2013, sp. zn. 2 T 235/2013.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §2651 odst. l tr. ř. se Okresnímu soudu v Šumperku přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 27. 11. 2013, sp. zn. 2 T 235/2013, byl obviněný P. B. uznán vinným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku a odsouzen podle §209 odst. 4 tr. zákoníku, §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody na čtyři roky, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, a podle §73 odst. l tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení všech motorových vozidel na 24 měsíců, přičemž byl zrušen výrok o trestu v rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 13. 6. 2013, sp. zn. 89 T 68/2013, uloženém za přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. l písm. a) tr. zákoníku. Výrokem podle §228 odst. l tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Jako zločin podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku posoudil Okresní soud v Šumperku skutek, který podle jeho zjištění spočíval v podstatě v tom, že obviněný
- dne 18. 5. 2011 sjednal za I. S. jako kupujícího s M. C. jako prodávajícím zastoupeným A. C. kupní smlouvu ohledně dvou pozemků v katastrálním území Ž., okr. Š., za cenu 730 000 Kč, která měla být uhrazena v den podpisu smlouvy, avšak tuto částku nepředal, vymlouval se, že ji nelze zaplatit najednou a musí se rozdělit na dvě části, pod záminkou, že tyto platby lze předat až po provedení vkladu, přesvědčil A. C., aby na katastrálním úřadě vyřídili návrh na vklad, pak slíbil, že mu peníze předá po právní moci rozhodnutí o povolení vkladu, pod různými záminkami nadále oddaloval uhrazení kupní ceny, nakonec se stal nekontaktním a neuhradil kupní cenu „do dnešního dne“ (míněno patrně do dne vyhlášení rozsudku), přičemž po provedení vkladu vlastnického práva I. S. do katastru nemovitostí opět na základě plné moci I. S. prodal dne 11. 6. 2011 pozemky obchodní společnosti VTM Trading, s.r.o., za částku 1 000 000 Kč, kterou si ponechal, a způsobil tak poškozenému M. C. škodu ve výši 730 000 Kč (bod 1 rozsudku),
- v červenci 2011 nabídl uvedené pozemky poškozenému R. U. ke koupi, přičemž s použitím falešné plné moci předstíral, že jedná za obchodní společnost VTM Trading, s.r.o., dne 9. 8. 2011 v Z., okr. Š., uzavřel jménem této společnosti jako prodávajícího s poškozeným R. U. jako kupujícím kupní smlouvu ohledně uvedených pozemků za částku 275 000 Kč, kterou od poškozeného převzal v hotovosti, přičemž poškozený při neúspěšném pokusu o dosažení vkladu svého vlastnického práva do katastru nemovitostí zjistil, že obviněný neměl oprávnění jednat za prodávající stranu, a tímto jednáním obviněný způsobil poškozenému škodu ve výši 275 000 Kč (bod 2 rozsudku).
Odvolání obviněného, podané proti všem výrokům, bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 7. 2. 2014, sp. zn. 2 To 10/2014, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvody dovolání uvedené v §265b odst. l písm. g), 1) tr. ř. V mezích dovolacích důvodů obviněný uplatnil jako relevantní námitky to, že transakce týkající se poškozeného M. C. byla otázkou smluvní svobody a volnosti a má tak čistě jen soukromoprávní rozměr a že pozemky vzhledem k svému charakteru ve skutečnosti neměly cenu uvedenou ve smlouvě. Mimo meze dovolacích důvodů obviněný učinil obsahem dovolání námitky zaměřené proti skutkovým zjištěním soudů, zejména pokud jde o zjištění týkající se přijetí částky 1 000 000 Kč od obchodní společnosti VTM Trading, s.r.o., a částky 275 000 Kč od poškozeného R. U. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §265i odst. 3, 4 tr. ř. napadené usnesení i předcházející řízení a shledal, že dovolání je důvodné, byť ne v celém rozsahu.
Především musí Nejvyšší soud připomenout, že dovolání není další běžný opravný prostředek v procesu trestního řízení. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání nelze podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. l písm. a) až 1) tr. ř. Mezi těmito důvody není žádný, který by se týkal skutkových zjištění či hodnocení důkazů. Podat dovolání z jiného důvodu, než který je výslovně uveden v zákoně, je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, pokud mu konkrétní uplatněné námitky neodpovídají také svým obsahem.
Podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Dovolací důvod podle §265b odst. l písm. l) tr. ř. byl v dané věci uplatnitelný ve variantě, podle které lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, přestože byl v řízení tomuto rozhodnutí předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Právním posouzením skutku se podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a nahrazení těchto zjištění jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování, že nevyhověly návrhům na doplnění důkazů apod. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. l písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů. Znovu je třeba zdůraznit povahu dovolání jako mimořádného opravného prostředku, který je určen k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí.
Pokud je dovolacím důvodem podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“, jedná se rovněž o aplikaci norem hmotného práva na skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně.
Ve světle těchto zásad lze jako dovolací důvod akceptovat především námitku, že jednání obviněného ve vztahu k poškozenému M. C. mělo jen soukromoprávní povahu. Pokud by tomu bylo tak, jak namítl obviněný, byl by bod 1 výroku o vině v rozporu s ustanovením §12 odst. 2 tr. zákoníku, neboť by šlo o nepřípustnou kriminalizaci soukromoprávního vztahu. Dovolání obviněného však je v tomto ohledu zjevně neopodstatněné.
Obviněný evidentně překročil hranice soukromoprávního vztahu úmyslem, s nímž k transakci s poškozeným M. C. očividně od počátku přistupoval, totiž úmyslem zbavit poškozeného vlastnictví k pozemkům bez poskytnutí protihodnoty v podobě kupní ceny. Tento úmysl sice není v popisu skutku, jak je uveden ve výroku o vině, výslovně zmíněn, ale ze souhrnu okolností charakterizujících celkové jednání obviněného je zřejmý. Ačkoli obviněný sjednával kupní smlouvu za I. S. jako kupujícího, disponoval od něho jen částkou 160 000 Kč, která nepostačovala k uhrazení deklarované kupní ceny. Obviněný přistoupil ve smlouvě na ustanovení, že kupní cena bude zaplacena v den podpisu smlouvy, avšak zaplacení kupní ceny se s odkazem na různé irelevantní okolnosti vyhýbal neustálým oddalováním, které vyvrcholilo tím, že po dosažení cíle, jímž bylo povolení vkladu vlastnického práva nového nabyvatele do katastru nemovitostí, přestal s poškozeným vůbec komunikovat. Dokreslením skutečného záměru obviněného pak je fakt, že nezaplatil kupní cenu poškozenému ani poté, co v zastoupení I. S. jako nového nabyvatele pozemky prakticky obratem prodal za vyšší cenu. Závěr o podvodném úmyslu obviněného tak je logickým vyústěním odpovídajícího hodnocení uvedených okolností. Tento úmysl dodal posuzovanému jednání obviněného charakter vyloženě kriminálního činu.
Dovolacím důvodem podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. je námitka, v níž obviněný zpochybnil správnost stanovení výše škody tvrzením, že pozemky, ohledně kterých uzavřel kupní smlouvu s poškozeným M. C., neměly cenu 730 000 Kč a byly prakticky bezcenné. Otázku, jak vysokou škodu obviněný způsobil trestným činem poškozenému M. C., soudy vyřešily chybně, neboť bez dalšího vycházely z ceny pozemků uvedené v kupní smlouvě.
Jestliže zákonným znakem trestného činu je škoda, pak její výše musí být stanovena způsobem uvedeným v §137 tr. zákoníku. Podle tohoto ustanovení (první věty) se při stanovení výše škody vychází z ceny, za kterou se věc, která byla předmětem útoku, v době a v místě činu obvykle prodává.
Pokud je trestný čin spáchán prostřednictvím nějakého právního úkonu, v němž je deklarována cena věci, která je předmětem útoku, je tato cena výší škody způsobené trestným činem pouze za předpokladu, že je zároveň cenou, za kterou se věc v době a v místě činu obvykle prodává, jak to stanoví §137 tr. zákoníku. V posuzovaném případě cena pozemků ve výši 730 000 Kč evidentně není cenou, která by odpovídala tomuto ustanovení. Vyplývá to ze znaleckého posudku, který zpracoval Ing. Jiří Doleček, znalec z oboru ekonomiky, odvětví ceny a odhady nemovitostí (č. l. 331 a násl. spisu). Z tohoto posudku vyplývá, že tzv. obvyklá cena pozemků, které byly předmětem útoku v rámci transakce ve vztahu k poškozenému M. C., byla v rozmezí 8 Kč až 15 Kč za metr čtvereční. To při rozloze obou pozemků 5 561 metrů čtverečních (zemědělské pozemky – orná půda) a 89 metrů čtverečních (zemědělské pozemky – tzv. jiné pozemky), tedy celkem 5 650 metrů čtverečních, představuje celkovou cenu obou pozemků v rozmezí od 45 200 Kč do 84 750 Kč. Je tedy zřejmé, že tzv. obvyklá cena stanovená podle §137 tr. zákoníku se liší od ceny uvedené v kupní smlouvě a že je výrazně nižší. Vzhledem k ustanovení §137 tr. zákoníku není možné ztotožnit cenu uvedenou v kupní smlouvě s výší škody, kterou obviněný způsobil trestným činem.
To má závažné důsledky pro právní posouzení skutku, protože výši škody, která byla způsobena poškozenému M. C. (45 200 Kč až 84 750 Kč), nelze ani ve spojení s výší škody, která byla podle zjištění Okresního soudu v Šumperku způsobena poškozenému R. U. (275 000 Kč), považovat za značnou škodu podle §209 odst. 4 písm. d) tr. zákoníku. Značnou škodou se totiž podle §138 odst. l tr. zákoníku rozumí škoda dosahující částky nejméně 500 000 Kč. Právní posouzení skutku podle §209 odst. 4 písm. d) tr. zákoníku tudíž nemůže obstát, neboť je nesprávné.
Pokud znalec Ing. Jiří Doleček v posudku zmínil částku 210 Kč až 250 Kč jako tzv. obvyklou (tržní) cenu pozemků za jeden metr čtvereční, bylo to vázáno na předpoklad, že by šlo o stavební pozemky. Tento charakter však pozemky, které byly předmětem kupní smlouvy uzavřené s poškozeným M. C., neměly (šlo o pozemky, které podléhaly právnímu režimu zemědělských pozemků – orná půda a tzv. jiné pozemky).
Pro úplnost je třeba poznamenat, že pokud jde o jednání proti poškozenému R. U., byly předmětem útoku obviněného peníze, které v částce 275 000 Kč na poškozeném vylákal, předstíraje, že je osobou oprávněnou vystupovat za vlastníka nabízených a prodávaných pozemků. Ve vztahu k poškozenému R. U. nebyly předmětem útoku obviněného pozemky, takže nevyvstávala otázka stanovení jejich ceny způsobem uvedeným v §137 tr. zákoníku.
Proti té části výroku o vině, která se týká útoku obviněného na majetek poškozeného R. U., obviněný neuplatnil žádnou námitku korespondující svým obsahem s dovolacím důvodem podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. a tudíž ani s dovolacím důvodem podle §265b odst. l písm. l) tr. ř. Námitky v tom smyslu, že částku 275 000 Kč poškozený obviněnému nezaplatil, pro svou skutkovou povahu nejsou dovolacím důvodem. V zájmu přesnosti je však nutno poukázat na drobnou diskrepanci mezi výrokem o vině, v němž je uvedena částka 275 000 Kč, a odůvodněním rozsudku, v němž je na str. 7 v souvislosti s citací obsahu svědecké výpovědi poškozeného uvedeno, že poškozený předal obviněnému částku 270 000 Kč.
Jak vyplývá z předcházejících částí tohoto usnesení, rozsudek Okresního soudu v Šumperku je rozhodnutím, které spočívá na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. l písm. g) tr. ř., a to pokud byl skutek posouzen podle §209 odst. 4 písm. d) tr. zákoníku. Napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci pak je rozhodnutím, které je vadné ve smyslu §265b odst. l písm. l) tr. ř., neboť jím byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, přestože v řízení předcházejícím tomuto rozhodnutí byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. l písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud proto zrušil jak napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, tak rozsudek Okresního soudu v Šumperku jako součást řízení předcházejícího napadenému usnesení, zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad, a přikázal Okresnímu soudu v Šumperku, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Okresní soud v Šumperku znovu rozhodne o podané obžalobě poté, co odstraní vady vytknuté tímto usnesením Nejvyššího soudu.
Námitky, které pro svou skutkovou či procesní povahu neměly povahu dovolacích důvodů, obviněný může uplatnit v řízení před soudy prvního a druhého stupně, které jsou povinny se s nimi vypořádat.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. srpna 2014
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec