ECLI:CZ:NS:2014:7.TDO.915.2014.1
sp. zn. 7 Tdo 915/2014-32
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 20. srpna 2014 v Brně dovolání obviněného M. M. , proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 8. 2013, sp. zn. 4 To 355/2013, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 3 T 39/2013 a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 8. 2013, sp. zn. 4 To 355/2013.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se současně zrušují také další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Ústí nad Labem přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 13. 5. 2013, sp. zn. 3 T 39/2013, byl obviněný M. M. uznán vinným přečinem podvodu podle §209 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku a za tento trestný čin podle §209 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti roků. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o povinnosti obviněného zaplatit na náhradu škody poškozené M. R. částku 321.700 Kč, přičemž podle §229 odst. 2 tr. ř. byla tato poškozená se zbytkem nároku na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradu škody poškozené D. S. částku 30.000 Kč.
Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl usnesením ze dne 26. 8. 2013, sp. zn. 4 To 355/2013 tak, že 1) podle §250 odst. 4 tr. ř. bere předsedkyně senátu zpětvzetí odvolání obžalovaného M. M. proti rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 13. 5. 2013, č. j. 3 T 39/2013-103, na vědomí a 2) podle §253 odst. 1 tr. ř. se odvolání obžalovaného zamítá.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal obviněný dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. V dovolání namítl, že nebyl dán procesní důvod, pro který byl zamítnut řádný opravný prostředek. Obviněný uvedl, že bezprostředně po vyhlášení rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 13. 5. 2013, sp. zn. 3 T 39/2013, podal odvolání proti všem výrokům rozsudku. Dne 1. 7. 2013 odůvodnil odvolání ustanovený obhájce obviněného Mgr. Štěpán Knézel. Vzhledem k tomu, že obviněný nebyl od počátku obhajoby v přípravném řízení spokojen s postupem a vedením obhajoby ustanoveným obhájcem, požádal přípisem ze dne 7. 7. 2013, který byl Okresnímu soudu v Teplicích doručen dne 9. 7. 2013, aby mu pro účely odvolání proti rozsudku ustanovil jiného obhájce. Ustanovený obhájce Mgr. Štěpán Knézel vzal přípisem ze dne 9. 7. 2013 odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně zpět, protože dne 9. 7. 2013 obdržel od obviněného dopis, jehož obsah si vyložil tak, že byl obviněným vyzván, aby v případě, že již odvolání podal, vzal odvolání zpět. Obviněný poté podal písemně sám odvolání. Okresní soud v Teplicích dospěl k závěru, že zpětvzetí odvolání nebylo právně účinné a předložil věc Krajskému soudu v Ústí nad Labem k rozhodnutí. Odvolací soud rozhodl mimo jiné tak, že se odvolání obviněného zamítá.
Obviněný namítá, že nebylo možné, aby obhájce vzal odvolání obviněného zpět, protože z ustanovení §250 odst. 2 tr. ř. vyplývá, že osoba, která odvolání podala je může vzít výslovným prohlášením zpět a z odst. 4 téhož ustanovení dále vyplývá, že odvolání podané ve prospěch obžalovaného jinou oprávněnou osobou nebo za obžalovaného obhájcem nebo zákonným zástupcem může být vzato zpět jen s výslovným souhlasem obžalovaného. Obviněný opakovaně poukázal na to, že si podal odvolání sám a ustanovený obhájce k tomuto odvolání pouze „přistoupil“. Podle obviněného v takovém případě obhájce není oprávněn, a to ani s výslovným souhlasem obžalovaného, který v daném případě nebyl udělen, vzít odvolání podané obžalovaným zpět, protože obhájce může vzít zpět pouze své odvolání, tj. odvolání, které by případně podal za obžalovaného. Dovolatel namítl, že zpětvzetí odvolání obhájcem je třeba považovat za právně neúčinné i z toho důvodu, že nebylo učiněno s výslovným souhlasem obžalovaného, jak vyžaduje ustanovení §250 odst. 3 tr. ř.
Obviněný z toho důvodu navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl tak, že se napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 8. 2013, č. j. 4 To 355/2013-123, zrušuje a věc se přikazuje k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupce v písemném vyjádření k dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. a aby rozhodnutí o tom učinil v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud shledal dovolání obviněného důvodným.
Podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o odmítnutí nebo zamítnutí opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Z obsahu dovolání obviněného vyplývá, že jej podává s odkazem na první alternativu tohoto dovolacího důvodu.
Nejvyšší soud zjistil z obsahu spisu Okresního soudu v Teplicích, že obviněný podal odvolání do výroku o vině a trestu po vyhlášení rozsudku Okresního soudu v Teplicích dne 13. 5. 2013 (č. l. 102 spisu). Toto odvolání obviněný odůvodnil prostřednictvím obhájce Mgr. Štěpána Knézla podáním ze dne 1. 6. 2013, které bylo podáno osobně u Okresního soudu v Teplicích dne 1. 7. 2013 (č. l. 110-111 spisu). Následně obviněný požádal soud prvního stupně přípisem ze dne 7. 7. 2013 Okresní soud v Teplicích, aby mu pro účely odvolání proti rozsudku ustanovil jiného obhájce (č. l. 112 spisu). Obhájce obviněného Mgr. Štěpán Knézel podáním ze dne 9. 7. 2013, které bylo doručeno Okresnímu soudu v Teplicích téhož dne, vzal odvolání obviněného zpět s poukazem na dopis obviněného ze dne 7. 7. 2013, který obdržel dne 9. 7. 2013. Současně připojil kopii dopisu obviněného, v němž jej žádá, aby odvolání na soud neposílal, případně jej stáhnul zpět, pokud tak již učinil s tím, že Okresní soud v Teplicích požádal, aby mu pro účely odvolání ustanovil jiného obhájce, protože s jeho přístupem k obhajobě je velmi nespokojen (č. l. 115 spisu). Obviněný poté podal sám odvolání proti rozsudku, proti výroku o vině a trestu s tím, že odůvodnění odvolání zašle po ustanovení nového obhájce. Následně Okresní soud v Teplicích zaslal obhájci přípis, v němž se uvádí, že podání, které soud obdržel dne 9. 7. 2013 (zpětvzetí odvolání) nepřijal jako vážně míněné zpětvzetí odvolání obžalovaným, a to zejména s ohledem na jeho písemné vyjádření, že podává odvolání a trvá na něm, které soud obdržel dne 16. 7. 2013.
Podle §250 odst. 2 tr. ř. osoba, která odvolání podala, může je výslovným prohlášením vzít zpět, a to až do doby, než se odvolací soud odebere k závěrečné poradě. Odvolání státního zástupce může vzít zpět i nadřízený státní zástupce. Podle §250 odst. 3 tr. ř. odvolání podané v neprospěch obžalovaného jinou oprávněnou osobou nebo za obžalovaného obhájcem nebo zákonným zástupcem může být vzato zpět jen s výslovným souhlasem obžalovaného. Státní zástupce může vzít takové odvolání zpět i bez souhlasu obžalovaného. V tomto případě běží obžalovanému nová lhůta k podání odvolání od vyrozumění, že odvolání bylo vzato zpět. Podle §250 odst. 4 tr. ř. zpětvzetí odvolání vezme, není-li překážek, usnesením na vědomí předseda senátu odvolacího soudu a nebyla-li věc dosud tomuto soudu předložena, předseda senátu soudu prvního stupně.
Nejvyšší soud nepřisvědčil názoru Krajského soudu v Ústí nad Labem v napadeném usnesení, že došlo k účinnému zpětvzetí odvolání obviněného. Pro posouzení věci je rozhodující, že vzdá-li se obviněný výslovně opravného prostředku, nemůže poté podat opravný prostředek ani prostřednictvím svého obhájce (srov. č. 28/1965 Sb. rozh. tr.) Vezme-li obhájce odvolání podané za obžalovaného zpět, je povinen současně se zpětvzetím odvolání soudu sdělit, že tak činí na základě výslovného souhlasu obžalovaného (srov. č. 24/1978 Sb. rozh. tr.). Zpětvzetí odvolání musí být výslovné, to znamená, že z prohlášení o zpětvzetí odvolání, které je neodvolatelné, musí být zřejmá jednoznačná a bez výhrad učiněná vůle oprávněné osoby, aby soud její odvolání neprojednával a aby o něm také nerozhodoval. Z přípisu obviněného ustanovenému obhájci ze dne 7. 7. 2013 vyplývá, že obviněný měl v úmyslu doplnit odvolání podané po vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně prostřednictvím jiného obhájce a nikoliv ustanoveným obhájcem Mgr. Štěpánem Knézlem, s jehož obhajobou nebyl spokojen. Současně obviněný v přípisu uvedl, že již zaslal Okresnímu soudu v Teplicích žádost, aby mu pro účely odvolání ustanovil jiného obhájce. Obhájce Mgr. Štěpán Knézel v podání ze dne 9. 7. 2013 označeném jako zpětzvetí odvolání neuvedl, že tak činí na základě výslovného souhlasu obviněného. Zpětvzetí odůvodnil tím, že obviněný jej dopisem ze dne 7. 7. 2013 vyzval, aby v případě, že již podal odvolání jej vzal zpět a dodal, že vyhovuje pokynu svého klienta, protože pokyn nebyl dán v rozporu se zákonem. Nelze proto vycházet z toho, že došlo k účinnému zpětvzetí odvolání, na základě něhož by přicházelo v úvahu rozhodnutí podle §250 odst. 4 tr. ř.
K samotnému podání odvolání je třeba poznamenat, že obviněný má podle §33 odst. 1 tr. ř. mimo jiné právo podávat opravné prostředky. Obhájce podle §41 odst. 2 tr. ř. je oprávněn mimo jiné podávat za obviněného opravné prostředky. Obhájce podává odvolání vždy v zastoupení obviněného jako úkon obhajoby, nikoli vlastním jménem, neboť není osobou se samostatným odvolacím právem ve smyslu ustanovení §247 odst. 2 tr. ř. (srov. č. 28/2003 Sb. rozh. tr.). Obviněný se zřejmě nesprávně domnívá, že obhájce má samostatné odvolací právo, když uvádí, že ustanovený obhájce ,,přistoupil k jeho odvolání“. Ve skutečnosti jeho obhájce jen odůvodnil odvolání, které obviněný podal do protokolu o hlavním líčení. Nejednalo se proto o dvě odvolání (obviněného a jeho obhájce).
V trestní věci obviněného došlo též k nesprávnému posouzení odvolání ze dne 14. 7. 2013, které obviněný sám napsal a předal dne 15. 7. 2013 k poštovní přepravě. Toto podání navazuje na odvolání, které obviněný podal dne 13. 5. 2013 do protokolu o hlavním líčení před soudem prvního stupně (§248 odst. 1 tr. ř.) a tvoří jediné odvolání. Vzhledem ke zjištění, že nedošlo k právně účinnému zpětvzetí odvolání obviněným a odvolací soud měl rozhodovat o odvolání ze dne 13. 5. 2013, které odůvodnil prostřednictvím ustanoveného obhájce dne 1. 6. 2013 (č. l. 110 až 111 spisu), nepřicházelo v úvahu rozhodnutí odvolacího soudu výrokem podle §253 odst. 1 tr. ř., tedy, že obviněný znovu podal odvolání, které v téže věci již předtím vzal výslovně zpět, protože se jednalo o jediné odvolání.
Nejvyšší soud proto podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 8. 2013, sp. zn. 4 To 355/2013, podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením uvedeného usnesení, pozbyla podkladu a podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal. Tento soud opět rozhodne o odvolání obviněného proti rozsudku soudu prvního stupně. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání, které konal za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Obviněný M. M. dosud nevykonává trest uložený rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 13. 5. 2013, sp. zn. 3 T 39/2013, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 8. 2013, sp. zn. 4 To 355/2013. Nejvyšší soud zjistil, že v současné době obviněný vykonává trest odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, který mu byl uložen v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 46 T 65/2011 ve Vazební věznici Praha – Pankrác a trest by měl vykonat dne 22. 5. 2015. Z tohoto důvodu nepřicházelo v úvahu rozhodování o vazbě podle §265 l odst. 4 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. srpna 2014
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek