ECLI:CZ:NS:2014:7.TDO.934.2014.1
sp. zn. 7 Tdo 934/2014-17
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 30. července 2014 v Brně dovolání obviněné D. B. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 1. 2014, sp. zn. 7 To 20/2014, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 1 Nt 115/2010, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněné D. B. odmítá .
Odůvodnění:
Městský soud v Brně usnesením ze dne 10. 12. 2013, sp. zn. 1 Nt 115/2010, podle §99 odst. 6 tr. zákoníku prodloužil obviněné D. B. ochranné psychiatrické ambulantní léčení do 10. 12. 2015, přičemž ochranné léčení jí bylo původně uloženo jako ústavní usnesením Městského soudu v Brně ze dne 30. 8. 2007, sp. zn. 4 Nt 51/2006, a bylo změněno na léčení ambulantní usnesením Městského soudu v Brně ze dne 3. 3. 2011, sp. zn. 1 Nt 165/2010. Současně podle §99 odst. 6 tr. zákoníku a contrario zamítl návrh na propuštění obviněné D. B. z ochranného léčení psychiatrického v ambulantní formě.
Krajský soud v Brně zamítl podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodnou stížnost obviněné D. B. podanou proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 10. 12. 2013, sp. zn. 1 Nt 115/2010.
Proti tomuto usnesení podala obviněná D. B. prostřednictvím obhájkyně včas dovolání z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g), j) a l) tr. ř. Domnívá se, že usnesením, kterým bylo uloženo ochranné opatření, je třeba rozumět také usnesení, kterým bylo ochranné opatření prodlouženo. Obviněná namítá, že byla rozhodnuto o prodloužení ochranného léčení, aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny zákonné podmínky. Nebyla zjišťována podmínka nebezpečnosti jejího pobytu na svobodě, nedopustila se recidivujícího jednání. Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud rozhodl o ukončení ochranné psychiatrické léčby, případně, aby vrátil věc soudu druhého stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupce ve svém vyjádření uvedl, že napadené usnesení Krajského soudu v Brně je sice rozhodnutím soudu druhého stupně, avšak není rozhodnutím ve věci samé podle §265a odst. 2 tr. ř. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. j) tr. ř. je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho uložení. Z dikce zákona podle něj vyplývá, že se vztahuje pouze k pochybením vzniklým při rozhodování o uložení ochranného opatření, nikoliv však k vadám rozhodnutí o přeměně ochranného opatření a jeho dalšího trvání.
Navrhl proto, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř., protože není přípustné a aby rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud se nejprve zabýval otázkou, zda je dovolání přípustné. Podle §265a odst. 1 tr. ř. dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Podle §265a odst. 2 písm. e) tr. ř. rozhodnutím ve věci samé se rozumí usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření. Podle §265a odst. 4 tr. ř. dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné. Zákonná úprava připouští dovolání jen z výslovně stanovených a taxativně vypočtených důvodů, které jsou obsaženy v §265b tr. ř. Dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. j) tr. ř. lze podat, jestliže bylo rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho uložení. Podmínky ukládání ochranného léčení, které je jedním z ochranných opatření, upravuje §99 odst. 1 až 4 tr. zákoníku. Podle §99 odst. 5 tr. zákoníku ústavní léčení může soud změnit dodatečně na léčení ambulantní a naopak. Ústavní ochranné léčení může soud změnit za podmínek §100 odst. 1 nebo 2 na zabezpečovací detenci. Je zřejmé, že po pravomocném uložení ochranného léčení soud při rozhodování podle §99 odst. 6 tr. zákoníku posuzuje jiné skutečnosti než při rozhodování o uložení ochranného léčení.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. j) tr. ř. se vztahuje jen na ukládání ochranných opatření, a nikoliv na prodlužování a změny forem ochranných opatření, v tomto případě ochranného léčení. Obviněná napadá dovoláním rozhodnutí, u něhož to zákon nepřipouští. Rozhodnutí o prodloužení ochranného léčení totiž není rozhodnutím ve věci samé, proti němuž je přípustné dovolání (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. 3 Tdo 523/2013).
Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř., protože není přípustné. Rozhodnutí o dovolání učinil v neveřejném zasedání, které konal za souhlasu stran podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. července 2014
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek