ECLI:CZ:NS:2014:7.TDO.940.2014.1
sp. zn. 7 Tdo 940/2014-17
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 30. 7. 2014 o dovolání obviněného M. S. , proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 2. 2014, sp. zn. 5 To 33/2014, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 6 T 46/2013 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. S. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 13. 11. 2013, sp. zn. 6 T 46/2013, byl obviněný M. S. uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a odsouzen podle §337 odst. 1 tr. zákoníku, §62 odst. 1 tr. zákoníku, §63 odst. 1 tr. zákoníku k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin.
Přečin spočíval podle zjištění Okresního soudu v Chomutově v podstatě v tom, že obviněný dne 3. 11. 2013 kolem 22,00 hodin v Ch. řídil motocykl, ačkoli mu byl trestním příkazem Okresního soudu v Chomutově ze dne 12. 10. 2010, sp. zn. 4 T 146/2010, který nabyl právní moci dne 5. 11. 2010, uložen mimo jiné trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na tři roky.
O odvolání, které podala státní zástupkyně v neprospěch obviněného proti výroku o trestu, bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 2. 2014, sp. zn. 5 To 33/2014. Podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. byl rozsudek Okresního soudu v Chomutově zrušen ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněnému byl podle §337 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody na osmnáct měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem. Tento rozsudek napadl s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uvedl, že „napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku“. V dalším však neuvedl nic, co by se týkalo otázky právní kvalifikace skutku posouzeného jako přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, a své námitky zaměřil proti výroku o trestu, který označil za nepřiměřeně přísný. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a aby mu uložil trest obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Dovolání není další běžný opravný prostředek v procesu trestního řízení. Jedná se o mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Mezi těmito důvody není žádný, který by záležel v nepřiměřenosti uloženého trestu. Podat dovolání z jiného důvodu, než který je výslovně uveden v zákoně, je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, pokud mu konkrétní uplatněné námitky neodpovídají také svým obsahem.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Ta část dovolání, v níž obviněný uvedl, že „napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku“, působí tak, jako by dovolání směřovalo proti výroku o vině. Právní posouzení skutku totiž je primárně otázkou výroku o vině. V tomto ohledu však není dovolání přípustné pro nedostatek podmínky, že napadeným rozhodnutím rozhodl soud ve druhém stupni (§265a odst. 1 tr. ř.). Odvolání, které podala státní zástupkyně v neprospěch obviněného jen proti výroku o trestu, bylo založeno na námitkách, z nichž nevyplývala povinnost Krajského soudu v Ústí nad Labem přezkoumat také výrok o vině. Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud druhého stupně tudíž o vině nerozhodoval.
Nejde-li o situaci, kdy výrok o trestu nemůže obstát v důsledku toho, že je vadný výrok o vině, lze samotný výrok o uložení trestu napadat z hmotně právních pozic zásadně jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jímž je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Tento dovolací důvod obviněný neuplatnil a evidentně to ani nepřicházelo v úvahu, protože nepodmíněný trest odnětí na osmnáct měsíců byl obviněnému uložen jako přípustný druh trestu ve výměře spadající do rámce zákonné trestní sazby stanovené v §337 odst. 1 tr. zákoníku až na dvě léta.
Byl-li uložen přípustný druh trestu ve výměře v rámci zákonné trestní sazby, nelze v dovolání namítat nepřiměřenost uloženého trestu s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a to ani v té jeho variantě, která je vymezena jako „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“ (viz č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). To platí přesto, že přiměřenost trestu jinak je otázkou aplikace hmotného práva, zejména ustanovení §38 tr. zákoníku, §39 tr. zákoníku. Uvedený závěr vyplývá z povahy dovolání jako mimořádného opravného prostředku a také ze vzájemného poměru obou zmíněných dovolacích důvodů. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je obecný hmotně právní dovolací důvod, zatímco dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je zvláštní hmotně právní dovolací důvod stanovený jen ve vztahu k výroku o uložení trestu. Z toho logicky vyplývá, že má-li být samotný výrok o uložení trestu napaden kvůli porušení hmotného práva, může se tak stát zásadně jen s použitím zvláštního dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Výklad, který by připouštěl podřadit námitky ohledně přiměřenosti uloženého trestu pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve variantě vymezené jako „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“, by byl nelogický, neboť by činil ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. bezpředmětným, nadbytečným a nefunkčním. Uložení nepřípustného druhu trestu a uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu by totiž nutně vždy bylo „jiným nesprávným hmotně právním posouzením“ ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a tím pádem by ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nedávalo žádný smysl.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. července 2014
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec