ECLI:CZ:NS:2014:7.TDO.962.2014.1
sp. zn. 7 Tdo 962/2014-22
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 20. 8. 2014 o dovolání obviněného K. B. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 4. 2014, sp. zn. 7 To 108/2014, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 7 T 169/2012 takto:
Podle §265i odst. l písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného K. B. odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 10. 2. 2014, sp. zn. 7 T 169/2012, byl obviněný K. B. uznán vinným zločinem legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. l písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku a pokusem zločinu pojistného podvodu podle §21 odst. l tr. zákoníku, §210 odst. 2, 5 písm. c) tr. zákoníku a odsouzen podle §210 odst. 5 tr. zákoníku, §43 odst. l tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na tři léta s tím, že výkon trestu odnětí svobody byl podle §81 odst. l tr. zákoníku podmíněně odložen a zkušební doba byla podle §82 odst. l tr. zákoníku stanovena na čtyři roky, a podle §67 odst. l tr. zákoníku, §68 odst. 1, 2, 3, 4, 5 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výši 200 denních sazeb po 1 000 Kč, tedy celkem 200 000 Kč, s náhradním trestem odnětí svobody stanoveným podle §69 odst. l tr. zákoníku na šest měsíců.
Jako zločin legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. l písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku byl posouzen skutek, který podle zjištění Městského soudu v Brně spočíval v podstatě v tom, že obviněný v přesně nezjištěnou dobu, nejpozději dne 9. 12. 2010, nezjištěným způsobem získal osobní motorové vozidlo zn. BMW X5 v hodnotě 1 077 800 Kč, které bylo odcizeno neznámým pachatelem ve dnech 7. 11.- 8. 11. 2010 ve V. ke škodě A. L., dále obviněný za obchodní společnost EZOP Consulting, s.r.o., jejímž byl jediným společníkem a jednatelem, podepsal falešnou kupní smlouvu datovanou dnem 20. 12. 2010, podle které tato společnost koupila vozidlo od obchodní společnosti ATRM, s.r.o., za 820 000 Kč, dne 9. 12. 2010 přistavil vozidlo k technické prohlídce, přičemž si nezjištěným způsobem zajistil doklady s pozměněnými údaji, podle nichž se jedná o legálně získaný automobil pocházející ze Švýcarska, dne 20. 12. 2010 podal u Magistrátu města Brna, odboru dopravně správních činností, žádost o schválení technické způsobilosti vozidla, k čemuž předložil falešný švýcarský technický průkaz s potvrzením o vyřazení vozidla z registru jiného státu, a na tomto základě dosáhl toho, že dne 20. 12. 2010 byla schválena technická způsobilost vozidla k provozu na pozemních komunikacích v České republice, že vozidlo bylo zapsáno do registru vozidel v České republice a že mu byla přidělena registrační značka ... (bod 1 rozsudku).
Jako pokus zločinu pojistného podvodu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, §210 odst. 2, 5 písm. c) tr. zákoníku byl posouzen skutek, který podle zjištění Městského soudu v Brně spočíval v podstatě v tom, že obviněný dne 5. 9. 2011 v úmyslu zajistit si tím majetkový prospěch oznámil České pojišťovně, a.s., pojistnou událost, při které mělo podle jeho nepravdivého tvrzení dojít k rozsáhlému poškození vozidla zn. BMW X5 registrační značky ., avšak k vyplacení pojistného plnění, jehož výše byla 695 025 Kč, nakonec nedošlo (bod 2 rozsudku).
Odvolání obviněného, podané proti všem výrokům, bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 10. 4. 2014, sp. zn. 7 To 108/2014, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvody dovolání uvedené v §265b odst. l písm. c), g) tr. ř. Jako dovolací důvod podle §265b odst. l písm. c) tr. ř. obviněný uplatnil námitku, že jeho obhájci nebylo umožněno zúčastnit se provádění důkazů ve věci Městského soudu v Brně sp. zn. 12 T 147/2012, ačkoli tyto důkazy byly použity proti němu. Pod dovolací důvod podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. obviněný zahrnul především námitky směřující proti skutkovým zjištěním, která se stala podkladem výroku o vině, a proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy a že nevyhověly jeho návrhům na doplnění důkazů. Dále obviněný namítl, že ze zjištěných okolností nevyplývá naplnění subjektivní stránky trestných činů, jimiž byl uznán vinným, a v souvislosti s otázkou hodnoty vozidla vytkl porušení ustanovení §137 - §138 tr. zákoníku. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal Krajskému soudu v Brně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo zčásti podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a že pokud se opírá o námitky, které lze považovat za dovolací důvody, je zjevně neopodstatněné.
Především musí Nejvyšší soud připomenout, že dovolání není další běžný opravný prostředek. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. l písm. a) až 1) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, pokud mu konkrétní uplatněné námitky neodpovídají také svým obsahem.
Mezi zákonnými dovolacími důvody není žádný důvod, který by se vztahoval ke skutkovým zjištěním soudů a k hodnocení důkazů. Tím je vyjádřena povaha dovolání jako mimořádného opravného prostředku, který je určen k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Proto Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně a nepřihlíží k námitkám skutkové povahy, tj. k takovým námitkám, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny skutkových zjištění soudů a nahrazení těchto zjištění jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování, že nevyhověly návrhům na provedení dalších důkazů apod. Pokud se Nejvyšší soud z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. l písm. g) tr. ř. zabývá otázkou právního posouzení skutku, činí tak ve vztahu ke skutku, tak jak ho zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel.
Těmto zásadám odpovídá podané dovolání pouze zčásti, neboť jeho obsahem jsou ve značné míře také námitky vyloženě skutkové povahy, které nejsou žádným z deklarovaných zákonných dovolacích důvodů.
Dovolacím důvodem podle §265b odst. l písm. c) tr. ř. je absence obhájce v řízení, v němž ho obviněný měl podle zákona mít. Z hlediska tohoto dovolacího důvodu je dovolání obviněného zjevně neopodstatněné. V řízení ve věci, v níž bylo podáno dovolání, obviněný K. B. obhájce měl. Jeho námitky se vztahovaly k řízení ve věci obviněného J. P. vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 12 T 147/2012. V této věci byly předmětem řízení obdobné manipulace s jiným vozidlem zn. BMW X6 rovněž odcizeným ve Vídni s tím, že k těmto manipulacím došlo zhruba ve stejnou dobu, v jakou se stal skutek uvedený v bodě 1 výroku o vině obviněného K. B. Nabízela se tedy úvaha o možné souvislosti obou případů, zvláště když J. P., odsouzený ve věci sp. zn. 12 T 147/2012, vystupoval v řízení proti obviněnému K. B. jako svědek, označil obviněného K. B. za svého nejlepšího kamaráda, vezl ho dne 4. 9. 2011 na místo odstavení vozidla zn. BMW X5 u lesa v B. – K., popsal poškození uvedeného vozidla a potvrdil, že obviněný K. B. s tímto vozidlem odjel za jeho doprovodu do servisu v B. – S.V řízení proti obviněnému K. B. byl proveden důkaz rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 9. 1. 2013, sp. zn. 12 T 147/2012, jímž byl jako obviněný odsouzen J. P., a navazujícím usnesením Krajského soudu v Brně jako soudu odvolacího ze dne 11. 6. 2013, sp. zn. 4 To 179/2013. To ale neznamená, že výrok o vině obviněného K. B. je založen na důkazech provedených v řízení proti obviněnému J. P., tedy na důkazech, jejichž provádění nebyl přítomen obhájce obviněného K. B. Výrok o vině obviněného K. B. je založen na důkazech, které byly v celém rozsahu provedeny v řízení vedeném proti tomuto obviněnému. Rozhodně se tedy nejedná o situaci, že by se výrok o vině obviněného K. B. opíral o nějaké úkony, při nichž byla znemožněna přítomnost jeho obhájce. Proto jsou námitky obviněného, podřazené pod dovolací důvod podle §265b odst. l písm. c) tr. ř., evidentně bez jakéhokoli opodstatnění.
Dovolacím důvodem podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. je nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Předmětem právního posouzení ovšem je skutek v podobě, ve které ho zjistily soudy prvního a druhého stupně, a přezkum Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího záleží v ověření, zda na takto zjištěný skutek bylo správně aplikováno hmotné právo, tj. trestní zákon. Pokud je dovolacím důvodem „jiné nesprávné hmotně právní posouzení", jedná se rovněž o aplikaci norem hmotného práva na skutkové okolnosti zjištěné soudy prvního a druhého stupně.
Oba skutky, jimiž byl obviněný uznán vinným, byly právně posouzeny v souladu se zákonem, a to i z hlediska namítané subjektivní stránky.
Úmyslné zavinění obviněného ve vztahu ke skutku uvedenému v bodě 1 výroku o vině a posouzenému jako legalizace výnosů z trestné činnosti jasně vyplývá ze způsobu, jímž se obviněný snažil doložit legální původ kradeného vozidla a dosáhnout jeho registrace. Prostředkem, jímž obviněný dokládal legální původ vozidla, byla fingovaná kupní smlouva s obchodní společností, která vozidlem nikdy nedisponovala, neprodávala ho a nepřijala za něj žádnou platbu. Při technické prohlídce a v souvislosti se žádostí o schválení technické způsobilosti vozidla se obviněný vykazoval falešným švýcarským technickým průkazem, falešným potvrzením o vyřazení vozidla z registru jiného státu a také falešným číslem VIN (původní číslo VIN bylo tzv. přeraženo jiným). Fingovanou kupní smlouvu obviněný sám vyhotovil, resp. alespoň podepsal, a ostatní falešné doklady a údaje si opatřil nezjištěným způsobem. Nabývací titul měl povahu fingované kupní smlouvy, jejíž vznik evidentně byl produktem jednání obviněného. Z toho je zřejmé vědomí a srozumění obviněného s tím, že vozidlo je kradené, a záměr obviněného zastřít tento nelegální původ vozidla. Závěr soudů o úmyslném zavinění obviněného je plně přijatelným vyústěním logického hodnocení okolností, za nichž obviněný usiloval o zanesení vozidla do registru vozidel v České republice.
Úmyslné zavinění obviněného ve vztahu ke skutku uvedenému v bodě 2 výroku o vině a posouzenému jako pokus pojistného podvodu rovněž vyplývá ze souhrnu okolností, za nichž obviněný oznámil pojistnou událost a snažil se dosáhnout plnění od pojišťovny. Poškození vozidla nebylo důsledkem obvyklého vandalismu neznámého pachatele, ale bylo ve skutečnosti evidentně jen uměle vyvolanou, resp. předstíranou pojistnou událostí. Obviněný vysvětloval odstavení vozidla na odlehlém místě u lesa v B. – K. dne 2. 9. 2011 poruchou, avšak toto vysvětlení bylo zjevně nepravdivé, protože obviněný následně sám s vozidlem odjel dne 4. 9. 2011 do servisu v B. – S., kde sice bylo přijato jako totálně poškozené, nicméně pojízdné. Obviněný odvezl vozidlo z místa údajného poškození, aniž přivolal policii, přestože šlo o rozsáhlé mechanické poškození, které bylo na první pohled nápadné nebývalým rozsahem i charakterem (devastací vnitřku vozidla včetně polití modrou barvou, potlučením prakticky všech částí karosérie, rozbitím oken a světel atd.). K podstatnému poškození došlo uvnitř vozidla, což bylo možné jen při otevřených dveřích, avšak zároveň bylo zjištěno, že dveře mohl otevřít jedině držitel příslušného klíče a to byl právě obviněný. Není tedy nic nelogického na závěru soudů, že ze strany obviněného šlo o záměrné vyvolání, resp. předstírání pojistné události, k čemuž byl obviněný motivován nejen majetkovým prospěchem ve formě neoprávněného pojistného plnění, ale i snahou zbavit se kompromitujícího vozidla nelegálního původu.
Hodnota vozidla byla významná z hlediska právního posouzení skutku uvedeného v bodě 1 výroku o vině jako zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti kvalifikovaného podle §210 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Pokud jde o „věc ve značné hodnotě" ve smyslu citovaného ustanovení, značnou hodnotou se rozumí hodnota v částce nejméně 500 000 Kč (§138 odst. 1, 2 tr. zákoníku). Soudy v souladu s ustanovením §137 tr. zákoníku vycházely z tzv. obvyklé ceny, která byla zjištěna vyjádřením České pojišťovny, a.s., ve výši 1 077 800 Kč. Tím pádem je správné posouzení skutku i podle §210 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Námitky obviněného uplatněné v tom smyslu, že soudy vycházely z ceny uvedené v kupní smlouvě, kterou zároveň označily za fingovanou, jsou bez jakéhokoli opodstatnění a zcela se míjejí s tím, jak soudy při stanovení hodnoty vozidla skutečně postupovaly. Namítaná kupní smlouva nebyla podkladem závěru soudů o hodnotě vozidla, vůči kterému se obviněný dopustil jednání spočívajícího v zastírání skutečnosti, že vozidlo pochází z krádeže.
Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně Nejvyšší soud zásadně nezasahuje. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v ustanoveních čl. 4, čl. 90 Ústavy.
Mezi skutkovými zjištěními Městského soudu v Brně, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil také Krajský soud v Brně, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný, natož extrémní rozpor. Skutková zjištění soudů mají odpovídající obsahový základ v důkazech, z nichž logicky vyplývají. Není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a že své hodnotící úvahy jasně, srozumitelně a logicky vysvětlily. V tomto rámci soudy přijatelně zdůvodnily také odmítnutí požadavků obviněného na další dokazování, a to pro jeho očividnou nadbytečnost. To, že obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů ani se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, a že považuje provedené důkazy za nedostatečné, není dovolacím důvodem.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. l písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. srpna 2014
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec