ECLI:CZ:NS:2014:7.TDO.997.2014.1
sp. zn. 7 Tdo 997/2014-24
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 9. října 2014 v Brně dovolání nejvyššího státního zástupce podané v neprospěch obviněného V. K. proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 2. 2014, sp. zn. 3 To 689/2013, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 3 T 65/2013, a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 2. 2014, sp. zn. 3 To 689/2013, ve výroku, kterým bylo zamítnuto odvolání státní zástupkyně proti výroku o postoupení věci podle §222 odst. 2 tr. ř., a rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 9. 2013, sp. zn. 3 T 65/2013, ve výroku o postoupení věci podle §222 odst. 2 tr. ř.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené části obou rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Českých Budějovicích přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Okresní soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 16. 9. 2013, sp. zn. 3 T 65/2013, podle 226 písm. a) tr. ř. zprostil obviněného V. K. (dále zpravidla jen „obviněný“) návrhu na potrestání státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Českých Budějovicích ze dne 18. 4. 2013, č. j. ZK 383/2013-9, pro skutek spočívající v tom, že obviněný V. K. požadoval dne 12. 4. 2013 kolem 17:00 hod. v Č. B. v H. ul. v provozovně Dobrá čajovna sedící u stolu v prostoru pro hosty po D. T., aby stáhnul trestní oznámení, které na něj podal, protože pro tuto žádost má své důvody a protože by to mohlo jeho manželce K. T. škaredě uškodit, a když to D. T. odmítl, vyhrožoval mu slovy: „Počítej s tím, že Tě nechám podříznout a hlídej si kluky a i tu svoji kurvu, budeš mít problémy“, čímž měl spáchat přečin vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku, protože nebylo prokázáno, že se tento skutek stal.
Podle §222 odst. 2 tr. ř. soud prvního stupně postoupil trestní věc obviněného V. K. stíhaného pro skutek spočívající v tom, že dne 23. 2. 2013 v době kolem 13.20 hod. v Č. B. v ulici H., v přízemí domu č. ..., na D. T., nar. ..., křičel: „Už nikam nechoď, já ti dám do držky.“, poté ho uchopil a srazil ho ze schodů na zem, kde ho opakovaně udeřil pěstí do obličeje a do hrudi, přičemž na něj křičel: „Až dostanu peníze za dům, vezmu 100. 000,- Kč a nechám tě podříznout.“ Poté poškozenému opakovaně vyhrožoval, že jej zabije, že mu přeláme kosti a že spolu ještě neskončili, čímž v poškozeném D. T., nar. ..., vzbudil vážnou obavu o jeho život a zdraví, v němž byl návrhem na potrestání státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Českých Budějovicích ze dne 4. 3. 2013, č. j. ZK 184/2013-9 spatřován zločin nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 tr. zákoníku, Magistrátu města České Budějovice, neboť výsledky dokazování v řízení ukazovaly, že nejde o trestný čin, jde však o skutek, který by mohl být jiným příslušným orgánem posouzen jako přestupek.
Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 12. 2. 2014, sp. zn. 3 To 689/2013, podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné odvolání státní zástupkyně podané v neprospěch obviněného proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně.
Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích podal nejvyšší státní zástupce včas dovolání v neprospěch obviněného V. K. opírající se o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. f), g) a l) tr. ř. V dovolání poukázal na to, že soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku uvedl, že poškozený D. T. nebyl sám spontánně schopen reprodukovat výhrůžky uvedené v návrhu na potrestání spočívající ve vyhrožování jeho přímou fyzickou likvidací podříznutím, a nebyl schopen ani v obecných rysech opakovat takové výhrůžky a nevzpomínal si ani na to, že bylo vyhrožováno jeho vlastním dětem. Nejvyšší státní zástupce namítl, že takový závěr soudu nemá oporu v provedených důkazech a je ve zjevném rozporu s protokolem o hlavním líčení, jehož obsah odpovídá i zvukovému záznamu na CD. Obviněný zcela spontánně u hlavního líčení vypověděl, že obviněný vyhrožoval jeho manželce, že si ji má hlídat i jejich děti, že si má dávat na manželku i děti pozor a smál se u toho. Teprve poté na dotaz soudce poškozený reprodukoval výhrůžku obviněného podříznutím.
S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu uvedl, že i samotnou výhrůžku manželce a dětem poškozeného, byť jen neurčitě formulovanou, lze právem považovat za skrytou výhrůžku násilím ve smyslu §175 odst. 1 tr. zákoníku. Dále poukázal na to, že soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku uvedl, že poškozený D. T. neinformoval o výhrůžkách ani svoji manželku, což s ohledem na ohrožení vlastních dětí považoval soud za nepochopitelné. Podle názoru nejvyššího státního zástupce je takový závěr soudu prvního stupně v příkrém rozporu s protokolem o hlavním líčení, podle kterého poškozený k této otázce uvedl, že sdělil výhrůžky obviněného šetrně manželce, neřekl jí doslovně vše, nemluvil přímo o podříznutí ani o dalších detailech. Nejvyšší státní zástupce shrnul, že z provedeného dokazování vyplývá, že obviněný jednáním pod bodem 1) rozsudku soudu prvního stupně naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty přečinu vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku.
Ke skutku pod bodem 2) rozsudku soudu prvního stupně namítl, že soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku zkreslil obsah provedených důkazů způsobem, který je v rozporu se zásadami formální logiky, a učinil skutková zjištění, která nemají oporu v provedených důkazech. Soud prvního stupně uvedl, že poškozený D. T. nebyl schopen výroky obviněného ani přibližně reprodukovat a teprve až když mu byly předneseny, potvrdil, že byly skutečně proneseny. Z protokolu o hlavním líčení přitom vyplývá, že poškozený D. T. zcela spontánně uvedl skutečnosti svědčící o tom, že mu obviněný vyhrožoval, že jej nechá zabít, až prodá dům, dále že jeho děti nejsou jeho, že je má jeho manželka s někým jiným, až prodá dům, tak vezme 100.000,- Kč a nechá jej zabít, poté padala i slova: „Já Tě zabiju, vypadni a další“. Poškozený D. T. tak zcela jednoznačně potvrdil svoji výpověď z přípravného řízení pouze s tím rozdílem, že namísto výhrůžky, že ho obviněný nechá podříznout, hovořil o výhrůžce, že ho obviněný nechá zabít, což je však obsahově téměř totožné vyjádření. Z protokolu o hlavním líčení není zřejmé, že by soud prvního stupně musel poškozenému D. T. znění výhrůžky jakkoliv předestírat.
Poukázal také na to, že soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku dále uvedl, že je podstatné, že žádný ze svědků konfliktu nebyl schopen potvrdit, že by k takovým výhrůžkám došlo a pokud se vyjadřovali k výhrůžkám, uvedli, že takové výhrůžky nebyly těmito osobami brány jako výhrůžky, které by měly být skutečně realizovány. Podle názoru nejvyššího státního zástupce je tento závěr soudu prvního stupně v rozporu s výpovědí manželky poškozeného svědkyně K. T., která uvedla, že slyšela, že obviněný volá na manžela, že ho zabije, že ho nechá podříznout. Dále uvedl, že při posouzení toho, zda výroky obviněného byly objektivně způsobilé vyvolat v poškozeném D. T. důvodnou obavu, nelze přehlédnout skutečnost, že tyto výroky byly doprovázeny násilím, výbuchem zuřivosti obviněného, při kterém dokonce udeřil do obličeje svou matku svědkyni V. K. Poškozený D. T. i jeho manželka K. T. tak mohli mít důvodnou obavu, že obviněný V. K. přešel od dlouhodobých verbálních útoků k fyzickému napadání, že se jeho psychický stav zhoršuje a že jeho násilné jednání se bude dále stupňovat.
Nejvyšší státní zástupce dále poukázal na zcela účelovou a zkreslenou interpretaci soudu prvního stupně, který uvedl, že ze závěrečné řeči poškozeného D. T. u hlavního líčení vyplývá, že teprve v průběhu hlavního líčení získal informace odůvodňující jeho obavy z obviněného. Závěrem shrnul, že provedené důkazy, zejména svědecké výpovědi poškozeného D. T. a jeho manželky svědkyně K. T. z přípravného řízení i z řízení před soudem, jak byly zachyceny v protokolu o hlavním líčení, jednoznačně svědčí závěru, že výhrůžky obviněného byly způsobilé vzbudit v poškozeném D. T. důvodnou obavu, v důsledku čehož došlo jednáním obviněného pod bodem 2) rozsudku soudu prvního stupně k naplnění zákonných znaků přečinu nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 tr. zákoníku.
Nejvyšší státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 2. 2014, sp. zn. 3 To 689/2013, a rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 9. 2013, sp. zn. 3 T 65/2013, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Českých Budějovicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Obviněný V. K. se nevyjádřil k dovolání nejvyššího státního zástupce.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno nejvyšším státním zástupcem jako osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání nejvyššího státního zástupce podané v neprospěch obviněného V. K. je z části důvodné. Vycházel přitom z následujících skutečností.
Ke skutku ad 1) rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 9. 2013, sp. zn. 3 T 65/2013, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 2. 2014, sp. zn. 3 To 689/2013, dovolatel uvedl, že si je vědom toho, že přezkumu dovolacího soudu nepodléhají skutkové námitky, avšak poukázal na to, že v trestní věci obviněného, pokud jde o tento skutek, jde o extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními a že žalovaný skutek měl být správně posouzen jako přečin vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku.
Pokud jde o skutek kvalifikovaný v obžalobě jako přečin vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku, soud prvního stupně obviněného podle §226 písm. a) tr. ř. zprostil návrhu na potrestání, protože nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž je obžalovaný stíhán. Podle §226 písm. a) tr. ř. soud zprostí obžalovaného obžaloby, jestliže na základě důkazů předložených v hlavním líčení státním zástupcem a případně doplněných soudem, a to i k návrhům ostatních stran, nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž je obžalovaný stíhán. Zproštění obžaloby z tohoto důvodu se uplatní jak v případě, pokud se prokáže, že se skutek nestal, tak i v případě, jestliže po úplném a správně provedeném dokazování a po všestranném zhodnocení všech dostupných důkazů zůstanou důvodné pochybnosti o tom, zda se skutek opravdu stal (srov. č. 22/1968-II.). Důvod zproštění obžaloby podle §226 písm. a) tr. ř. je nepříznivějším důvodem uvedeným v 226 tr. ř. Uplatnění tohoto důvodu zproštění obžaloby je důsledkem zásady presumpce neviny (čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, §2 odst. 2 tr. ř.), podle níž má neprokázaná vina stejný význam jako prokázaná nevina (srov. Šámal, P., Baxa, J., Púry, F. Trestní řád. Komentář. II. díl. 4 vydání. Praha: C.H.Beck 2002, 1462 s.).
Dovolatel uplatnil skutkové námitky, jimiž brojí proti zjištění soudů, že se nestal skutek, pro nějž je obžalovaný stíhán a domáhá se skutkového závěru, že se stal skutek kvalifikovaný jako přečin vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku, a že zproštění obviněného návrhu na potrestání nebylo na místě.
Námitky skutkové nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., a proto neexistuje ve vztahu k nim zákonná povinnost Nejvyššího soudu dovolání přezkoumat (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/2002). Zásah do skutkových zjištění lze v rámci řízení o dovolání připustit jen tehdy, jestliže existuje extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy, a učinil-li dovolatel tento nesoulad předmětem dovolání. Dovolatel v tomto směru argumentoval usnesením Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn.11 Tdo 1494/2011, které však na tuto trestní věc zcela nedopadá.
Nejvyšší státní zástupce vznesl také námitky proti skutku pod bodem 2) rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu, jimiž vytkl, že byla podle §222 odst. 2 tr. ř. nesprávně postoupena trestní věc obviněného pro skutek spáchaný dne 23. 2. 2013 Magistrátu města České Budějovice, neboť výsledky dokazování ukazují, že nejde o trestný čin, jde však o skutek, který by mohl být jiným příslušným orgánem posouzen jako přestupek. V této části dovolání Nejvyšší soud dovolateli přisvědčil, že došlo k postoupení věci, ačkoliv nebyly splněny zákonné podmínky pro takové rozhodnutí. Dovolací soud se ztotožnil se všemi námitkami dovolatele, které se týkají tohoto skutku. Nesprávný je názor odvolacího soudu, že jednání obviněného ze dne 23. 2. 2013 není natolik společensky škodlivé, aby dosahovalo stupně škodlivosti přečinu podle §353 odst. 1 tr. zákoníku, a aby bylo nutné vůči obviněnému uplatňovat trestní odpovědnost i právní důsledky s ní spojené. Tento závěr naznačuje, ačkoliv to výslovně neuvádí, že odvolací soud odkazuje na §12 odst. 2 tr. zákoníku, v němž je zakotvena zásada subsidiarity trestní represe.
Uvedený přečin spáchá ten, kdo jinému vyhrožuje usmrcením, těžkou újmou na zdraví nebo jinou těžkou újmou takovým způsobem, že to může vzbudit důvodnou obavu. Pachatel tohoto přečinu bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo zákazem činnosti. Z popisu skutku je zřejmé, že obviněný poškozenému D. T. opakovaně vyhrožoval zabitím, opakovaně ho udeřil do obličeje a do hrudi a že toto jednání v poškozeném vzbudilo důvodnou obavu o jeho zdraví a život. Obsahem výhrůžek obviněného bylo usmrcení poškozeného D. T. nebo způsobení těžké újmy na zdraví. Z ustanovení §353 odst. 1 tr. zákoníku vyplývá, že vyhrožování musí být způsobilé vzbudit důvodnou obavu. Důvodnou obavou se rozumí vyšší stupeň tísnivého pocitu ze zla, kterým je vyhrožováno. Otázku, zda je vyhrožování způsobilé vzbudit v jiném důvodnou obavu, je nutno posuzovat se zřetelem ke všem konkrétním okolnostem případu, zejména povaze výhrůžky, fyzickým a psychickým vlastnostem pachatele ve srovnání s fyzickými a povahovými vlastnostmi poškozeného, k jejich vzájemnému vztahu apod. (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2010, s. 2999).
Nejvyšší soud považuje za správný názor, že vyhrožování obviněného bylo způsobilé vzbudit důvodnou obavu u poškozeného, tak jak na to poukazuje ve svém dovolání nejvyšší státní zástupce, který uvedl, že výroky obviněného byly objektivně způsobilé vyvolat v poškozeném důvodnou obavu, a že nelze přehlédnout, že tyto výroky byly doprovázeny násilím obviněného, výbuchem zuřivosti, při kterém dokonce udeřil do obličeje svou matku V. K. Poukazuje též na to, že ze spisu je zřejmé, že k vyhrožování došlo v souvislosti s řešením majetkových vztahů mezi obviněným a jeho sestrou K. T., jehož předmětem je otázka domu po rodičích a dlouhodobě špatné vztahy obviněného se švagrem – poškozeným D. T. Zmíněným útokem obviněného proto došlo k naplnění zákonných znaků přečinu nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 tr. zákoníku. Pokud soud prvního stupně postoupil věc Magistrátu města České Budějovice s tím, že skutek by mohl naplňovat znaky jen přestupku, a nikoliv trestného činu, s čímž se ztotožnil i odvolací soud, je takové rozhodnutí nesprávné. Nejvyšší soud shledal, že dovolání nejvyššího státního zástupce bylo, pokud jde o tento skutek, podáno důvodně.
Nejvyšší soud proto podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 2. 2014, sp. zn. 3 To 689/2013, ve výroku, kterým bylo zamítnuto odvolání státní zástupkyně proti výroku o postoupení věci podle §222 odst. 2 tr. ř., a rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 9. 2013, sp. zn. 3 T 65/2013, ve výroku o postoupení věci podle §222 odst. 2 tr. ř. Podle §265k odst. 2 tr. ř. současně zrušil všechna další rozhodnutí na zrušené části obou rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Českých Budějovicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Soud prvního stupně proto znovu rozhodne o skutku uvedeném v návrhu na potrestání státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Českých Budějovicích ze dne 4. 3. 2012, č. j. ZK 184/2013-9. Je přitom vázán podle §265s odst. 1 tr. ř. právním názorem Nejvyššího soudu, který vyslovil v tomto rozhodnutí.
Poučení: Proti usnesení o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. října 2014
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek