ECLI:CZ:NS:2014:7.TZ.24.2014.1
sp. zn. 7 Tz 24/2014-35
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání dne 1. července 2014 v Brně v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jindřicha Urbánka a soudců JUDr. Petra Hrachovce a JUDr. Petra Angyalossyho stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti v neprospěch obviněného J. I. , proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 6. 2013, sp. zn. 50 To 238/2013, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. 2 T 47/2003, a podle §268 odst. 2 tr. ř. rozhodl takto:
Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 6. 2013, sp. zn. 50 To 238/2013, b y l p o r u š e n zákon v ustanovení §257 odst. 2 tr. ř. ve prospěch obviněného J. I.
Odůvodnění:
Okresní soud v Tachově rozsudkem ze dne 1. 2. 2006, sp. zn. 2 T 47/2003, uznal obviněného J. I. (dále zpravidla jen „obviněný“) vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák., který podle skutkových zjištění soudu spáchal tím, že dne 6. 5. 2000 kolem 03:00 hodin v D. v pronajatém bytě v ulici K. fyzicky napadl poškozenou H. V. , a to údery pěstí do obličeje a dalších částí těla, údery skleněným popelníkem do hlavy a následně bodnutím nezjištěným nožem do levé části hrudníku a způsobil jí bodnou ránu vlevo vpředu na hrudníku se vbodem délky kolem 20 mm na spojnici přední podpažní čáry a 8. mezižebří, tržnou ránu délky kolem 20 mm na čele a další v týlní krajině, které dosahovaly až ke kosti, blíže nepopsané krevní podlitiny v obličeji, převážně vlevo a vlevo na krku, krevní podlitiny na horních končetinách, ranku délky 10 mm na levé paži, pokousané rty a dále bylo vysloveno podezření na otřes mozku, když poškozená byla hospitalizována od 6. 5. 2000 do 12. 5. 2000 v Nemocnici Domažlice, kdy byla propuštěna do domácího léčení. Podle §222 odst. 1 tr. zák. a §35 odst. 2 tr. zák. obviněného odsoudil k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. jej zařadil pro výkon trestu do věznice s ostrahou. Současně zrušil výrok o trestu z rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 5. 2004, sp. zn. 4 To 54/2004, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. rozhodl o nárocích poškozených na náhradu škody a podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázal poškozenou H. V. se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 8. 6. 2006, sp. zn. 50 To 179/2006, podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné odvolání obviněného podané proti rozhodnutí soudu prvního stupně.
Nejvyšší soud usnesením ze dne 15. 11. 2006, sp. zn. 8 Tdo 1348/2006, podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněného proti tomuto rozhodnutí, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 5. 3. 2013, sp. zn. 7 Tz 106/2012, podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 6. 2006, sp. zn. 50 To 179/2006, byl porušen zákon v neprospěch obviněného v ustanovení §30 odst. 2 tr. ř., podle §269 odst. 2 tr. ř. toto rozhodnutí zrušil, zrušil i další rozhodnutí na toto rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Plzni, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 19. 6. 2013, sp. zn. 50 To 238/2013, podle §257 odst. 2 tr. ř. z důvodů uvedených v §11 odst. 1 písm. a) tr. ř. a článku II amnestie prezidenta republiky ze dne 1. 1. 2013 vyhlášené pod č. 1/2013 Sb. (dále jen „amnestie prezidenta republiky“) zastavil trestní stíhání obviněného pro skutek, v němž byl spatřován trestný čin ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák.
Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Plzni podala ministryně spravedlnosti dne 7. 5. 2014 stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněného J. I. Poukázala na to, že z trestního spisu Okresního soudu v Tachově sp. zn. 2 T 47/2003 vyplývá, že rozsudek Okresního soudu v Tachově ze dne 1. 2. 2006, sp. zn. 2 T 47/2003, byl ke dni vyhlášení amnestie prezidenta republiky pravomocný, neboť odvolání obviněného J. I. proti tomuto rozsudku bylo jako nedůvodné zamítnuto podle §256 tr. ř. usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 6. 2006, sp. zn. 50 To 179/2006. Dále uvedla, že dovolání obviněného proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2006, sp. zn. 8 Tdo 1348/2006, podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto. Poukázala na to, že v trestní věci obviněného existovalo v rozhodné době, tj. dne 1. 1. 2013, pravomocné odsuzující rozhodnutí, a to až do dne 5. 3. 2013, kdy bylo usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 6. 2006, sp. zn. 50 To 179/2006, zrušeno rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 5. 3. 2013, sp. zn. 7 Tz 106/2012. Namítla, že ke dni 1. 1. 2013 v této trestní věci nebylo vedeno proti obviněnému J. I. žádné pravomocně neskončené trestní stíhání. Za této situace se odvolací soud nadbytečně zabýval podmínkami účasti obviněného na amnestii prezidenta republiky podle čl. II této amnestie, neboť je zjevné, že se aboliční ustanovení čl. II amnestie prezidenta republiky na tuto trestní věc nevztahuje.
Ministryně spravedlnosti z těchto důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 6. 2013, sp. zn. 50 To 238/2013, byl porušen zákon ve prospěch obviněného v ustanovení §257 odst. 2 tr. ř. v souvislosti s ustanoveními §11 odst. 1 písm. a) tr. ř. a článku II amnestie prezidenta republiky.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. napadené rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo a shledal, že zákon byl porušen ve prospěch obviněného J. I.
Podle §257 odst. 2 tr. ř. shledá-li odvolací soud, že tu je některá z okolností uvedených v §11 odst. 1 písm. a), b), i), která nastala až po vyhlášení napadeného rozsudku, rozhodne, aniž by napadený rozsudek zrušil, o zastavení trestního stíhání.
Podle §11 odst. 1 písm. a) tr. ř. trestní stíhání nelze zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno, nařídí-li to prezident republiky, uživ svého práva udílet milost nebo amnestii.
Podle článku II amnestie prezidenta republiky ze dne 1. 1. 2013 vyhlášené pod č. 1/2013 Sb. prezident republiky nařídil, aby bylo zastaveno pravomocně neskončené trestní stíhání, s výjimkou trestního stíhání proti uprchlému, od jehož zahájení k 1. 1. 2013 uplynulo více než osm let, pro trestné činy, za něž trestní zákoník stanoví trest odnětí svobody nepřevyšující deset let.
Nejvyšší soud zjistil z trestního spisu Okresního soudu v Tachově sp. zn. 2 T 47/2003, že rozsudek Okresního soudu v Tachově ze dne 1. 2. 2006, sp. zn. 2 T 47/2003, se stal pravomocným dne 8. 6. 2006, kdy Krajský soud v Plzni zamítl usnesením ze dne 8. 6. 2006, sp. zn. 50 To 179/2006, odvolání obviněného podané proti rozsudku soudu prvního stupně. Toto usnesení Krajského soudu v Plzni bylo zrušeno až rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 5. 3. 2013, sp. zn. 7 Tz 106/2012.
Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému shledal, že ke dni 1. 1. 2013, tj. ke dni vyhlášení amnestie prezidenta republiky, bylo trestní stíhání obviněného v této trestní věci pravomocně skončeno. Krajský soud v Plzni proto nesprávně aplikoval článek II amnestie prezidenta republiky, když zastavil trestní stíhání obviněného z důvodů uvedených v §11 odst. 1 písm. a) tr. ř. a článku II amnestie prezidenta republiky, neboť článek II amnestie prezidenta republiky se z výše uvedených důvodů na tuto trestní věc nevztahuje.
Nejvyšší soud z těchto důvodů vyslovil, že usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 6. 2013, sp. zn. 50 To 238/2013, byl porušen zákon ve prospěch obviněného J. I. v ustanovení §257 odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. července 2014
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek