ECLI:CZ:NS:2014:8.TDO.114.2014.1
sp. zn. 8 Tdo 114/2014-28
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. února 2014 k dovolání obviněného Z. T. , proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 8. 2013, sp. zn. 50 To 293/2013, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. 9 T 87/2011, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Plzni
ze dne 21. 8. 2013, sp. zn. 50 To 293/2013.
Současně podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se věc přikazuje Krajskému soudu v Plzni, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Okresní soud v Tachově rozsudkem ze dne 22. 3. 2013, sp. zn. 9 T 87/2011, uznal obviněné J. H., Z. T. st. a Ing. Z. T. ml. vinnými skutkem blíže popsaným ve výroku o vině, jenž právně kvalifikoval u obviněného J. H. pod bodem 1) jako zločin vydírání podle §175 odst. 1, 2 písm. b), c) tr. zákoníku, spáchaný ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, a jako přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, pod bodem 2) a 3) jako pokračující přečin vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku a pod bodem 2) též jako přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, pod bodem 4) jako přečin ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku, ukončený ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, a pod bodem 5) jako pokračující přečin nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 tr. zákoníku; u obviněných Z. T. st. a Z. T. ml. pod bodem 1) jako zločin vydírání podle §175 odst. 1, 2 písm. b), c) tr. zákoníku, spáchaný ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku.
Obviněnému J. H. za tyto skutky a trestné činy a dále za jednání, pro které byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Tachově ze dne 15. 6. 2011, č. j. 9 T 88/2010-355, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 10. 2011, sp. zn. 50 To 374/2011, mu uložil podle §283 odst. 2 tr. zákoníku za užití §43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání čtyř roků nepodmíněně, pro jehož výkon jej zařadil podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku do věznice s ostrahou, a podle §73 odst. 1 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou roků; současně zrušil výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Plzni, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Obviněnému Ing. Z. T. ml. uložil podle §175 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvou roků. Konečně obviněnému Z. T. st. uložil podle §175 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon podle §84, §85 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání pěti roků za současného vyslovení dohledu.
Proti odsuzujícímu rozsudku podali všichni tři obvinění odvolání. O odvolání obviněného Z. T. st. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) rozhodl Krajský soud v Plzni usnesením v neveřejném zasedání dne 21. 8. 2013, sp. zn. 50 To 293/2013, tak, že je podle §253 odst. 1 tr. ř. zamítl jako podané opožděně. Vycházel totiž z toho, že obviněný předal odvolání v písemné podobě (č. l. 661 spisu) v podatelně Okresního soudu v Tachově až dne 25. 7. 2013, tedy po uplynutí zákonné odvolací lhůty.
Pro úplnost lze (alespoň ve stručnosti) dodat, že Krajský soud v Plzni v následném veřejném zasedání rozsudkem ze dne 30. 10. 2013, sp. zn. 50 To 293/2013, v bodě I. k odvoláním obviněného J. H. a státního zástupce zrušil napadený rozsudek v části tohoto obviněného se týkající ve výroku o vině i trestu a znovu o jeho vině a potrestání (souhrnným trestem) rozhodl, a v bodě II. odvolání obviněného Ing. Z. T. ml. podle §256 tr. ř. zamítl.
Obviněný Z. T. st. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) s usnesením odvolacího soudu, které se jeho týkalo, nesouhlasil a podal proti němu prostřednictvím obhájkyně JUDr. Květoslavy Tomanové dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. Je totiž přesvědčen, že nebyly splněny zákonné podmínky pro zamítnutí jeho odvolání podle §253 odst. 1 tr. ř.
Dovolatel především uvedl, že rozsudek soudu prvního stupně byl doručen jeho obhájkyni dne 13. 5. 2013, zatímco jemu (z důvodu jeho hospitalizace v nemocničním zařízení) až dne 16. 7. 2013. Lhůta pro podání odvolání tak počala běžet teprve den následující po dni tohoto posledního doručení, tedy od 17. 7. 2013, a proto skončila až dne 24. 7. 2013 (tedy nikoli dne 24. 5. 2013, jak odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí chybně uvedl). V návaznosti na to namítl, že jeho obhájkyně odeslala odvolání do datové schránky Okresního soudu v Tachově již dne 24. 7. 2013 ve 20:58:18 hodin, tedy ještě v zákonné odvolací lhůtě.
K podanému dovolání obviněný přiložil jednak potvrzení o doručení z datové schránky jmenované obhájkyně a jednak záznam o ověření elektronického podání doručeného na elektronickou podatelnu Okresního soudu v Tachově. Současně poukázal na to, že jeho obhájkyně poté, co zaslala podání uvedenému soudu prostřednictvím datové schránky, podala hned následující den osobně na podatelně téhož soudu i písemné odvolání. Odvolací soud se však předchozím elektronickým podáním nezabýval a lhůtu k podání odvolání určil podle osobně podaného odvolání na podatelně soudu, z čehož nesprávně usoudil, že odvolání bylo podáno opožděně.
Z těchto důvodů obviněný v závěru svého podání navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu a tomuto soudu uložil, aby se věcí znovu zabýval a projednal jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně.
K podanému dovolání se ve smyslu ustanovení §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který se s argumentací obviněného ztotožnil.
V podrobnostech státní zástupce uvedl, že Krajský soud v Plzni v odůvodnění napadeného usnesení konstatoval, že obviněnému byl rozsudek soudu prvního stupně doručen dne 16. 7. 2013 a jeho obhájkyni již dne 13. 5. 2013. S ohledem na §248 odst. 2 tr. ř. je přitom třeba lhůtu k podání dovolání počítat od pozdějšího doručení, přičemž její běh trval s odkazem na §60 odst. 1 tr. ř. do 24. 7. 2013 (v usnesení bylo omylem uvedeno datum 24. 5. 2013). Jak potom vyplývá z listin předložených obviněným, jeho obhájkyně podala dovolání prostřednictvím datové schránky již dne 24. 7. 2013, tedy včas.
Státní zástupce poté konstatoval, že odvolací soud dospěl k nesprávnému závěru, neboť zjevně posuzoval toliko odvolání podané obviněným v písemné formě osobně dne 25. 7. 2013 (které však již nemělo stran zachování lhůty relevanci), a nikoli již odvolání podané jeho obhájkyní v poslední den lhůty k podání odvolání.
Proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Plzni i všechna rozhodnutí obsahově na něj navazující a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal odvolacímu soudu věc znovu projednat a rozhodnout. Takové rozhodnutí navrhl učinit za podmínek §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska dovolacího soudu rovněž souhlasil podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že v této trestní věci je dovolání přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.]. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda vznesené námitky naplňují dovolatelem uplatněný dovolací důvod.
Jak již bylo uvedeno, obviněný uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b
odst. 1 písm. l ) tr. ř., podle něhož lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Z obsahu podání obviněného je zřejmé, že tento dovolací důvod uplatnil v jeho první alternativě, neboť tvrdil, že v řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí, nebyly splněny podmínky pro zamítnutí odvolání podle §253 odst. 1 tr. ř., neboť odvolání podal včas.
Podle ustanovení §248 tr. ř. se odvolání podává u soudu, proti jehož rozsudku směřuje, a to do osmi dnů od doručení opisu rozsudku. Jestliže se rozsudek doručuje jak obžalovanému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději (odst. 2).
Podle §60 odst. 1 tr. ř. do lhůty stanovené podle dní se nezapočítává den, kdy se stala událost určující počátek lhůty. Podle §60 odst. 3 tr. ř. připadne-li konec lhůty na den pracovního klidu nebo na den pracovního volna, pokládá se za poslední den lhůty nejbližší příští pracovní den. Podle §60 odst. 4 písm. a) tr. ř. lhůta je zachována též tehdy, jestliže podání bylo ve lhůtě podáno jako poštovní zásilka adresovaná soudu, státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout.
Podle §18 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů (dále jen „zák. č. 300/2008 Sb.“) fyzická osoba, podnikající fyzická osoba a právnická osoba může provádět úkon vůči orgánu veřejné moci, má-li zpřístupněnu svou datovou schránku a umožňuje-li to povaha tohoto úkonu, prostřednictvím datové schránky (odst. 1). Úkon učiněný osobou uvedenou v §8 odst. 1 až 4 nebo pověřenou osobou, pokud k tomu byla pověřena, prostřednictvím datové schránky má stejné účinky jako úkon učiněný písemně a podepsaný, ledaže jiný právní předpis nebo vnitřní předpis požaduje společný úkon více z uvedených osob (odst. 2).
Podle §21 zák. č. 300/2008 Sb. k identifikaci datové schránky slouží identifikátor. Identifikátor není zaměnitelný s žádným jiným identifikátorem využívaným orgány veřejné moci. Způsob tvorby identifikátoru stanoví ministerstvo vyhláškou. Ustanovení §25 zák. č. 300/2008 Sb. dále rozvádí náležitosti ověřovací doložky konverze do dokumentu, která je nedílnou součástí výstupu.
Nejvyšší soud ze spisového materiálu Okresního soudu v Tachově sp. zn. 9 T 87/2011 zjistil, že rozsudek soudu prvního stupně ze dne 22. 3. 2013 byl skutečně obviněnému doručen až dne 16. 7. 2013, zatímco jeho obhájkyni již dne 13. 5. 2013. Lhůta k podání odvolání tak obviněnému běžela až do středy 24. 7. 2013.
V průběhu dovolacího řízení si Nejvyšší soud k ověření tvrzení dovolatele vyžádal písemnou zprávu od Okresního soudu v Tachově, z níž zjistil, že obhájkyně obviněného JUDr. Květoslava Tomanová skutečně zaslala prostřednictvím datové schránky odvolání obviněného Okresnímu soudu v Tachově již dne 24. 7. 2013 (soudu bylo doručeno ve 20:59:59 hodin), avšak toto podání ve vytištěné podobě nebylo předáno trestní kanceláři k založení do spisu. V trestním spise se tak nachází pouze obhájkyní obviněného osobně podané písemné odvolání ze dne 25. 7. 2013.
Nejvyšší soud si dále ověřil, že v příloze zmíněné datové zprávy se skutečně nacházelo odvolání obviněného proti odsuzujícímu rozsudku Okresního soudu v Tachově ze dne 22. 3. 2013, sp. zn. 9 T 87/2011, přičemž údaje o tom, kdy bylo toto podání jmenovanému soudu dodáno, jsou zřejmé ze záznamu o ověření elektronického podání doručeného na elektronickou podatelnu Okresního soudu v Tachově, tedy z ověřovací doložky, která je nedílnou součástí konvertovaného dokumentu v tištěné podobě.
Na základě uvedeného zjištění nelze mít pochybnosti o tom, že odvolání obviněného bylo Okresnímu soudu v Tachově podáno již dne 24. 7. 2013 ve 20:59:59 hodin, tedy v zákonné odvolací lhůtě. Takový závěr je třeba učinit bez ohledu na to, že evidentním pochybením pracovníků podatelny jmenovaného okresního soudu nebylo odvolání obviněného ve vytištěné podobě předáno trestní kanceláři k založení do spisu, takže odvolací soud v okamžiku svého rozhodování o něm vůbec nevěděl. To však rozhodně nemůže jít k tíži obviněného.
Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání obviněného zrušil podle §265k odst. 1 tr. ř. usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 8. 2013, sp. zn. 50 To 293/2013, současně podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. věc přikázal Krajskému soudu v Plzni, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Věc se tak v případě dovolatele vrací do stadia odvolacího řízení a na soudu druhého stupně bude, aby se v tomto řízení zabýval všemi námitkami, které obviněný v podaném odvolání uplatnil.
V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání, neboť vady napadeného rozhodnutí vytknuté dovoláním a zjištěné Nejvyšším soudem nebylo možno odstranit v řízení o dovolání ve veřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. února 2014
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a