ECLI:CZ:NS:2014:8.TDO.1458.2013.1
sp. zn. 8 Tdo 1458/2013-42
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. ledna 2014 o dovolání obviněného M. M. , proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, ze dne 4. 7. 2013, sp. zn. 10 To 185/2013, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 5 T 154/2012, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. M. odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 29. 4. 2013, sp. zn. 5 T 154/2012, uznal obviněné M. M. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) a M. J. vinnými skutky blíže specifikovanými ve výroku citovaného rozsudku, jež právně kvalifikoval u prvního obviněného v bodech 1, 2, 3, 4, 6, 8 a 9 jako zločin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, spáchaný dílem ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, v bodech 1, 2, 3, 4, 6 a 8 jako přečin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaný dílem ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, v bodech 3, 4, 6 a 9 jako přečin poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaný dílem ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, a u druhého obviněného v bodech 1 až 5 a 7 až 9 jako zločin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, 4 písm. c) tr. zákoníku, spáchaný dílem ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, v bodech 1 až 5, 7 a 8 jako přečin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaný dílem ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, a v bodech 3, 4, 5 a 9 jako přečin poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaný dílem ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku.
Za to uložil každému z obviněných podle §205 odst. 4 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání tří let a šesti měsíců, pro jehož výkon je podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s dozorem, podle §75 odst. 1, 6 tr. zákoníku trest zákazu pobytu v obvodu působnosti Okresního soudu v Hradci Králové na dobu 5 let, a podle §70 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku trest propadnutí věci (věcí v rozsudku blíže vyjmenovaných). Současně podle §228 odst. 1 tr. ř. uložil oběma obviněným povinnost, aby zčásti každý sám vyjmenovaným poškozeným a zčásti společně a nerozdílně ostatním vyjmenovaným poškozeným uhradili způsobenou škodu; podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázal poškozenou Českou poštu, s. p., s celým jejím nárokem na náhradu škodu na řízení ve věcech občanskoprávních, a na toto řízení odkázal podle §229 odst. 2 tr. ř. i některé poškozené se zbývající částí tohoto jejich nároku.
Proti citovanému rozsudku podali oba obvinění a družka obviněného M. M. I. D. odvolání, o nichž Krajský soud v Hradci Králové rozhodl usnesením ze dne 4. 7. 2013, sp. zn. 10 To 185/2013, tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl.
Obviněný M. M. se ani s rozhodnutím odvolacího soudu nespokojil a prostřednictvím obhájce JUDr. Romana Rožnovského podal proti němu dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
Dovolatel zpochybnil splnění podmínek pro uložení trestu zákazu pobytu. Podle §75 odst. 1 tr. zákoníku je totiž možné tento trest uložit pouze tehdy, vyžaduje-li to ochrana pořádku, rodiny, zdraví, mravnosti nebo majetku ve vztahu k dosavadnímu způsobu života pachatele a místo spáchání trestného činu. Zároveň je tento trest ukládán v případě, že pachatel spáchal úmyslný trestný čin a v místě obvodu, na který se trest vztahuje, nemá trvalý pobyt.
Z rozhodnutí obou soudů nižších stupňů však nelze dospět k jednoznačnému závěru, že je splněna podmínka místa spáchání trestného činu. Obviněný připomněl, že spáchal několik skutků, jichž se dopouštěl na mnoha místech České republiky, avšak v obvodu Okresního soudu v Hradci Králové spáchal pouze jeden dílčí útok. Podmínka místa spáchání trestného činu je tudíž založena spíše na působnosti orgánů činných v trestním řízení. Žádnými bližšími argumenty soudy svůj závěr o uložení tohoto trestu neodůvodnily, soud druhého stupně pouze upřesnil, že (obviněný) se nedopustil pouze prostých krádeží, ale že okolnosti a charakter jeho protiprávní činnosti jsou takové, že je nutné zabránit dalšímu trestnému jednání v obvodu soudu.
Podle obviněného nelze podmínky ustanovení §75 tr. zákoníku rozšiřovat nebo vykládat jinak, než jaký je účel tohoto druhu trestu. Zákon uložením tohoto druhu trestu sleduje vyřazení pachatele z prostředí, s nímž trestná činnost souvisela a z místa, které mělo pro pachatele zvláštní význam. Uložením tohoto trestu však není možné zvýhodňovat orgány činné v trestním řízení (odkázal přitom na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 4. 1994, sp. zn. 11 To 223/1993, podle něhož „podmínky pro uložení trestu zákazu pobytu nejsou zpravidla splněny, když trestnou činnost pachatel spáchal na více místech, z nichž žádné pro její páchání nemělo zvláštní význam“ ) .
V závěru svého podání proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil obě napadená rozhodnutí a podle §265 l odst. 1 tr. ř. věc přikázal soudu prvního stupně, aby ji znovu projednal a rozhodl, a aby podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Zároveň podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasil, aby Nejvyšší soud rozhodl věc v neveřejném zasedání.
Nejvyšší státní zástupce svého oprávnění vyjádřit se k podanému dovolání ve smyslu ustanovení §265h odst. 2 tr. ř. ke dni rozhodování Nejvyššího soudu nevyužil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že v této trestní věci je dovolání přípustné, neboť napadá rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest §265a odst. 2 písm. a), h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným . Má-li dojít k naplnění tohoto dovolacího důvodu, musí být v dovolání namítána existence jedné z jeho dvou alternativ, tedy že došlo buď k uložení nepřípustného druhu trestu, nebo k uložení druhu trestu sice přípustného, avšak mimo zákonnou trestní sazbu. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až §34 tr. zák. (resp. §39 až §42 tr. zákoníku) a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani žádného jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. (srov. rozhodnutí publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. trest.).
Pokud obviněný ve svém podání namítal, že pro rozhodnutí soudů nižších stupňů nebyla splněna podmínka pro uložení trestu zákazu pobytu spočívající v „místě spáchání trestného činu“, uplatnil zmíněný dovolací důvod v jeho první alternativě (nenamítal totiž, že mu tento druh trestu byl uložen ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně, jak by odpovídalo druhé alternativě).
Takovou výhradu Nejvyšší soud sice považoval za relevantní, zároveň však shledal, že je zjevně neopodstatněná.
Podle §75 odst. 1 tr. zákoníku soud může uložit trest zákazu pobytu na jeden rok až deset let za úmyslný trestný čin, vyžaduje-li to se zřetelem na dosavadní způsob života pachatele a místo spáchání činu ochrana veřejného pořádku, rodiny, zdraví, mravnosti nebo majetku; trest zákazu pobytu se nesmí vztahovat na místo nebo obvod, v němž má pachatel trvalý pobyt.
Bezprostředním účelem trestu zákazu pobytu je vyřadit pachatele z prostředí, s nímž souvisela jeho trestná činnost, kde se projevily její negativní důsledky a které by mohlo i v budoucnosti ovlivnit nebo usnadnit páchání dalších trestných činů. Do popředí tedy zde vystupuje evidentně zábranná funkce tohoto trestu. Zřetel k místu spáchaného trestného činu znamená, že spáchaný trestný čin souvisel s prostředím v místě nebo v obvodu, v němž má být pobyt zakázán. Toto místo (obvod) tedy mělo určitý význam pro spáchání trestné činnosti (srov. přiměřeně rozhodnutí poblikovaná pod č. 10/1983-II. a č. 60/1994-III. Sb. rozh. trest.). Tak například u pachatelů krádeží, vloupání do bytů, loupeží, znásilnění to budou velká městská centra, kde je značná koncentrace lidí spojená s vysokou mírou anonymity (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník, 2. vydání, Praha: C.H.Beck, 2012, str. 954 a násl.).
Splněním této zákonné podmínky (tj. „zřetel k místu spáchaného trestného činu“ ), která byla podstatou podaného dovolání, se podrobněji zabýval zejména soud druhého stupně, který v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že obviněný sice spáchal v obvodu Okresního soudu v Hradci Králové pouze jeden skutek, jednalo se však o dílčí útok celé série obdobně páchaných trestných činů proti majetku občanů na místech, kde si odkládají své věci, tedy v areálech plaveckých bazénů. Záměrem obviněného (v případech spolupachatelství i jeho spoluobviněného) bylo krást právě na místech, kde poškození nemají možnost mít věci a své cennosti u sebe a pod svou kontrolou.
Pro trestnou činnost obviněného hrála bezesporu důležitou roli také skutečnost, že si vytipoval místa s větší hustotou obyvatelstva a většími možnostmi, kde se tito lidé (poškození) chodí bavit, resp. relaxovat. Obecně velká města poskytují pro trestnou činnost popisovaného charakteru pestřejší příležitosti, zvláště v době, kdy dochází k rozkvětu různých zábavných center. Dovolatel si tedy vybíral města s plaveckými bazény nebo aquaparky se značnou koncentrací lidí (spojená s vysokou mírou anonymity), kde poškození uložili všechny své cennosti (včetně např. klíčků od automobilů) do uzamykatelných skříněk, odkud pak bylo relativně jednoduché (po násilném vniknutí do skříněk) tyto věci odcizit.
Především z těchto důvodů také Nejvyšší soud dospěl k závěru, že podmínka „se zřetelem k místu spáchání trestného činu“ byla v případě obviněného naplněna, stejně jako byly splněny i všechny ostatní zákonem stanovené podmínky pro uložení trestu zákazu pobytu podle §75 odst. 1 tr. zákoníku. Uložení tohoto druhu trestu nebránila ani omezující podmínka uvedená ve větě za středníkem výše citovaného ustanovení, neboť obviněný má trvalý pobyt v N., tedy mimo obvod působnosti Okresního soudu v Hradci Králové. Dovolával-li se obviněný v této souvislosti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 4. 1994 ve věci vedené pod sp. zn. 11 To 223/1993, pak šlo o odkaz nepřípadný, neboť zřejmě přehlédl, že tento soud nevystavěl svůj závěr nikterak kategoricky a ve vztahu ke každé trestní věci (k tomu ostatně ani nebyl oprávněn), neboť konstatoval, že „podmínky pro uložení trestu zákazu pobytu nejsou zpravidla splněny , když trestnou činnost pachatel spáchal na více místech, z nichž žádné pro její páchání nemělo zvláštní význam“ .
Nejvyšší soud z těchto jen stručně uvedených důvodů (srov. §265i odst. 2 tr. ř.) shledal, že trest zákazu pobytu byl dovolateli uložen v souladu se zákonem. Proto jeho dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
Toto rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v neveřejném zasedání za splnění podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 15. ledna 2014
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a