ECLI:CZ:NS:2014:8.TDO.272.2014.1
sp. zn. 8 Tdo 272/2014-61
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. května 2014 o dovolání obviněného R. S., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 7. 2013, sp. zn. 3 To 204/2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 5 T 11/2010, takto:
Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 7. 2013, sp. zn. 3 To 204/2013, ve výroku o trestu.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se přikazuje Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. 3. 2013, sp. zn. 5 T 11/2010, byl obviněný R. S. uznán vinným v bodě 1) přečinem podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku, v bodě 2) přečinem zpronevěry podle §206 odst. 1 tr. zákoníku a v bodě 3) přečinem krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku. Za tyto přečiny a dále za sbíhající se přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku z rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 14. 1. 2013, sp. zn. 31 T 56/2012, který nabyl právní moci dne 29. 1. 2013, byl odsouzen podle §205 odst. 2 tr. zákoníku a §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání patnácti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 14. 1. 2013, sp. zn. 31 T 56/2012, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Obviněný byl současně podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby Okresního státního zastupitelství v Ostravě ze dne 28. 1. 2010, sp. zn. 3 ZT 333/2009, v němž byl spatřován trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák.
Proti tomuto rozsudku podali odvolání obviněný a státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Ostravě v neprospěch obviněného, o nichž Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 22. 7. 2013, sp. zn. 3 To 204/2013, rozhodl tak, že z podnětu odvolání obviněného podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o souhrnném trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. obviněného nově odsoudil podle §205 odst. 2 za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Jinak ponechal rozsudek soudu prvního stupně nezměněn. Odvolání státního zástupce podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu obviněný podal prostřednictvím obhájce z důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání, jímž v rámci výhrady nesprávného právního posouzení vytýkal, že odvolací soud neuložil souhrnný trest tak, jak správně učinil soud prvního stupně, ale obviněného odsoudil k trestu úhrnnému. Obviněný se neztotožnil s argumentací odvolacího soudu, že je nutné za první odsuzující rozsudek ve smyslu §43 odst. 2 tr. zákoníku považovat i nadále rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 12. 11. 2012, sp. zn. 1 T 122/2011, a to i přesto, že byl zrušen na základě amnestie prezidenta republiky ze dne 1. 1. 2013 s účinky zahlazení, a že nemohl za takový první odsuzující rozsudek považovat následující rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 14. 1. 2013, sp. zn. 31 T 56/2012. Podle obviněného odvolací soud pochybil, pokud výrok o souhrnném trestu uložený v přezkoumávané věci rozsudkem soudu prvního stupně zrušil a sám mu nově uložil trest úhrnný.
V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil ve výroku o trestu a za podmínek §43 odst. 2 tr. zákoníku mu uložil trest souhrnný, a to ve vztahu k rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 14. 1. 2013, sp. zn. 31 T 56/2012, jak to učinil soud prvního stupně. Pro tento případ současně požádal, aby předseda senátu Nejvyššího soudu podle §265 o odst. 1 tr. ř. odložil na potřebnou dobu výkon trestu odnětí svobody, jenž mu byl uložen dovoláním napadenými rozhodnutími.
Státní zástupce působící u Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření dovolání označil za důvodné. Poukázal na to, že obviněný se činů v projednávané věci dopustil v červnu 2010 a v lednu 2012, což je před vyhlášením odsuzujícího rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 22. 3. 2012, sp. zn. 1 T 122/2011, na který se vztahovala amnestie prezidenta republiky ze dne 1. 1. 2013 s účinky zahlazení, ale též i před tím, než byl odsouzen pravomocným rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 14. 1. 2013, sp. zn. 31 T 56/2012, za činy spáchané ve dnech 5. 3. 2012 a 8. 3. 2012. Za tohoto stavu státní zástupce shledal nesprávný závěr odvolacího soudu, že se v dané trestní věci nemůže jednat o souběh trestných činů, pokud obviněný spáchal další trestný čin po právní moci prvého odsuzujícího rozsudku. Všechny dotčené trestné činy považoval za spáchané ještě před tím, než byl vyhlášen rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně (sp. zn. 1 T 122/2011), na který se následně vztahovala amnestie prezidenta republiky. Státní zástupce má tudíž za to, že trestné činy nyní posuzované a trestný čin, pro který již obviněný byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně (sp. zn. 31 T 56/2012), jsou trestnými činy sbíhajícími se, a proto měl být v projednávané věci podle §43 odst. 2 tr. zákoníku ukládán souhrnný trest k rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 14. 1. 2013, sp. zn. 31 T 56/2012. S ohledem na tyto závěry státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 7. 2013, sp. zn. 3 To 204/2013, jakož i další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soud v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací, když shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), při zjištění, že byly naplněny formální podmínky nezbytné pro věcné přezkoumání napadených rozhodnutí, ověřil, že dovolání netrpí vadami, pro které by je mohl odmítnout podle §265i odst. 1 tr. ř., a proto podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k následujícím závěrům:
Pokud obviněný dovolání opřel o důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ten lze uplatnit, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Za „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“ ve smyslu uvedeného dovolacího důvodu lze považovat i případy, v nichž je dovolání soustředěno proti výroku, jímž byl uložen úhrnný trest, ač měl být ukládán trest souhrnný (srov. rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Nejvyšší soud proto dále posuzoval, zda je dovolání obviněného důvodné.
Nejvyšší soud z obsahu projednávané věci a rovněž i z vyžádaných spisů zjistil, že činy, které jsou předmětem nyní přezkoumávané věci (ty, za něž byl obviněný v nyní dovoláním napadených rozhodnutích pravomocně odsouzen, nikoliv těch, jichž byl obžaloby zproštěn), spáchal ve dnech 4. 6. 2010, 30. 6. 2010 a 16. 1. 2012.
Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 22. 3. 2012, sp. zn. 1 T 122/2011, v návaznosti na usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 11. 2012, sp. zn. 4 To 216/2012, jímž bylo odvolání obviněného zamítnuto, byl odsouzen za čin spáchaný dne 11. 3. 2010, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku nepodmíněně. Okresní soud v Novém Jičíně usnesením ze dne 4. 1. 2013, sp. zn. 1 T 122/2011, podle §368 tr. ř. rozhodl, že obviněný je účasten amnestie prezidenta republiky ze dne 1. ledna 2013 a podle článku I. rozhodnutí prezidenta republiky o této amnestii mu byl prominut nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 1 roku s účinky, že se na něho hledí, jako by nebyl odsouzen (č. l. 297 spisu Okresního soudu v Novém Jičíně sp. zn. 1 T 122/2011).
Ve věci Okresního soudu ve Zlíně sp. zn. 31 T 56/2012, byl obviněný rozsudkem ze dne 14. 1. 2013, jenž nabyl právní moci dne 29. 1. 2013, odsouzen k trestu odnětí svobody v trávní sedmi měsíců nepodmíněně pro činy, jichž se dopustil ve dnech 5. 3. a 8. 3. 2012.
Na základě těchto skutečností Nejvyšší soud posuzoval, zda byly v přezkoumávané věci splněny podmínky pro uložení souhrnného trestu, jak se domáhal obviněný, a proto konstatuje, že podle §43 odst. 2 tr. zákoníku soud uloží souhrnný trest podle zásad pro ukládání trestu úhrnného uvedených v §43 odst. 1 tr. zákoníku, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženému pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Souhrnný trest nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším. V rámci souhrnného trestu musí soud vyslovit trest ztráty čestných titulů a vyznamenání, ztráty vojenské hodnosti, propadnutí majetku nebo propadnutí věci, jestliže takový trest byl vysloven již rozsudkem dřívějším.
Souhrnný trest podle §43 odst. 2 tr. zákoníku přichází v úvahu pouze v případě vícečinného souběhu, jenž je u souhrnného trestu dán, pokud se pachatel dopustil dvou nebo více trestných činů, přičemž v období mezi jejich spácháním nebyl vyhlášen odsuzující rozsudek soudu prvního stupně za jakýkoli z nich (resp. mu nebyl doručen trestní příkaz), pokud trestní věc, v níž byl odsuzující rozsudek vydán (resp. trestní příkaz doručen), skončila, byť i po opravném řízení, pravomocným odsouzením pachatele. O souběh nejde, byl-li další trestný čin spáchán po vyhlášení odsuzujícího rozsudku (doručení trestního příkazu), byť před vyhlášením dalšího odsuzujícího rozsudku (popřípadě před doručením dalšího trestního příkazu), kterým byl výrok o trestu uložený prvním odsuzujícím rozsudkem (trestním příkazem) zrušen a kterým byl uložen trest souhrnný. V takovém případě je třeba za trestný čin spáchaný po vyhlášení prvního odsuzujícího rozsudku (doručení trestního příkazu) uložit samostatný trest (srov. rozhodnutí č. 50/1978 Sb. rozh. tr.).
Z uvedeného je zřejmé, že uložení souhrnného trestu přichází v úvahu pouze v případě vícečinného souběhu, a to jen tehdy, byl-li pachatel za část sbíhající se trestné činnosti odsouzen, lze-li k takovému odsouzení přihlížet. Odsuzujícím rozsudkem soudu prvního stupně za jiný trestný čin se rozumí prvý odsuzující rozsudek o jiném trestném činu bez ohledu na to, zda případně v řádném nebo mimořádném opravném řízení byl tento rozsudek zrušen, pokud i po tomto opravném řízení věc skončila pravomocným odsouzením pachatele. Vyhlášení prvního odsuzujícího rozsudku soudem prvního stupně je mezníkem pro rozlišování mezi vícečinným souběhem a recidivou pouze tehdy, jestliže odsuzující rozsudek též posléze nabyl právní moci a v době rozhodování o jiném trestném činu s ním není spojena fikce, že se na pachatele hledí, jako by nebyl odsouzen (srov. rozhodnutí č. 19/2007-II. Sb. rozh. tr.)
Podle §43 odst. 4 tr. zákoníku se ustanovení o souhrnném trestu neužije, jestliže dřívější odsouzení je takové povahy, že se na pachatele hledí, jako by nebyl odsouzen. Zákonná fikce, že se na pachatele hledí, jako by nebyl odsouzen, znamená v podstatě zánik skutečnosti odsouzení a je rozhodující stav v době rozhodování, a nikoliv v době spáchání trestného činu. V obecné rovině lze předeslat, že právní fikce, že se na pachatele hledí, jako by nebyl odsouzen, má ten význam, že odsouzení, kterého se tato fikce týká, přestalo právně existovat. Jinak řečeno, že s tím, že byl pachatel pro dřívější trestný čin pravomocně odsouzen, nebudou nadále spojovány žádné relevantní trestněprávní důsledky (srov. přiměř. rozhodnutí č. 10/1974, s. 84 Sb. rozh. tr.).
V nyní posuzované trestní věci Okresní soud v Ostravě jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 14. 3. 2013, sp. zn. 5 T 11/2010, obviněného odsoudil za přečiny v bodech 1) až 3), jichž se dopustil ve dnech 4. 6. 2010, 30. 6. 2010 a 16. 1. 2012, jež obviněný spáchal ve vícečinném souběhu se sbíhajícími se činy ze dne 11. 3. 2010, za něž byl pravomocně odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 22. 3. 2012, ale i s činy spáchanými dne 5. 3. 2012 a 8. 3. 2012, pro které byl pravomocně odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Zlíně ze dne 14. 1. 2013, sp. zn. 31 T 56/2012.
Jak se podává ve věci Okresního soudu v Novém Jičíně sp. zn. 1 T 122/2011, usnesením ze dne 4. 1. 2013, sp. zn. 1 T 122/2011, bylo rozhodnuto o účasti obviněného na amnestii prezidenta republiky ze dne 1. ledna 2013 a podle článku I. mu byl s účinky, že se na něho hledí, jako by nebyl odsouzen, prominut trest odnětí svobody uložený v uvedené trestní věci rozsudkem ze dne 22. 3. 2012, což mělo za důsledek, že se podle §43 odst. 4 tr. zákoníku neužije ustanovení o souhrnném trestu. V takovém případě jde v podstatě o zánik uvedeného odsouzení se všemi jeho důsledky, a proto za této situace nelze za první odsuzující rozsudek považovat tento rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 22. 3. 2012, sp. zn. 1 T 122/2011, jak zcela správně rozhodl soud prvního stupně, který dovodil, že je na základě této fikce zahlazení prvním odsuzujícím rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 14. 1. 2013, sp. zn. 31 T 56/2012, k němuž při splnění podmínek vymezených v §43 odst. 2 tr. zákoníku ukládal souhrnný trest.
S ohledem na tyto zásady a zjištěné skutečnosti Nejvyšší soud shledal nesprávným názor vyjádřený v přezkoumávaném rozsudku, v němž Krajský soud v Ostravě zrušil výrok o trestu z rozsudku soudu prvního stupně a sám nově rozhodl tak, že obviněnému za nyní projednávanou trestnou činnost nelze ukládat trest úhrnný, ale uložil mu nepodmíněný úhrnný trest v trvání osmi měsíců, protože neshledal podmínky pro uložení souhrnného trestu s vysvětlením, že „ve smyslu §43 odst. 2 tr. zákoníku se prvním odsuzujícím rozsudkem soudu prvního stupně za jiný trestný čin rozumí první odsuzující rozsudek o jiném trestném činu; jestliže obviněný spáchal další trestný čin po právní moci prvního odsuzujícího rozsudku soudem prvního stupně, nemůže se jednat o souběh trestných činů“ (viz stranu 4 rozsudku odvolacího soudu).
Uvedené vysvětlení neodpovídá okolnostem zjištěným v projednávané věci, neboť jak bylo výše uvedeno, mezi činy spáchanými dne 11. 3. 2010 (odsouzení rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 22. 3. 2012 sp. zn. 1 T 122/2011) a ve dnech 5. 3. a 8. 3. 2012 (odsouzení rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 14. 1. 2013 sp. zn. 31 T 56/2012), a v nyní zkoumané věci ve dnech 4. 6. 2010, 30. 6. 2010 a 16. 1. 2012, nebyl vyhlášen žádný odsuzující rozsudek, a proto se u žádného z uváděných činů nejednalo o recidivu, jak zmiňoval odvolací soud, ale byl mezi nimi dán vztah souhrnnosti. Pokud by nedošlo k zahlazení v důsledku čl. I. a III. amnestie prezidenta republiky z 1. 1. 2013 dopadající na odsouzení ve věci Okresního soudu v Novém Jičíně sp. zn. 1 T 122/2011, byl by prvním odsuzujícím rozsudkem tento rozsudek, ale tím, že u něj platí fikce zahlazení, nelze k němu ukládat souhrnný trest, avšak s ohledem na založenou souhrnnost i k odsouzení ve věci Okresního soudu ve Zlíně ve věci sp. zn. 31 T 56/2012, se v dané souvislosti toto rozhodnutí považuje za první odsuzující rozsudek.
Vzhledem k této okolnosti, kdy nelze považovat z důvodů shora uvedených za první odsuzující rozsudek ve smyslu §43 odst. 2 tr. zákoníku rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 22. 3. 2012, sp. zn. 1 T 122/2011, má význam z hlediska možnosti ukládání souhrnného trestu rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 14. 1. 2013, sp. zn. 31 T 56/2012, k němuž měl být souhrnný trest za podmínek §43 odst. 2 tr. zákoníku uložen (jak v tomto směru správně rozhodl soud prvního stupně).
Nejvyšší soud s ohledem na výše uvedené shledal dovolání obviněného důvodným, a proto podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 7. 2013, sp. zn. 3 To 204/2013, ve výroku o trestu, jakož i další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Ostravě přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Věc se tak vrací do stadia odvolacího řízení, ve kterém na soudu druhého stupně bude, aby za splnění všech zákonných podmínek v rozsahu uvedeného zrušení rozhodl a v souladu se shora vylovenými právními názory (§265s odst. 1 tr. ř.) obviněnému za podmínek §43 odst. 2 tr. zákoníku uložil souhrnný trest k rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 14. 1. 2013, sp. zn. 31 T 56/2012.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 7. května 2014
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová