ECLI:CZ:NS:2014:8.TDO.402.2014.1
sp. zn. 8 Tdo 402/2014-19
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. dubna 2014 o dovolání obviněného T. B., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. 8 To 35/2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci pod sp. zn. 56 T 13/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného T. B. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 6. 12. 2012, sp. zn. 56 T 13/2011, byl obviněný T. B. uznán vinným pokusem zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §21 odst. 1 k §145 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku a byl odsouzen podle §145 odst. 2 tr. zákoníku za použití §58 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří roků nepodmíněně, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 1, 2 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Rovněž bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. 8 To 35/2013, rozhodl o odvoláních obviněného a státního zástupce podaných proti uvedenému rozsudku tak, že z podnětu odvolání státního zástupce podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně částečně zrušil, a to ve výroku o trestu, a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného odsoudil podle §145 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání pěti roků, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Odvolání obviněného podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce Alexandra Petrička z důvodů podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. dovolání, v němž nejprve stručně zrekapituloval průběh trestního řízení, včetně výroků rozsudků obou soudů. Ve vztahu k rozsudku odvolacího soudu konstatoval, že tento neshledal správným rozhodnutí soudu prvního stupně o uloženém trestu a uložil mu trest ve výměře pěti let, přičemž pro zařazení do věznice s ostrahou vyšel z toho, že jde o standardní zákonné zařazení, a neshledal skutečnosti nasvědčující tomu, že by účelu trestu bylo možno dosáhnout v mírnějším či přísnějším vězeňském režimu. Pokud jde o výkon trestu, vyslovil přesvědčení, že soud druhého stupně jej zařadil do věznice s ostrahou nesprávně, neboť řádně nezhodnotil, že je na něj třeba nahlížet jako na osobu netrestanou. Odvolací soud byl povinen toto rozhodnutí odůvodnit, a zejména opřít o skutečnosti svědčící o možnosti jeho zařazení do mírnějšího režimu, tj. do věznice s dozorem. Podle obviněného soud dostatečně nevysvětlil, proč jej nebylo možné zařadit do věznice jiného typu, když zákon používá pojem „zpravidla obviněného zařadí“, což znamená, že samotné zařazení musí podložit důvody, které však odvolací soud řádně nerozvedl.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. 8 To 35/2013, zrušil a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupkyně působící u Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání (§265h odst. 2 tr. ř.) uvedla, že obviněný se v něm téměř výlučně zabývá otázkami skutkovými, což jsou výhrady nesměřující proti právnímu posouzení věci, nýbrž proti skutkovému základu výroku o vině a především o trestu. Obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon připouští ve výměře trestní sazby stanovené v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným, a proto neshledala naplněným dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) ani h) tr. ř. a navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Při naplnění těchto formálních požadavků Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolatelem označené dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. byly uplatněny v souladu s jejich zákonným vymezením, neboť dovolání lze podat pouze z důvodů taxativně stanovených v §265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této dikce plyne, že prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze dovoláním vytýkat výlučně vady právní, které vyplývají buď z nesprávného právního posouzení skutku, anebo z jiného nesprávného hmotně právního posouzení, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2006, sp. zn. 5 Tdo 708/2006, uveřejněné v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, roč. 2006. seš. 27, č. T 912).
Za „jiné hmotně právní posouzení“, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v citovaném ustanovení, je možno považovat, pokud jde o výrok o trestu, jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až 42 tr. zákoníku, a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. (srov. rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
Podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání uplatnit jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem za trestný čin, jímž byl uznám vinným, je druhem trestu, který zákon nepřipouští, některý z druhů trestů uvedených v §52 tr. zákoníku bez splnění těch podmínek, které zákon předpokládá, anebo v případě kumulace dvou nebo více druhů trestu, které podle zákona nelze vedle sebe uložit. Jde též o uložení takového druhu trestu, který nedovoluje uložit zákon účinný v době, kdy se rozhoduje o trestném činu. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku, a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř.
Z obsahu podaného dovolání je zřejmé, že obviněný v něm nevytýkal žádné právní vady, jak předpokládá důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť obviněný nevznesl výhrady proti výroku o vině, a ani proti právnímu posouzení věci. Obsahem jeho námitek je především polemika s okolnostmi, kterými odvolací soud v napadeném rozhodnutí odůvodnil závěr, že obviněného je nutné zařadit do věznice s ostrahou.
Jestliže se obviněný nespokojil s tím, že soud v rámci svých úvah neupřednostnil to, že byl netrestanou osobou, a nezabýval se tím, zda nemohl být podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do mírnějšího režimu pro výkon trestu, nevytkl právní problematiku, ale jen v obecné rovině zdůrazňoval svůj názor na to, jaké okolnosti měl odvolací soud hodnotit. Obviněný tak vytýkal, že soud neusuzoval způsobem, jak požadoval, a zjištěné okolnosti nehodnotil tak, jak se domáhal. Takový paušální, neurčitý a nekonkrétní odkaz na nespokojenost s úvahami soudu, není právní výhradou, jak má na mysli ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť obsah konkrétně uplatněných námitek, tvrzení i právních názorů, o něž je v dovolání opírána existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř. Pouze formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů zde nestačí. Dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/2003).
Výhrada obviněného zaměřená proti nesprávnosti výroku o jeho zařazení pro výkon trestu podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku do věznice s ostrahou z uvedených důvodů stojí zcela mimo rámec dovolacích důvodů.
V této souvislosti Nejvyšší soud jen pro úplnost a nad rámec uplatněných důvodů připomíná, že odvolací soud na straně 5 v odůvodnění svého rozsudku vysvětlil, jakými úvahami byl veden. Tento, byť stručný, avšak dostačující a výstižný výklad nevzbuzuje žádné pochybnosti a koresponduje s obsahem spisu i právními závěry, o něž byl zcela v souladu se zákonem opřen.
Na základě všech shora rozvedených skutečností Nejvyšší soud shledal, že obviněný námitky, které v dovolání vyjádřil jen neurčitě a povrchně a soustředil je výhradně proti výroku o trestu, neuplatnil v souladu s žádným z označených důvodů. Především Nejvyšší soud usoudil, že obviněným vznesené námitky nemají právní povahu, a proto nekorespondují nejenom s označeným důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani s žádným jiným důvodem vymezeným v §265b odst. 1, 2 tr. ř. Protože obviněný nenamítal, že by mu byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem za trestný čin, jímž byl uznán vinným, neuplatnil řádně ani důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., o který dovolání rovněž, zcela mimo v něm vymezené zákonné důvody, opíral.
Protože obviněný dovolání podal z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1, 2 tr. ř., Nejvyšší soud nebyl povinen ani oprávněn napadené rozhodnutí z podnětu takto mimo označený dovolací důvod podaného dovolání meritorně přezkoumávat, a proto ho podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 16. dubna 2014
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová