ECLI:CZ:NS:2014:8.TZ.26.2014.2
1
sp. zn. 8 Tz 26/2014-43
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 16. července 2014 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady Šámalové a soudců JUDr. Jana Bláhy a JUDr. Věry Kůrkové stížnost pro porušení zákona podanou ministryní spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného M. K. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 3. 2013, sp. zn. 44 To 26/2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 3 T 52/2012, a rozhodl takto:
I. Podle §268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že pravomocným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 27. 3. 2013, sp. zn. 44 To 26/2013, a v řízení, jež tomuto usnesení předcházelo, byl p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §2 odst. 13 tr. ř., §36 odst. 1 písm. a) tr. ř. a §263 odst. 3, 4 tr. ř. v neprospěch obviněného M. K.
II. Podle §269 odst. 2 tr. ř. se zrušuje usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 3. 2013, sp. zn. 44 To 26/2013. Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle §270 odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Praze přikazuje , aby věc znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Stížnost pro porušení zákona podaná ministryní spravedlnosti podle §266 odst. 1 tr. ř. ve prospěch obviněného M. K. směřuje proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 3. 2013, sp. zn. 44 To 26/2013, kterým bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto jako nedůvodné odvolání obviněného M. K. proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 5. 9. 2012, sp. zn. 3 T 52/2012, jímž byl obviněný uznán vinným v bodě I. přečinem krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku a v bodě II. pokračujícím přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, za něž byl odsouzen podle §205 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku a §45 odst. 1, 2 tr. zákoníku ke společnému a úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání patnácti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou a jímž byl současně zrušen výrok o vině a trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 22. 11. 2011, sp. zn. 2 T 162/2011.
Důvodem podání stížnosti pro porušení zákona ministryní spravedlnosti bylo porušení zákona v neprospěch obviněného M. K. postupem Městského soudu v Praze ve věci sp. zn. 44 To 26/2013 v ustanoveních §254 odst. 1 tr. ř., 256 tr. ř., §2 odst. 1 tr. zákoníku, §337 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku ve znění účinném od 8. 12. 2012, v §2 odst. 13 tr. ř., §36 odst. 1 písm. a) tr. ř. a §263 odst. 3, 4 tr. ř., na jejichž zákonnou dikci poukázala. K uvedeným porušením uvedla, že odvolání obviněného podané proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 5. 9. 2012, sp. zn. 3 T 52/2012, směřovalo proti výroku o trestu a rovněž i proti výroku o vině, ve vztahu k němuž pochyboval, zda vůbec došlo k naplnění skutkové podstaty přečinu podle §337 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Obviněný požadoval tento rozsudek zrušit a věc soudu přikázat k novému projednání a rozhodnutí. Stěžovatelka popsala postup odvolacího soudu, který nejprve nařídil veřejné zasedání na 30. 1. 2013, o němž vyrozuměl obhájce obviněného, jenž převzal vyrozumění o konání veřejného zasedání dne 16. 1. 2013. Obviněnému, který se původně nacházel ve výkonu trestu odnětí svobody, se nepodařilo doručit předvolání, neboť byl dne 3. 1. 2013 na základě rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii ze dne 1. 1. 2013 propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody, a na adrese jeho formálního bydliště v S., H. si poštovní zásilku nevyzvedl. Předseda senátu odvolacího soudu podle §39 odst. 1 tr. ř. v důsledku toho, že obviněný byl na svobodě, zrušil ustanovení advokáta JUDr. Lubomíra Fiedlera. Veřejné zasedání odročil na 27. 2. 2013 a podle §69 odst. 1 tr. ř. současně vydal příkaz k zatčení obviněného, na jehož základě bylo zjištěno k datu 31. 1. 2013, že obviněný není ve vazbě ani ve výkonu trestu odnětí svobody. Veřejně zasedání se dne 27. 2. 2013 nekonalo a bylo znovu odročeno na 27. 3. 2013, přičemž dne 6. 3. 2013 byl obviněný zatčen a v rámci výslechu mu bylo téhož dne předáno předvolání k veřejnému zasedání na den 27. 3. 2013 a opatření o zrušení ustanoveného obhájce. V rámci tohoto výslechu obviněný uvedl, že se bude zdržovat na adrese S., B. Před konáním veřejného zasedání dne 27. 3. 2013 byl do spisu založen opis z evidence Rejstříku trestů obviněného zachycující stav ke dni 26. 3. 2013, a to trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 21. 2. 2013, sp. zn. 2 T 20/2013, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 5. 2. 2013, sp. zn. 29 T 8/2013. Obviněný se k veřejnému zasedání dne 27. 3. 2013 nedostavil a veřejné zasedání, v němž bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání obviněného podle §256 tr. ř., bylo konáno v jeho nepřítomnosti.
Ministryně spravedlnosti poukázala na obsah spisu Obvodního soudu pro Prahu 10 sp. zn. 29 T 8/2013, z něhož konstatovala, že rozsudkem ze dne 5. 2. 2013, pravomocným téhož dne, byl obviněný odsouzen podle §337 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců nepodmíněně. Dne 7. 2. 2013 byl nařízen výkon trestu, který obviněný podle sdělení Vězeňské služby České republiky nastoupil dne 18. 3. 2013 v 01.00 hod. ve V. v. P., a předpokládaný konec trestu byl stanoven na 15. 9. 2013 v 11.08 hod.
Na základě těchto skutečností ministryně spravedlnosti považovala za porušení zákona, jestliže odvolací soud konal dne 27. 3. 2013 veřejné zasedání o odvolání obviněného v jeho nepřítomnosti, ačkoli obviněný se v době jeho konání nacházel od 18. 3. 2013 ve výkonu trestu odnětí svobody. Do něj nastoupil poté, co mu bylo osobně dne 6. 3. 2013 sděleno vyrozumění o konání veřejného zasedání na 27. 3. 2013. Za vadu označila, že odvolací soud nezjistil, že se obviněný nachází ve výkonu trestu odnětí svobody, neboť dostatečně nereagoval na skutečnosti podávající se v obsahu opisu z Rejstříku trestů a z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 5. 2. 2013, sp. zn. 29 T 8/2013, které si před konáním veřejného zasedání sám vyžádal a jimiž při veřejném zasedání také provedl důkaz. Z nich bylo možné dovodit, že obviněný se s vysokou mírou pravděpodobnosti může nacházet ve výkonu trestu odnětí svobody, resp. nebo učinit dotaz na Centrální evidenci vězňů. Pokud tak odvolací soud neučinil, nemohl ani vyzvat obviněného v souladu s §38 odst. 1 tr. ř. ke zvolení obhájce, a nedal mu ani možnost vyjádřit se, zda se chce veřejného zasedání zúčastnit či zda se této účasti ve smyslu §263 odst. 4 tr. ř. vzdává. Stěžovatelka v tomto postupu soudu druhého stupně, v jehož důsledku bylo jednak konáno veřejné zasedání bez přítomnosti obviněného, a jednak obviněný neměl ve veřejném zasedání obhájce, ač ho podle zákona mít měl a musel, shledala pochybení zakládající porušení právo obviněného na obhajobu, a tím i porušení zákona v neprospěch obviněného v ustanoveních §2 odst. 13 tr. ř., §36 odst. 1 písm. a) tr. ř. a §263 odst. 3, 4 tr. ř.
Vedle těchto procesních vad poukázala i na nedůslednost při ukládání trestu s tím, že odvolací soud nezohlednil, že v mezidobí od vynesení rozsudku soudu prvního stupně dne 5. 9. 2012 bylo s účinností od 8. 12. 2012 zákonem č. 390/2012 Sb. novelizováno ustanovení §337 odst. 1 tr. zákoníku, u něhož se horní hranice sazby trestu odnětí svobody snížila z původních tří let na dvě léta. Podle ministryně spravedlnosti odvolací soud pochybil, pokud ponechal právní kvalifikaci jednání obviněného podle §337 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku ve znění před uvedenou novelou, ačkoli nová právní úprava by byla pro obviněného příznivější. V tomto postupu shledala porušení ustanovení §254 odst. 1 tr. ř., §256 tr. ř., §2 odst. 1 tr. zákoníku a §337 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, ve znění zákona č. 390/2012 Sb.
Z uvedených důvodů ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 27. 3. 2013, sp. zn. 44 To 26/2013, byl v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanoveních §256 tr. ř., §254 odst. 1 tr. ř., §2 odst. 1 tr. zákoníku a §337 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, ve znění účinném od 8. 12. 2012, a v řízení jemu předcházejícím rovněž v ustanoveních §2 odst. 13 tr. ř., §36 odst. 1 písm. a) tr. ř. a §263 odst. 3, 4 tr. ř., aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené rozhodnutí zrušil a zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř. a přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v rozsahu zrušení znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost rozhodnutí, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení předcházející a dospěl k závěru, že stížnost pro porušení zákona je v zásadě důvodná.
Z obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. 3 T 52/2012, jakož i dalších spisů, které si pro účely rozhodnutí o stížnosti pro porušení zákona Nejvyšší soud vyžádal, se podává, že Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl dne 5. 9. 2012 ve věci sp. zn. 3 T 52/2012 rozsudkem, jímž byl obviněný uznán vinným v bodě I. přečinem krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku a v bodě II. pokračujícím přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, a byl odsouzen podle §205 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku a §45 odst. 1, 2 tr. zákoníku ke společnému a úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání patnácti měsíců.
K procesní stránce zajištění obhajoby v řízení před soudem prvního stupně ze spisu vyplynulo, že obviněnému byl usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 30. 4. 2012, sp. zn. 3 T 52/2012, ustanoven obhájce JUDr. Lubomír Fiedler, neboť obviněný se v této době ve věci Obvodního soudu pro Prahu 7 sp. zn. 39 T 37/2012 nacházel od 27. 3. 2012 ve výkonu trestu odnětí svobody. Byl tak u něj dán důvod nutné obhajoby podle §36 odst. 1 písm. a) tr. ř. Vzhledem k tomu, že obviněný byl z tohoto výkonu trestu dne 27. 8. 2012 po jeho vykonání propuštěn na svobodu (č. l. 136), důvod nutné obhajoby pominul, a proto předseda senátu soudu prvního stupně opatřením ze dne 3. 9. 2012, sp. zn. 3 T 52/2012, zrušil podle §39 odst. 1 tr. ř. ustanovení obhájce (č. l. 138). Proto v době konání hlavního líčení dne 5. 9. 2012 obviněný obhájcem nadále zastoupen nebyl. Ten mu byl opětovně ustanoven až pro účely doručení rozsudku a podání odvolání poté, co bylo telefonickým dotazem na Centrální evidenci vězňů dne 23. 11. 2012 zjištěno, že obviněný se nachází v době od 10. 11. 2012 ve výkonu trestu odnětí svobody ve věci Obvodního soudu pro Prahu 8 sp. zn. 4 T 47/2012 a konec trestu má stanoven na 6. 1. 2015 (č. l. 167). Obviněnému byl proto dne 4. 12. 2012 ustanoven JUDr. Lubomír Fiedler (č. l. 173), jehož prostřednictvím obviněný podal proti rozsudku soudu prvního stupně dne 5. 12. 2012 odvolání (č. l. 175 až 176). S ohledem na amnestii prezidenta republiky z 1. 1. 2013 byl však obviněný z výkonu tohoto trestu dne 3. 1. 2013 propuštěn (srov. též věci sp. zn. Obvodního soudu pro Prahu 8 sp. zn. 3 T 123/2013, a Obvodního soudu pro Prahu 7 sp. zn. 3 T 57/2012).
V době po předložení nyní přezkoumávané trestní věci Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. 3 T 52/2012 s odvoláním obviněného Městskému soudu v Praze dne 15. 1. 2013 bylo nařízeno veřejné zasedání na 30. 1. 2013, o jehož konání byl vyrozuměn ustanovený obhájce i obviněný (č. l. 178). Obviněnému se na jím uváděnou adresu S., H. doručit nepodařilo (č. l. 186 verte). Vzhledem k tomu, že v mezidobí v důsledku jeho propuštění na svobodu (č. l. 191) pominul důvod nutné obhajoby podle §36 odst. 1 písm. a) tr. ř., bylo opatřením předsedy senátu Městského soudu v Praze ze dne 21. 1. 2013, sp. zn. 44 To 26/2013, podle §39 odst. 1 tr. ř. zrušeno ustanovení obhájce JUDr. Lubomíra Fiedlera (č. l. 195) a veřejné zasedání nařízené na 30. 1. 2013 bylo odročeno na den 27. 2. 2013, pro nedoručení vyrozumění o konání veřejného zasedání obviněnému. Současně byl dne 30. 1. 2013 předsedou senátu Městského soudu v Praze vydán Příkaz k zatčení obviněného (č. l. 196 až 198) a veřejné zasedání znovu odročeno na 27. 3. 2013 (č. l. 199). Příkaz k zatčení obviněného byl realizován dne 6. 3. 2013 (č. l. 200 až 203) a podle sepsaného protokolu o výslechu obviněného ze dne 6. 3. 2013 po předchozím poučení obviněný vzal na vědomí termín veřejného zasedání dne 27. 3. 2013 v 9.30 hod. v jednací síni č. dv. 325/3.
Městský soud v Praze konal dne 27. 3. 2013 veřejné zasedání o odvolání v nepřítomnosti obviněného, který se nedostavil. Předseda senátu v jeho průběhu podal na základě spisu zprávu o stavu věci, jejíž součástí byl rovněž opis z evidence Rejstříku trestů obviněného ze dne 26. 3. 2013 (č. l. 205 až 206), trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 21. 2. 2013, sp. zn. 2 T 20/2013, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 5. 2. 2013, sp. zn. 29 T 8/2013, a vyhlásil nyní stížností pro porušení zákona napadené usnesení (č. l. 210 až 217).
Z obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 10 sp. zn. 29 T 8/2013, který Nejvyšší soud vyžádal, se však podává, že obviněný dne 18. 3. 2013 nastoupil do výkonu trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, který mu byl v této věci uložen rozsudkem ze dne 5. 2. 2013, sp. zn. 29 T 8/2013. K jeho výkonu byl dodán na základě Příkazu k dodání do výkonu trestu ze dne 18. 3. 2013 tímto obvodním soudem (viz Protokol o dodání do výkonu trestu ze dne 18. 3. 2013 založený na č. l. 25 ve věci Okresního soudu v Semilech sp. zn. 2 T 116/2013).
Na základě těchto skutečností vyplývajících z obsahu veškerého citovaného spisového materiálu Nejvyšší soud dospěl k závěru, že v době konání veřejného zasedání odvolacím soudem dne 27. 3. 2013 byl obviněný M. K. ve výkonu trestu odnětí svobody od 18. 3. 2013, a veřejné zasedání o jeho odvolání proto mohlo být konáno jen za splnění podmínek vymezených v ustanovení §36 odst. 1 písm. a) tr. ř. a §263 odst. 3, 4 tr. ř.
Podle §36 odst. 1 písm. a) tr. ř. obviněný musí mít obhájce už v přípravném řízení, je-li ve vazbě, ve výkonu trestu odnětí svobody, ve výkonu ochranného opatření spojeného se zbavením osobní svobody nebo na pozorování v zdravotnickém ústavu (§116 odst. 2 tr. ř.).
Přítomnost osob při veřejném zasedání obecně upravuje ustanovení §234 odst. 1, 2 tr. ř. tak, že se veřejné zasedání koná za stálé přítomnosti všech členů senátu a zapisovatele, a nestanoví-li zákon něco jiného, není účast státního zástupce a obhájce při veřejném zasedání nutná. Je patrné, že toto ustanovení přítomnost obviněného při veřejném zasedání neupravuje a tato není konkrétněji vymezena ani v žádném jiném ustanovení trestního řádu. Ohledně řízení u odvolacího soudu platí speciální ustanovení §263 odst. 4 tr. ř., podle něhož v nepřítomnosti obviněného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, lze veřejné zasedání odvolacího soudu konat jen tehdy, jestliže obviněný výslovně prohlásí, že se účasti na veřejném zasedání vzdává. V případě, pokud je obviněný ve vazbě nebo ve výkonu trestu, musí být při veřejném zasedání odvolacího soudu zásadně osobně přítomen. Výjimkou je situace, kdy obviněný výslovně prohlásí, že se své účasti u veřejného zasedání vzdává, což může učinit písemně či ústně do protokolu nebo i jiným způsobem, který nevzbuzuje pochybnosti o jeho vůli (§59 tr. ř.). I v takovém případě však musí být přítomen obhájce obviněného, neboť jde o důvod nutné obhajoby podle §36 odst. 1 písm. a) tr. ř.
Na základě všech shora uvedených skutečností vyplývajících z obsahu spisu je patrné, že Městský soud v Praze pochybil, pokud konal dne 27. 3. 2013 veřejné zasedání jednak v nepřítomnosti obviněného, a též i bez jeho obhájce, jehož řádně obviněnému nezajistil. Jestliže odvolací soud uvedený postup nedodržel, porušil ustanovení zajišťující právo obviněného na jeho obhajobu a osobní přítomnost ve veřejném zasedání ve smyslu shora uvedených ustanovení. Současně nedodržel i poučovací povinnosti, neboť podle §2 odst. 13 tr. ř. ten, proti němuž se trestní řízení vede, musí být v každém období řízení poučen o právech umožňujících mu plné uplatnění obhajoby a o tom, že si též může zvolit obhájce; všechny orgány činné v trestním řízení jsou povinny umožnit mu uplatnění jeho práv.
Nejvyšší soud proto v souladu s podanou stížností pro porušení zákona dospěl k závěru, že pravomocným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 27. 3. 2013, sp. zn. 44 To 26/2013, a v řízení, jež tomuto usnesení předcházelo, byl porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 13 tr. ř., §36 odst. 1 písm. a) tr. ř.. a §263 odst. 3, 4 tr. ř. v neprospěch obviněného M. K., a proto podle §269 odst. 2 tr. ř. usnesení odvolacího soudu, jak vyplývá z výroku shora uvedeného, zrušil.
Věc se tak vrací městskému soudu, aby ji znovu projednal a při respektu ke všem právům obviněného, jež je povinen dodržet, a o podaném odvolání věcně rozhodl.
Nejvyšší soud přitom jen připomíná, že uvedený nedostatek byl způsoben zejména tím, že odvolací soud spoléhal na to, že obviněný byl při převzetí vyrozumění o konání veřejného zasedání na svobodě, aniž by důsledněji tuto otázku zkoumal. Je však pravdou, že z obsahu spisového materiálu, který měl k dispozici, přímo okolnost, že obviněný nastoupil dne 18. 3. 2013 výkon trestu ve věci Obvodního soudu pro Prahu 10 sp. zn. 29 T 8/2013, nevyplynula, protože nařízení výkonu trestu založené na č. l. 92 v době, kdy odvolací soud důkaz tímto vyžádaným spisem dne 27. 3. 2013 prováděl, nemuselo být ještě v uvedeném spisu založeno, neboť V. P. jej vydala dne 22. 3. 2013, tj. čtyři dny před konáním veřejného zasedání a zasílala jej poštou, což způsobilo jistou časovou prodlevu, stejně jako i okolnost, že se jednalo o vyžádaný spis, do něhož se podklady zakládají u mateřského soudu, nikoliv soudu, který jej měl zapůjčený. Rovněž je třeba poznamenat, že doklad o dodání obviněného do výkonu trestu na základě Příkazu k dodání do výkonu trestu ze dne 18. 3. 2013 je založen v kopii na č. l. 25 spisu Okresního soudu v Semilech sp. zn. 2 T 116/2013, který odvolací soud k dispozici neměl. Uvedené skutečnosti svědčí o tom, že zjištěná pochybení nebyla způsobena výslovnou nedůsledností odvolacího soudu, ale spíše nepřehledností spisového materiálu a krátkými časovými intervaly, které nástupy do výkonu trestu a propuštění z něho se u obviněného střídaly.
Jestliže Nejvyšší soud zjistil porušení zákona v procesním postupu předcházejícím vydání meritorního rozhodnutí, nepovažoval za opodstatněné přezkoumávat, zda byl či nebyl porušen zákon i ve vztahu k výroku o trestu, jak se ministryně spravedlnosti domáhala, a své rozhodnutí omezil jen na porušení práva obviněného v účasti při veřejném zasedání a práva na obhajobu. I přesto však považuje za vhodné uvést, že i v této části byla stížnost pro porušení zákona v poukazu na změnu právní úpravy ustanovení §337 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku opodstatněná. Je třeba přisvědčit stížnosti pro porušení zákona, že ke změně trestního zákoníku ve zmírnění horní hranice trestní sazby u §337 odst. 1 tr. zákoníku ze tří let na dva roky došlo až v době po vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně ze dne 5. 9. 2012, který obviněného uznal vinným a odsoudil na základě ustanovení §337 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku před novelizací zákonem č. 390/2012 Sb. účinnou od 8. 12. 2012, tzn. s trestní sazbou do tří let odnětí svobody. Odvolací soud však již rozhodoval dne 27. 3. 2013, což je v době po nabytí účinnosti uvedeného změnového zákona, který snížil horní hranici trestní sazby ze tří na dvě léta odnětí svobody.
Jen pro úplnost, lze z uvedených důvodů uvést, že odvolací soud, až provede procesně řádně a bezvadně odvolací řízení a bude přezkoumávat ve smyslu §254 odst. 1 tr. ř. k odvolání obviněného správnost výroku o vině a trestu rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 5. 9. 2012, sp. zn. 3 T 52/2012, bude povinen brát na tuto změnu spočívající ve snížení trestní sazby potřebný zřetel a bude povinen ve smyslu §2 odst. 1 tr. zákoníku použít právní kvalifikaci pro obviněného příznivější, což bude nutné vyjádřit ve výroku o vině tak, že uvede u §337 odst. 1 trestní zákoník ve znění uvedené změny, která je pro obviněného příznivější než znění účinné v době rozhodnutí soudu prvního stupně. Současně s tím bude nutné uvedenou změnu promítnout i do výroku o trestu a v potřebném rozsahu všechny úvahy a závěry vztahující se k výši ukládaného trestu ve smyslu §125 odst. 1 tr. ř. v odůvodnění i se zřetelem na tuto změnu vysvětlit.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. července 2014
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová