ECLI:CZ:NS:2014:8.TZ.66.2013.1
sp. zn. 8 Tz 66/2013-23
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 29. ledna 2014 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Bláhy a soudců JUDr. Věry Kůrkové a JUDr. Milady Šámalové stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti ve prospěch obviněné Z. Ch. , proti pravomocnému usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Prostějově ze dne 12. 7. 2013, sp. zn. ZT 200/2013, a rozhodl takto:
Podle §268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje , že pravomocným usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Prostějově ze dne 12. 7. 2013, sp. zn. ZT 200/2013, byl porušen zákon v ustanovení §146 odst. 2 písm. a) tr. ř., a to v neprospěch obviněné Z. Ch.
Podle §269 odst. 2 tr. ř. se napadené usnesení zrušuje.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. ř. se přikazuje státnímu zástupci Krajského státního zastupitelství v Brně, aby věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Policejní orgán Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Olomouckého kraje, územního odboru Prostějov, oddělení OK SKPV (dále jen „policejní orgán“) usnesením ze dne 14. 6. 2013, sp. zn. KRPM 7092/TČ-2011-141271, zahájil podle §160 odst. 1 tr. ř. trestní stíhání obviněné Z. Ch. (dále převážně jen „obviněná“) pro spáchání zločinu padělání a pozměňování veřejné listiny podle §348 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku, jehož se měla dopustit tím, že
„kolem dne 12. 4. 2011 na nezjištěném místě opatřila dodatek č. 1 smlouvy o vypořádání SJM B. a P. K. ze dne 11. 10. 2010 nepravým podpisem MUDr. B. K. a nepravým razítkem matričního úřadu Městského úřadu v Prostějově s nepravým ověřovacím razítkem, které vyplnila tak, že zlegalizovala nepravý podpis MUDr. B. K. na tomto dodatku smlouvy, čímž vědomě padělala veřejnou listinu v úmyslu, aby jí mohlo být užito jako pravé ve správním řízení Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, katastrální pracoviště Prostějov, ke změně vlastnického práva k nemovitosti Š. – Ch., okr. P., spočívající v tom, že MUDr. K. pozbyla právo k vlastnictví k polovině této nemovitosti v hodnotě 600.000,-- Kč“.
Citované rozhodnutí policejního orgánu převzala obviněná dne 18. 6. 2013 a její obhájkyně JUDr. Miroslava Ohlídalová dne 26. 6. 2013. Proti tomuto usnesení podala stížnost nejprve sama obviněná dne 19. 6. 2013 a posléze tak učinila i prostřednictvím své obhájkyně dne 27. 6. 2013 (obě podání byla učiněna v zákonné lhůtě).
O těchto stížnostech rozhodla státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Prostějově usnesením ze dne 12. 7. 2013, sp. zn. ZT 200/2013, tak, že je podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodné zamítla.
Proti tomuto usnesení podala ministryně spravedlnosti České republiky (dále jen „ministryně spravedlnosti“) dne 16. 12. 2013 u Nejvyššího soudu podle §266 odst. 1 tr. ř. ve prospěch obviněné stížnost pro porušení zákona.
Ministryně spravedlnosti nejprve citovala ustanovení §160 odst. 7 tr. ř., podle něhož platí, že proti usnesení o zahájení trestního stíhání je možné podat stížnost . Pokud je k rozhodnutí o stížnosti proti usnesení policejního orgánu povolán státní zástupce, pak otázku, který státní zástupce je příslušný k takovému rozhodnutí, upravuje §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. Podle tohoto ustanovení jestliže lhůta k podání stížnosti již všem oprávněným osobám uplynula a stížnosti nebylo vyhověno (odst. 1), předloží věc k rozhodnutí policejní orgán státnímu zástupci, který vykonává nad přípravným řízením dozor, a jde-li o stížnost proti usnesení, k němuž tento státní zástupce dal souhlas nebo pokyn, jeho prostřednictvím nadřízenému státnímu zástupci. Smyslem takové právní úpravy je zajistit nejvyšší možnou míru nestrannosti a objektivity řízení a rozhodnutí o stížnosti.
V dalším textu svého podání ministryně spravedlnosti uvedla, že z obsahu spisového materiálu v dané věci vyplývá, že o stížnosti obviněné proti usnesení policejního orgánu rozhodovala státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Prostějově, přestože k vydání usnesení o zahájení trestního stíhání byl policejní orgán zavázán stanoviskem uvedeným přípisem státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Prostějově ze dne 3. 6. 2013, č. j. 1 ZN 1755/2011-11 (viz č. l. 338 spisu). Tento pokyn státní zástupce dal ještě ve fázi prověřování podle §158 odst. 3 tr. ř. poté, co provedl prověrku spisového materiálu v rámci přezkoumání postupu policejního orgánu a v souvislosti s prodloužením lhůty k ukončení prověřování podle §159 odst. 2, 3 tr. ř. V textu přípisu rozebral podstatu protiprávního jednání Z. Ch., shrnul konkrétní důkazy do té doby provedené a dal jednoznačný pokyn, jak má policejní orgán postupovat. Právě na podkladě tohoto pokynu policejní orgán vydal již shora zmíněné usnesení o zahájení trestního stíhání obviněné podle §160 odst. 1 tr. ř., které po skutkové a částečně i po právní stránce koresponduje s pokynem státního zástupce. Z textu přípisu státního zástupce je navíc zřejmé, že policejní orgán původně zamýšlel postupovat podle §159a odst. 3 tr. ř., tedy věc odložit, neboť trestní stíhání Z. Ch. považoval za neúčelné ve smyslu §172 odst. 2 písm. a) tr. ř.
Podle názoru ministryně spravedlnosti z uvedených skutečností vyplývá, že o stížnosti obviněné proti rozhodnutí policejního orgánu, kterým bylo zahájeno její trestní stíhání pro výše uvedený skutek a trestný čin, mělo rozhodovat ve smyslu §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. nadřízené státní zastupitelství, kterým v dané věci je Krajské státní zastupitelství v Brně. Pokud o takové stížnosti rozhodla státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Prostějově usnesením ze dne ze dne 12. 7. 2013, sp. zn. ZT 200/2013, porušila zákon v citovaném ustanovení trestního řádu.
Ministryně spravedlnosti z těchto důvodů v závěru stížnosti pro porušení zákona navrhla, aby Nejvyšší soud:
1. podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Prostějově ze dne ze dne 12. 7. 2013, sp. zn. ZT 200/2013 byl v neprospěch obviněné porušen zákon v ustanovení §146 odst. 2 písm. a) tr. ř.,
2. podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené rozhodnutí zrušil a zrušil rovněž všechna obsahově navazující rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu,
3. a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon byl porušen.
Podle §266 odst. 1 věty první tr. ř. platí, že proti pravomocnému rozhodnutí soudu nebo státního zástupce, jímž byl porušen zákon nebo které bylo učiněno na podkladě vadného postupu řízení, může ministr spravedlnosti podat u Nejvyššího soudu stížnost pro porušení zákona.
Aniž by bylo zapotřebí na tomto místě znovu citovat ustanovení §146 odst. 2 písm. a) tr. ř., neboť jeho obsah byl zmíněn již výše, stačí konstatovat, že argumentace ministryně spravedlnosti v podané stížnosti pro porušení zákona je naprosto správná. Jelikož Nejvyšší soud se s ní bezezbytku identifikoval, postačuje na ni odkázat a pouze pro úplnost dodat, že ve zmíněném ustanovení je vymezen zvláštní důvod pro vyloučení státního zástupce z rozhodování o opravném prostředku. Svou povahou jde o speciální ustanovení k obecnému ustanovení §30 odst. 1 tr. ř. o vyloučení orgánů činných v trestním řízení.
V rámci argumentace k řešené problematice lze poukázat i na další srovnatelná rozhodnutí. Jde například o nález Ústavního soudu ze dne 21. 6. 2006, sp. zn. I. ÚS 661/05, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 40, roč. 2006, str. 331, podle kterého „vydá-li dozorující státní zástupce závazný pokyn státnímu zástupci konajícímu vyšetřování, je v případě rozhodování o stížnosti proti rozhodnutí vydanému dle jeho pokynu nutno postupovat podle §146 odst. 2 písm. a) trestního řádu a k rozhodnutí o stížnosti je věcně příslušný … státní zástupce jemu nadřízený“ . Obdobně vyznělo rozhodnutí publikované pod č. 7/2010 Sb. rozh. trest., podle něhož „jestliže dozorující státní zástupce v odůvodnění usnesení, jímž ke stížnosti poškozeného zrušil usnesení policejního orgánu o odložení věci učiněné podle §159a odst. 1 tr. ř. a přikázal mu, aby o věci znovu jednal a rozhodl, výslovně uvedl, že „jediným možným a správným postupem v předmětné věci je zahájení trestního stíhání podle §160 odst. 1 tr. ř.“, pak s ohledem na povahu výroku tohoto usnesení a obsah jeho odůvodnění se nepochybně jedná o pokyn vydaný policejnímu orgánu k zahájení trestního stíhání podezřelé osoby. I když tento pokyn byl obsažen jen v odůvodnění usnesení a nebyl výslovně označen jako pokyn například ve smyslu §174 odst. 2 písm. a), písm. d) tr. ř., jde o takový pokyn, jaký předpokládá i ustanovení §146 odst. 2 písm. a) tr. ř., takže o stížnosti podané proti usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání vydanému z podnětu uvedeného pokynu nemůže rozhodnout dozorující státní zástupce, nýbrž jemu nadřízený státní zástupce“. Ve stejném duchu rozhodl v minulosti i Nejvyšší soud v řízení o stížnosti pro porušení zákona (za všechna rozhodnutí tohoto typu stačí zmínit jeho usnesení ze dne 19. 6. 2013, sp. zn. 8 Tz 5/2013).
Z těchto jen stručně uvedených důvodu Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Prostějově ze dne 12. 7. 2013, sp. zn. ZT 200/2013, byl porušen zákon v ustanovení §146 odst. 2 písm. a) tr. ř., a to v neprospěch obviněné Z. Ch. Proto podle §269 odst. 2 tr. ř. toto usnesení zrušil a současně zrušil všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Poté podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal státnímu zástupci Krajského státního zastupitelství v Brně jako místně, věcně a funkčně příslušnému, aby věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl.
Po tomto rozhodnutí se věc vrací do stadia přípravného řízení, konkrétně do fáze, kdy bude zapotřebí rozhodnout o stížnostech obviněné a její obhájkyně proti výše citovanému usnesení policejního orgánu ze dne 14. 6. 2013, sp. zn. KRPM 7092/TČ-2011-141271, o zahájení trestního stíhání obviněné.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. ledna 2014
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a