ECLI:CZ:NS:2015:11.TCU.10.2015.1
sp. zn. 11 Tcu 10/2015 -42
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 17. února 2015 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
I. Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na část odsouzení občana České republiky P. H., rozsudkem Obvodového soudu Chemnitz, Spolková republika Německo, ze dne 21. 1. 2013, sp. zn. 15 Ds 710 Js 9108/12, a to pro trestný čin zvlášť závažné loupežné krádeže v pěti případech, podle trestního zákona Spolkové republiky Německo, a tomu odpovídající část trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 6 (šesti) měsíců , hledí jako na odsouzení soudem České republiky , a to při zahrnutí trestů uložených mu trestním příkazem Obvodového soudu Pirna, Spolková republika Německo, ze dne 4. 10. 2012, sp. zn. 22 Ds 151 Js 23242/12 a trestním příkazem Obvodového soudu Drážďany, Spolková republika Německo, ze dne 4. 5. 2012, sp. zn. 220 Cs 307 Js 6726/12.
Naproti tomu návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, ohledně části odsouzení občana České republiky P. H., rozsudkem Obvodového soudu Chemnitz, Spolková republika Německo, ze dne 21. 1. 2013, sp. zn. 15 Ds 710 Js 9108/12, zahrnující trest uložený trestním příkazem Obvodového soudu Drážďany, Spolková republika Německo, ze dne 4. 5. 2012, sp. zn. 220 Cs 307 Js 6726/12, a to pro trestné činy krádeže a podvodného vylákání veřejných služeb, podle trestního zákona Spolkové republiky Německo, a tomuto odpovídající část trestu v trvání 1 (jednoho) měsíce, se zamítá.
II. Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na část odsouzení občana České republiky P. H., rozsudkem Obvodového soudu Bamberg, Spolková republika Německo, ze dne 7. 11. 2013, sp. zn. 10 Ls 2110 Js 3986/13, a to pro trestný čin závažné loupežné krádeže ve dvou případech, podle trestního zákona Spolkové republiky Německo, a tomu odpovídající část trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků , hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Naproti tomu návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, ohledně části odsouzení občana České republiky P. H., rozsudkem Obvodového soudu Bamberg, Spolková republika Německo, ze dne 7. 11. 2013, sp. zn. 10 Ls 2110 Js 3986/13, a to pro trestný čin zneužití osobních dokladů , podle trestního zákona Spolkové republiky Německo, a tomuto trestnému činu odpovídající část trestu v trvání 3 (tří) měsíců, se zamítá.
Odůvodnění:
I. Rozsudkem Obvodového soudu Chemnitz, Spolková republika Německo, ze dne 21. 1. 2013, sp. zn. 15 Ds 710 Js 9108/12, který nabyl právní moci dne 25. 2. 2013, byl odsouzený P. H. uznán vinným trestným činem zvlášť závažné loupežné krádeže v pěti případech, podle trestního zákona Spolkové republiky Německo. Za to byl odsouzen k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 7 (sedmi) měsíců, a to při zahrnutí peněžitého trestu ve výši 1.800 euro uloženého mu trestním příkazem Obvodového soudu Pirna, Spolková republika Německo, ze dne 4. 10. 2012, sp. zn. 22 Ds 151 Js 23242/12, který nabyl právní moci dne 14. 1. 2013 a peněžitého trestu ve výši 1.200 euro uloženého mu trestním příkazem Obvodového soudu Drážďany, Spolková republika Německo, ze dne 4. 5. 2012, sp. zn. 220 Cs 307 Js 6726/12, který nabyl právní moci dne 8. 6. 2012 , při současném zrušení v něm obsaženého souhrnného trestu.
II. Rozsudkem Obvodového soudu Bamberg, Spolková republika Německo, ze dne 7. 11. 2013, sp. zn. 10 Ls 2110 Js 3986/13, který nabyl právní moci téhož dne , byl dále P. H. uznán vinným trestnými činy závažné loupežné krádeže ve dvou případech a zneužitím osobních dokladů, podle trestního zákona Spolkové republiky Německo. Za to byl odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků a 3 (tří) měsíců.
Ad I.
Podle skutkových zjištění Obvodového soudu Chemnitz ze dne 21. 1. 2013, sp. zn. 15 Ds 710 Js 9108/12 , se P. H. dopustil trestné činnosti skutky popsanými v bodě II./ 1 – 5 rozsudku v podstatě tím, že
1. dne 5. 1. 2012 v pozdních dopoledních resp. časných odpoledních hodinách odcizil se zvlášť stíhaným M. v obchodním centru G. K., A. R. v Ch. poté, co ze zboží odstranil ochranné pojistky proti krádeži, dva tréninkové dresy zn. Adidas a jedno tričko zn. Mustang v hodnotě 179,85 euro,
2 . dne 3. 2. 2012 odcizil z prodejních prostor S., N. v Ch., 12 ks Apple iPod a 2 dokovaci stanice v hodnotě 3 412,98 euro,
3. dne 16. 2. 2012 společně se zvlášť stíhanými S. a M. odcizil v prodejně S., N. v Ch. 2 iPody v celkové hodnotě 538,00 euro, když za pomocí silných magnetů odstranili zboží z bezpečnostních řetězů,
4. dne 7. 3. 2012 se zvlášť stíhaným S. v prodejně M.-M. v Ch.-C. v R. odcizil notebook v hodnotě 799,00 euro,
5 . dne 8. 3. 2012 společně se zvlášť stíhanými S. a L. odcizil v prodejních prostorách I. v obchodním centru R. jeden pár volnočasových bot zn. Adidas v hodnotě 84,95 euro, a to tak, že L. z nich při jejich zkoušení odstranil bezpečnostní etikety, zatímco P. H. a S. jeho jednání kryli, přičemž ve všech případech takto pachatelé jednali v úmyslu odcizené zboží si bez zaplacení ponechat.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou částečně splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že P. H. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem.
Pokud jde o druhou formální podmínku postupu podle §4a odst. 3 zákona, tedy podmínku oboustranné trestnosti činu, zásadně platí, že jestliže je předmětem odsuzujícího cizozemského rozsudku více skutků, posuzuje se podmínka oboustranné trestnosti samostatně ve vztahu ke každému z těchto více skutků (viz č. 51/2000-I. Sb. rozh. tr.). Pokud je předmětem odsuzujícího rozsudku více skutků, ale některý z nich není trestným činem podle trestního zákona České republiky, v takovém případě se jako na odsouzení soudem České republiky hledí jen na část odsouzení, které se týkají skutku (skutků), u něhož je podmínka oboustranné trestnosti splněna, včetně jemu odpovídající části uloženého trestu. Odpovídající část trestu, která se týká skutku, ohledně kterého se hledí jako na odsouzení soudem České republiky, u něhož je podmínka oboustranné trestnosti činu splněna, určí v rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona Nejvyšší soud s přihlédnutím k poměru závažnosti skutku, u něhož se hledí jako na odsouzení soudem České republiky, a závažnosti skutku, ohledně něhož tyto podmínky splněny nejsou. Určení odpovídajícího (přiměřeného) trestu, ohledně něhož se na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu hledí jako na odsouzení soudem České republiky je nezbytné i s ohledem na právní účinky rozhodnutí Nejvyššího soudu učiněného podle §4a odst. 3 zákona (viz č. 51/2000-II. Sb. rozh. tr.). Ohledně skutku, který není trestným činem podle právního řádu České republiky (u něhož není splněna podmínka oboustranné trestnosti činu), se návrh Ministerstva spravedlnosti na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona zamítne.
S ohledem na výše uvedené úvahy dospěl Nejvyšší soud k závěru, že pokud jde o odsouzení rozsudkem Obvodového soudu Chemnitz ze dne 21. 1. 2013, sp. zn. 15 Ds 710 Js 9108/12 , pro skutky, v nichž je spatřován trestný čin zvlášť závažné krádeže v pěti případech, podle trestního zákona Spolkové republiky Německo, tak v tomto případě se odsouzení týká skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (krádeže podle §205 tr. zákoníku). V tomto rozsahu jsou tedy splněny všechny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
Podmínka oboustranné trestnosti je pak splněna i ohledně trestného činu z trestního příkazu Obvodového soudu Pirna, Spolková republika Německo, ze dne 4. 10. 2012, sp. zn. 22 Ds 151 Js 23242/12, jenž vykazuje znaky trestného činu krádeže podle §205 tr. zákoníku. Trestná činnost, za niž byl P. H. tímto rozhodnutím odsouzen, spočívala v podstatě v tom, že dne 23. 3. 2012 kolem 12.42 hodin odcizil v prodejních prostorech firmy real S., H., H. navigační přístroj zn. Medion s držákem do osobního automobilu v hodnotě 199 euro v úmyslu si zboží bez zaplacení ponechat.
Podmínka oboustranné trestnosti je pak splněna i ohledně skutku popsaného v bodě 3) z trestního příkazu Obvodového soudu Drážďany, Spolková republika Německo, ze dne 4. 5. 2012, sp. zn. 220 Cs 307 Js 6726/12, jenž vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (krádeže podle §205 tr. zákoníku). Trestná činnost, kterou se měl P. H. podle tohoto rozhodnutí dopustit, a v němž je podle trestního zákona Spolkové republiky Německo spatřován trestný čin krádeže, spočívala v podstatě v tom, že společně s dalšími pachateli dne 12. 1. 2012 v 20.05 hodin odcizili v prodejně S., W., D. mp3 přehrávač zn. Sony s pamětí 64 GB v hodnotě 326,00 euro tak, že jej zabalili kvůli pojistce proti krádeži do hliníkové fólie a schovali pod bundu, v úmyslu si odcizené zboží bez zaplacení ponechat.
S poukazem na shora uvedené však podle Nejvyššího soudu podmínka oboustranné trestnosti činu není splněna v případě skutků, v nichž je podle příslušných ustanovení trestního zákona Spolkové republiky Německo spatřován v jednání odsouzeného v bodě 1) trestný čin podvodného vylákání veřejných služeb, když tento skutek spočívá v tom, že „dne 13. 1. 2012 v 11.10 hodin jel vlakem společnosti Deutsche Bahn AG z D. - hlavní nádraží do B. Sch., kontrolní zastávka G. G. G./S./O., aniž měl platnou jízdenku, přičemž již před nastoupením do vlaku měl v úmyslu nezaplatit jízdné ve výši 10 euro a v bodě 2) trestný čin krádeže, když tento skutek spočívá v tom, že „dne 2. 6. 2010 v 20.30 hodin odcizil v nákupním centru N., D. S., D. láhev whisky v hodnotě 22,19 euro tak, že ji ukryl do bundy.
Tato jednání nenaplňují znaky žádné skutkové podstaty trestného činu podle trestního zákona České republiky. Protože v úvahu nepřichází použití ani jiné skutkové podstaty, obsažené v trestním zákoně České republiky, tak Nejvyšší soud návrh Ministerstva spravedlnosti podle §4a odst. 3 zákona ohledně cizozemského odsouzení v této části (tj. ohledně těchto skutků) a za ně odpovídajících trestů zamítl.
Ad II.
Pokud jde o trestnou činnost, za niž byl P. H. (alias M. R.) odsouzen výše citovaným rozsudkem Obvodového soudu Bamberg, Spolková republika Německo, ze dne 7. 11. 2013, sp. zn. 10 Ls 2110 Js 3986/13 , tohoto se podle skutkových zjištění dopustil skutky popsanými v bodě II./ 1) – 3) rozsudku.
S ohledem na výše uvedené úvahy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že pokud jde o skutky uvedené v bodě II./ 1), 2) rozsudku, tyto vykazují znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (krádeže podle §205 tr. zákoníku), přičemž spočívají v podstatě v tom, že v blíže nezjištěné době před 27. 3. 2013 se P. H. společně s V. M., M. Ch. a R. Z. v České republice připojili ke zločinecké skupině v úmyslu si pácháním trestné činnosti - krádežemi a následným prodejem odcizeného zboží v obchodech na území Spolkové republiky Německo, zajistit nikoli jen přechodný zdroj příjmů. Podle rozdělení rolí odsouzený M. vozil ostatní pachatele osobním vozidlem VW Golf, reg. zn., na místa činu a zajišťoval jejich odvoz, zatímco P. H., Z. a Ch. realizovali vlastní krádeže, a to :
II./1 dne 27. 3. 2013 kolem 16:00 hod. odcizili v obchodě U. fashion GmbH, L., H. bundu značky N-Zealand v hodnotě 209,95 euro, bundu typu NZA v hodnotě 239,95 euro a šálu značky Scotch & Soda v hodnotě 49,95 euro,
II./2 téhož dne mezi 9:00 hod. a 18:45 hod. odcizili v obchodě R. Sch. GmbH, D.- R.-P.-S., H. tři páry sportovních bot značky Neon Adidas za celkovou cenu 179,85 euro,
S poukazem na shora uvedené však podle Nejvyššího soudu podmínka oboustranné trestnosti činu není splněna v případě skutku popsaného pod bodem II./3 rozsudku, ve kterém je u P. H. spatřován trestný čin zneužití osobních dokladů, podle příslušných ustanovení trestního zákona Spolkové republiky Německo, a který spočívá v tom, že při svém zatčení dne 27. 3. 2013 v 19:00 hod. v ulici B. S., H. H., H., se prokázal českou identifikační kartou, vystavenou na jméno R. M.
Toto jednání nenaplňuje znaky žádné skutkové podstaty trestného činu podle trestního zákona České republiky. Protože v úvahu nepřichází použití ani jiné skutkové podstaty, obsažené v trestním zákoně České republiky, tak Nejvyšší soud návrh Ministerstva spravedlnosti podle §4a odst. 3 zákona ohledně cizozemského odsouzení v této části (tj. ohledně tohoto skutku) a za něj odpovídajícího trestu zamítl.
V posuzované věci jsou ohledně výše uvedené trestné činnosti dány i podmínky materiální povahy. P. H. se dopustil více útoky majetkové trestné činnosti, kterou způsobil vyšší škodu na cizím majetku, a to se záměrem obstarávat si tímto způsobem trvalý příjem. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je zvyšována i tím, že se této dopouštěl s dalšími osobami, množstvím protiprávních útoků a rovněž i tím, že byl již v minulosti ve Spolkové republice Německo i v České republice pro majetkovou trestnou činnost odsouzen. Pokud jde o druh trestu, rozsudkem Obvodového soudu Chemnitz, Spolková republika Německo, ze dne 21. 1. 2013, sp. zn. 15 Ds 710 Js 9108/12 , byl odsouzenému již uložen nezanedbatelný a rozsudkem Obvodového soudu Bamberg, Spolková republika Německo, ze dne 7. 11. 2013, sp. zn. 10 Ls 2110 Js 3986/13 citelný nepodmíněný trest odnětí svobody.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti vyhověl v rozsahu stanoveném ve výroku tohoto rozhodnutí. Přitom rozhodl tak, že část trestu P. H., ohledně něhož se hledí jako na odsouzení soudem České republiky, činí trest odnětí svobody uložený rozsudkem Obvodového soudu Chemnitz, Spolková republika Německo, ze dne 21. 1. 2013, sp. zn. 15 Ds 710 Js 9108/12 , v trvání 1 (jednoho) roku a 6 (šesti) měsíců, a Obvodového soudu Bamberg, Spolková republika Německo, ze dne 7. 11. 2013, sp. zn. 10 Ls 2110 Js 3986/13 v trvání 2 (dvou) roků, a to s přihlédnutím k poměru závažnosti jednotlivých skutků.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. února 2015
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík