ECLI:CZ:NS:2015:11.TCU.104.2015.1
sp. zn. 11 Tcu 104/2015-66
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 27. října 2015 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
I. Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky J. K. , rozsudkem Zemského soudu Feldkirch, Rakouská republika, ze dne 19. 1. 2010, sp. zn. 24 Hv 185/09k, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
II. Návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, ohledně odsouzení občana České republiky J. K. , rozsudkem Zemského soudu Nürnberg-Fürth, Spolková republika Německo, ze dne 17. 2. 2003, sp. zn. 3 KLs 803 Js 16781/2002, se zamítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Zemského soudu Feldkirch, Rakouská republika, ze dne 19. 1. 2010, sp. zn. 24 Hv 185/09k, který nabyl právní moci 15. 4. 2010, byl J. K. uznán vinným pokusem trestného činu krádeže za účelem obživy vloupáním, podle rakouského trestního zákona a odsouzen trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků.
Rozsudkem Zemského soudu Nürnberg-Fürth, Spolková republika Německo, ze dne 17. 2. 2003, sp. zn. 3 KLs 803 Js 16781/2002, který nabyl právní moci dne 25. 2. 2003, byl J. K. uznán vinným trestnými činy krádeže v 21-ti případě a poškození cizí věci a pokusem trestného činu krádeže v 15-ti případech a trestným činem poškození cizí věci, podle německého trestního zákona a odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků a 9 (devíti) měsíců.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedených věcech Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
¨
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že pokud jde o odsouzení rozsudkem Zemského soudu Feldkirch, Rakouská republika, ze dne 19. 1. 2010, sp. zn. 24 Hv 185/09k, jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se J. K. dopustil trestné činnosti v podstatě tím, že dne 10. 12. 2009 ve Feldkirchu, se pokusil za použití násilí vloupat do níže uvedených objektů, a zde odcizit cenné předměty nezjištěné hodnoty, v úmyslu jejich přivlastněním sebe či třetí osobu obohatit, a to
1. do tetovacího obchodu „True Pain“ tak, že se pokusil vypáčit vstupní dveře obchodu pomocí přinesené sady nářadí rozlomením krytu rozety a následným odmontováním šroubu klíčové rozety pomocí šroubováku;
2. do obchodu se šicími stroji „Malin“ tak, že se pokusil vniknout dovnitř silným lomcováním vstupních dveří;
3. do kavárny „Cafe Apríl“ tak, že se pokusil vniknout dovnitř silným lomcováním vstupních dveří;
4. do kadeřnického salonu „Müller“ tak, že se pokusil vniknout dovnitř silným lomcováním vstupních dveří.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že J. K. je občanem České republiky, který byl odsouzen rozsudkem výše uvedeného cizozemského soudu a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (pokusu trestného činu krádeže podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §205 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený J. K. se pro svůj finanční prospěch dopustil majetkové trestné činnosti, kterou chtěl způsobit škodu na cizím majetku. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je zvyšována zejména tím, že se této dopustil více útoky, jakož i způsobem jejího provedení. Z obsahu spisového materiálu rovněž vyplynulo, že byl již v minulosti v České republice i v Rakouské republice soudně trestán. Pokud jde o druh uloženého trestu, odsouzenému byl uložen nezanedbatelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení J. K. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
Naproti tomu pokud jde o odsouzení rozsudkem Zemského soudu Nürnberg-Fürth, Spolková republika Německo, ze dne 17. 2. 2003, sp. zn. 3 KLs 803 Js 16781/2002, který nabyl právní moci dne 25. 2. 2003, Nejvyšší soud zjistil, že ve vztahu k osobě odsouzeného J. K. k návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky o zaznamenání údajů o výše uvedeném odsouzení do evidence Rejstříku trestů, již dříve rozhodl podle tehdy platného ustanovení §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o zaznamenání údajů de evidence Rejstříku trestů, a to usnesením ze dne 8. 6. 2005, sp. zn. 11 Tcu 23/2005.
Jelikož tak o zaznamenání údajů o cizozemském odsouzení jmenovaného ve výše označené věci do evidence Rejstříku trestů již bylo pozitivně rozhodnuto, jak vyplývá i z obsahu výše citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 8. 6. 2005, sp. zn. 11 Tcu 23/2005, nelze návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů vyhovět, neboť by došlo k duplicitě záznamů ohledně stejného cizozemského odsouzení v Rejstříku trestů. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, ohledně odsouzení občana České republiky J. K. rozsudkem Zemského soudu Nürnberg-Fürth, Spolková republika Německo, ze dne 17. 2. 2003, sp. zn. 3 KLs 803 Js 16781/2002, zamítl.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl v rozsahu stanoveném ve výroku tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. října 2015
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu