ECLI:CZ:NS:2015:11.TCU.116.2014.1
sp. zn. 11 Tcu 116/2014-55
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 17. února 2015 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů , a rozhodl takto:
I. Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na část odsouzení občana České republiky P. H., rozsudkem Zemského soudu Weiden i. d. OPf., Spolková republika Německo, ze dne 20. 6. 2012, sp. zn. 1 KLs 24 Js 7644/11, zahrnující trest uložený mu rozsudkem Obvodového soudu Norimberk ze dne 15. 12. 2011, sp. zn. 44 Ds 207 Js 8749/11, v části odpovídající odsouzení pro trestné činy podvodu a úmyslného ublížení na zdraví, a jim odpovídající část trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
II. Zamítá se návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, ohledně odsouzení občana České republiky P. H. , rozsudkem Zemského soudu Weiden i. d. OPf., Spolková republika Německo, ze dne 20. 6. 2012, sp. zn. 1 KLs 24 Js 7644/11, zahrnující trest uložený mu rozsudkem Obvodového soudu Norimberk ze dne 15. 12. 2011, sp. zn. 44 Ds 207 Js 8749/11, v části odpovídající odsouzení pro trestné činy krádeže a zneužití veřejných služeb a jim odpovídající části trestu .
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Zemského soudu Weiden i. d. OPf. byl P. H. uznán vinným napomáháním k trestnému činu nedovoleného obchodování s omamnými prostředky v nikoli nepatrném množství a byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a osmi měsíců při současném zrušení trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a dvou měsíců, uloženého mu rozsudkem Obvodového soudu Norimberk ze dne 15. 12. 2011, sp. zn. 44 Ds 207 Js 8749/11.
Trestné činnosti, kterou byl odsouzený uznán vinným rozsudkem Zemského soudu Weiden i. d. OPf., se podle zjištění tohoto soudu dopustil s dalšími spolupachateli tím, že dne 19. 10. 2011 v 13:05 hod přepravovali odsouzení A., S. a K. 68,8 gramu metamfetaminu s obsahem účinné látky 75 %, tedy množstvím účinné látky 51,6 gramu metamfetaminové báze, z A. na území Spolkové republiky Německo, kde byla droga při dopravní kontrole v M. S. na úrovni ... ve W. těsně za bývalým hraničním přechodem W. nalezena a zajištěna. Drogu A. a S. získali krátce předtím za celkovou částku 2000 € od vietnamských dealerů v A. Poté odsouzená A. předala drogu na WC ještě v České republice odsouzené K., aby ji ukryla ve vagíně, což K. skutečně udělala. Odsouzený H., který se v okamžiku přepravní kontroly nacházel ve vozidle odsouzené K. na zadním sedadle, byl přítomen při nákupu zajištěné drogy odsouzenými A. a S. v A. a měl působit jako tlumočník, pokud by došlo při dorozumívání s vietnamskými drogovými dealery k potížím. Byl mu znám účel jízdy.
Trestné činnosti, kterou byl odsouzený uznán vinným rozsudkem Obvodového soudu Norimberk ze dne 15. 12. 2011, sp. zn. 44 Ds 207 Js 8749/11, se podle zjištění tohoto soudu dopustil tím, že
1. Dne 19. 1. 2011 v 19:00 hod. odcizil v obchodních prostorách firmy EWS-Kaufmarkt GmbH, Schwabacher Strasse, 90439 Norimberk, korektor v ceně 1,99 €.
2. Odsouzený pobíral od 18. 5. 2010 od Spolkové agentury pro práci, Norimberk, Richard-Wagner-Platz 5, 90443 Norimberk, podporu v nezaměstnanosti II. Navzdory závazku, který mu byl znám, neoznámil neprodleně agentuře, že v době od 13. 7. do 31. 7. 2010 pracoval u T&S Haustechnik Union, s tím, že mu – v souladu s jeho záměrem – bylo za dobu od 13. 7. 2010 do 31. 7. 2010 vyplaceno plnění v celkové výši 491,58 €, na které už neměl nárok. Poslední platba proběhla 26. 7. 2010. O tuto částku byla agentura poškozena, což odsouzený minimálně souhlasně akceptoval.
3. 12. 12. 2010 v 2:00 hod. zranil bez ospravedlnitelného důvodu před vchodem do diskotéky „One“, K., N., J.-D. K. tím, že jej zezadu udeřil do pravé lopatky. Poškozený v důsledku toho utrpěl bolest, jak odsouzený minimálně plánoval a souhlasně akceptoval. Dále bez ospravedlnitelného důvodu poranil M. M. S. tím, že jej pěstí udeřil do pravého spánku. Poškozený v důsledku toho trpěl asi tři dny bolestí v pravém spánku, jak odsouzený minimálně plánoval a souhlasně akceptoval.
4. V níže uvedených dobách jel odsouzený veřejnými dopravními prostředky VAG Norimberk, aniž by vlastnil platnou jízdenku. Ve všech případech při nástupu nezamýšlel uhradit jízdné. Jednotlivě šlo o následující případy:
28. 6. 2010, 13:19, metro U. S. 2,- €,
27. 9. 2010, 8:45, metro U. P. 2,- €,
24. 11. 2010, 17:28, metro U. St. L. 2, €.
Tím vznikla celková škoda ve výši 6,- €.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci návrh Nejvyššímu soudu na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou částečně splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodne, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky, a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Je-li předmětem rozsudku soudu jiného členského státu Evropské unie více skutků, posuzuje se podmínka oboustranné trestnosti uvedená v §4a odst. 3 zákona samostatně ve vztahu ke každému z těchto skutků. Pokud některý z nich není trestným činem podle právního řádu České republiky, pak Nejvyšší soud zamítne návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona ohledně tohoto skutku a jemu odpovídající části trestu. Část trestu odpovídající odsouzení, na něž se hledí jako na odsouzení soudem České republiky, určí v rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona Nejvyšší soud s přihlédnutím k poměru závažnosti skutku, u něhož jsou splněny podmínky pro zápis, a závažnosti skutku, ohledně něhož tyto podmínky splněny nejsou (srov. přiměřeně č. 51/2000 Sb. rozh. tr.).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen soudem jiného členského státu Evropské unie, přičemž se odsouzení částečně týká skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky. Jedná se o skutek, pro který byl odsouzený uznán vinným rozsudkem Zemského soudu Weiden i. d. OPf. (pomoc k trestnému činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 tr. zákoníku) a o skutky, kterými byl odsouzený uznán vinným rozsudkem Obvodového soudu Norimberk, popsané výše pod body 2 a 3 (trestné činy podvodu podle §209 tr. zákoníku a výtržnictví podle §358 tr. zákoníku). Tím jsou tedy částečně splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona. Naopak jako trestné z pohledu českého právního řádu nelze posoudit skutky popsané pod body 1 a 4.
V posuzované věci jsou ohledně části skutků, které lze posoudit jako trestné z pohledu právního řádu České republiky, dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený se dopustil úmyslné trestné činnosti směřující proti zájmu společnosti na ochraně před možným nebezpečím vyplývajícím z nekontrolovaného nakládání s omamnými a psychotropními látkami, na ochraně cizího majetku a klidného občanského soužití. Jednal přitom v takovém rozsahu (zejména pokud jde o množství omamné látky, dopustil se trestné činnosti s dalšími spolupachateli), že již lze tuto trestnou činnost označit za závažnou ve smyslu §4a odst. 3 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen citelný trest odnětí svobody, který byl pro účely rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona snížen na jeden rok a šest měsíců, což je stále citelný trest. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. února 2015
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch