ECLI:CZ:NS:2015:11.TCU.120.2014.1
sp. zn. 11 Tcu 120/2014-18
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 8. ledna 2015 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky P. L., rozsudkem Zemského soudu Krems a.d. Donau ze dne 22. 11. 2013, sp. zn. 35 Hv 85/13p, Rakouská republika, který nabyl právní moci 22. 11. 2013, a to pro trestný čin výdělečné krádeže podle §§127, 130 první případ trestního zákoníku Rakouské republiky, k trestu odnětí svobody 18 (osmnácti) měsíců, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
Rozsudkem Zemského soudu Krems a.d. Donau ze dne 22. 11. 2013, sp.zn. 35 Hv 85/13p, který nabyl právní moci dne 22. 11. 2013, byl P. L. uznán vinným trestným činem výdělečné krádeže a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců.
Podle skutkových zjištění Zemského soudu v Krems a. d. Donau se obviněný dopustil trestné činnosti zejména tím, že v oblasti města G. v září 2013 zcizil v pěti případech horské kolo různých značek a v jednom případě vyklápěcí kolo, dále se pokusil zcizit malý motocykl, dále zcizil rádio a kapesní svítilnu. Z této trestné činnosti vznikla škoda ve výši cca 1200,00 Eur, škoda pokusem odcizení představuje 500,00 Eur.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dopisem pod sp. zn. MSP-317/2014-MOT-T/7 za dne 7. 10. 2014 návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů. Tento návrh byl doručen Nejvyššímu soudu dne 10. 10. 2014.
Podle §4a odst. 3 citovaného zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že odsouzený je občanem České republiky, byl odsouzen soudem jiného členského státu Evropské unie a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin krádeže podle §205 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů) Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený se dopustil úmyslné trestné činnosti směřující proti zájmu společnosti na ochraně vlastnického práva. Závažnost spáchaných skutků spočívá v opakované majetkové trestné činnosti, která dosáhla na odcizených věcech škodu ve výši cca 1200,00 Eur, škodou bylo ohroženo dalších 500,00 Eur. Tuto trestnou činnost lze proto označit za závažnou ve smyslu §4a odst. 3 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl odsouzenému uložen citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona týkající se závažnosti a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. 1. 2015
Předseda senátu:
JUDr. Stanislav Rizman