ECLI:CZ:NS:2015:11.TCU.13.2015.1
sp. zn. 11 Tcu 13/2015 -94
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 17. února 2015 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky M. S. , rozsudkem Zemského soudu Weiden i. d. Opf., Spolková republika Německo, ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. JK 1 Kls 13 Js 10430/12, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
Rozsudkem Zemského soudu Weiden i. d. Opf., Spolková republika Německo, ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. JK 1 Kls 13 Js 10430/12, který nabyl právní moci dne 28. 2. 2014, byl M. S. uznán vinným pokusem trestného činu závažného loupežného vydírání společně se závažným ublížením na zdraví, podle německého trestního zákona, a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 7 (sedmi) roků a 6 (šesti) měsíců.
Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzený M. S. dopustil trestné činnosti v podstatě tím, že ve spolupachatelství s D. Sch. a P. Sch. se rozhodli přepadnout pobočku prodejny Lidl v M., R., v úmyslu odcizit denní tržbu prodejny a získanou kořist si rozdělit. Za tím účelem se rozhodli přepadnout pracovníky prodejny, kteří podle jejich názoru měli klíče od prodejny, do níž hodlali vniknout. Dne 11. 12. 2012 po zavírací době kolem 20.00 hodin přijeli osobním vozem řízeným dalším spolupachatelem H., který plnil úlohu řidiče a během vlastního přepadení čekal spolu s další osobou, která se tohoto nezúčastnila, v autě. Poté, co zaparkovali na parkovišti asi 500 metrů od prodejny Lidl, se rozhodli přepadnout pracovníky prodejny a jejich prostřednictvím tak získat vstup do prodejny, a to i za použití fyzického i psychického násilí a poplašné pistole. V souladu s předem dohodnutým plánem maskovaní pachatelé nejprve přepadli vedoucího pobočky K., kterého přinutili slovními výhrůžkami a výstřely z plynové pistole vystoupit z auta a požadovali po něm vydání peněz a klíče od prodejny. Na zdůraznění svých požadavků jej P. Sch. rovněž udeřil pěstí do obličeje a za použití výhrůžek opakovali své požadavky, kterým však nemohl vyhovět, protože klíče od prodejny ani žádné peníze neměl. Také použili slovní výhrůžky a fyzické násilí vůči jeho manželce Ch. K., kterou M. S. vytáhl z auta a ve snaze zabránit jí v přivolání policie, ji násilím vzal mobilní telefon. Poté, co zjistili, že K. klíče od prodejny ani peníze nemají, S. spolu s P. Sch. se rozběhli k zaměstnankyni prodejny Ch. W., která stála na parkovišti asi 30 – 40 m od nich u svého auta a poté, co zahlédla maskované muže, posadila se do vozidla a toto zamkla. S. na ni namířil pistoli a se zbraní ji společně s P. Sch. donutil z vozidla vystoupit a oba ji strkali směrem k prodejně, přičemž ji po cestě opětovně vyzývali, aby prodejnu odemkla a požadovali od ní peníze a klíče od prodejny, které však neměla. Poté, co pachatele opakovaně ujišťovala, že klíče nemá, pochopili, že jim odemknout nemůže a poslali ji pryč. Protože se pachatelům nepodařilo klíč od prodejny získat, a tudíž se nedostali dovnitř, neuloupili žádné peníze. Poté všichni tři pachatelé běželi k vozidlu, v němž se nacházel řidič H. a další osoba, která se přepadení nezúčastnila, a uprchli pryč. V důsledku napadení utrpěl poškozený K. úderem pěstí do obličeje ránu u kořene nosu s třídenní hospitalizací v nemocnici pro bolesti hlavy a pohmožděniny v oblasti očí. Mimo to utrpěl a trpí psychickým traumatem, poruchami spánku a nachází se v péči psychoterapeuta. Ch. K. neutrpěla žádnou tělesnou újmu, ale jen menší psychické škody. Ch. W. neutrpěla žádnou tělesnou ani psychickou újmu.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky, a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený M. S. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky (přinejmenším loupeže podle §173 tr. zákoníku a vydírání podle §175 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený M. S. se pro svůj zištný prospěch dopustil zvlášť závažné trestné činnosti. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je zvyšována zejména tím, že se této dopustil s dalšími osobami, jakož i zavrženíhodným způsobem jejího provedení. Z obsahu spisového materiálu rovněž vyplývá, že byl ve Spolkové republice Německo již v minulosti pro majetkovou trestnou činnost odsouzen. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl již uložen citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení M. S. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. února 2015
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík