ECLI:CZ:NS:2015:11.TCU.143.2014.1
sp. zn. 11 Tcu 143/2014-20
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 21. ledna 2015 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů , a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky L. B. , rozsudkem Zemského soudu Ried im Innkreis, Rakousko, ze dne 14. 12. 2011, sp. zn. 10 Hv 62/11v, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Zemského soudu Ried im Innkreis byl L. B. uznán vinným trestným činem výdělečné krádeže vloupáním a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců.
Shora uvedené trestné činnosti se odsouzený dopustil podle zjištění Zemského soudu Ried im Innkreis tím, že se dne 26. a 27. 9. 2011 vloupal do dále uvedených prostor, kde odcizil movité věci, a to
1. v M. vyrazil dveře rybářské chaty a ke škodě N. P. B. odcizil flobertku a alkoholické nápoje;
2. v A. ke škodě manželů G. a S. K. odcizil z hostince K. potraviny;
3. v A. , E-W. –S. , se vloupal do celkem devíti sklepních kójí manželů W. , C. U. , A. G. , E. B. , D. D. , S. A. , J. P. a manželů W. , přičemž odcizil potraviny, jízdní kolo, cyklistickou helmu a nářadí.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci návrh Nejvyššímu soudu na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodne, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky, a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen soudem jiného členského státu Evropské unie , přičemž se odsouzení týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin krádeže podle §205 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený se dopustil úmyslné trestné činnosti směřující proti zájmu společnosti na ochraně cizího majetku. Jednal přitom v takovém rozsahu (dopustil trestné činnosti opakovaně), že již lze tuto trestnou činnost označit za závažnou ve smyslu §4a odst. 3 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. ledna 2015
Předseda senátu: JUDr. Karel Hasch