ECLI:CZ:NS:2015:11.TCU.150.2014.1
sp. zn. 11 Tcu 150/2014-14
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 25. února 2015 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů se na odsouzení občana České republiky L.H., rozsudkem Zemského soudu Krems a. d. Donau ze dne 21. 7. 2009, sp. zn. 35 Hv 43/09f, který nabyl právní moci 21. 7. 2009, Rakouská republika, a to pro trestný čin krádeže za účelem výdělku podle §127, §130 první případ trestního zákoníku Rakouské republiky, k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 15 (patnácti) měsíců, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
Rozsudkem Zemského soudu Krems a. d. Donau ze dne 21. 7. 2009, sp. zn. 35 Hv 43/09f, který nabyl právní moci, byl L. H. uznán vinným trestným činem krádeže za účelem výdělku a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 15 (patnácti) měsíců.
Podle skutkových zjištění Zemského soudu Krems a. d. Donau se obviněný dopustil trestné činnosti tím, že dne 23. 3. 2009 ve F. odcizil firmě Adessa Moden GmbH dámskou bundu s úmyslem se jejím přivlastněním neoprávněně obohatit a zajistit si běžný příjem. Z této trestné činnosti vznikla škoda způsobená odcizením ve výši 39,90 Euro.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dopisem pod sp. zn. MSP-1233/2012-MOT-T/7 ze dne 20. 10. 2014 Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů. Tento návrh byl doručen Nejvyššímu soudu dne 23. 10. 2014.
Podle §4a odst. 3 citovaného zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že odsouzený je občanem České republiky, byl odsouzen soudem jiného členského státu Evropské unie a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin krádeže podle §205 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený se dopustil úmyslné trestné činnosti směřující proti zájmu společnosti na ochraně vlastnického práva. Závažnost spáchaného skutku spočívá v opakované trestné činnosti, za kterou byl potrestán. Tuto trestnou činnost lze označit za závažnou ve smyslu §4a odst. 3 zákona. Pokud jde o druh trestu z připojeného spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl uložen nezanedbatelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky, aby se na výše uvedené odsouzení L. H. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. února 2015
Předseda senátu:
JUDr. Stanislav Rizman