ECLI:CZ:NS:2015:11.TCU.154.2014.1
sp. zn. 11 Tcu 154/2014-29
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 7. ledna 2015 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky J. M., rozsudkem Obvodového soudu pro mladistvé Schwandorf, Spolková republika Německo, ze dne 12. 11. 2013, sp. zn. 3 Ls 112 Js 7822/12 jug, při zahrnutí trestu z rozsudku Obvodového soudu pro mladistvé Kronach, Spolková republika Německo, ze dne 29. 6. 2012, sp. zn. 1 Ls 320 Js 9751/11 jug., a to pro trestné činy krádeže a porušování domovní svobody, podle trestního zákona Spolkové republiky Německo, a tomu odpovídající část trestu odnětí svobody v trvání dvou (2) roků, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Naproti tomu návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, ohledně části odsouzení občana České republiky J. M., rozsudkem Obvodového soudu pro mladistvé Schwandorf, Spolková republika Německo, ze dne 12. 11. 2013, sp. zn. 3 Ls 112 Js 7822/12 jug, při zahrnutí trestu z rozsudku Obvodového soudu pro mladistvé Kronach, Spolková republika Německo, ze dne 29. 6. 2012, sp. zn. 1 Ls 320 Js 9751/11 jug., a to pro trestný čin úmyslného řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění v souběhu s úmyslným použitím vozidla bez povinného ručení a trestný čin podvodu, podle trestního zákona Spolkové republiky Německo, a těmto trestným činům odpovídající část trestu v trvání šesti (6) měsíců, se zamítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodového soudu pro mladistvé Schwandorf, Spolková republika Německo, ze dne 12. 11. 2013, sp. zn. 3 Ls 112 Js 7822/12 jug, byl J. M. uznán vinným trestným činem krádeže, podle německého trestního zákona, a odsouzen k nepodmíněnému souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků a 6 (šesti) měsíců, a to při zahrnutí trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků s podmíněným odkladem, uloženého mu rozsudkem Obvodového soudu pro mladistvé Kronach, Spolková republika Německo, ze dne 29. 6. 2012, sp. zn. 1 Ls 320 Js 9751/11 jug., který nabyl právní moci téhož dne.
Podle skutkových zjištění Obvodového soudu pro mladistvé Schwandorf se odsouzený J. M. dopustil trestné činnosti v podstatě tím, že společně se svým bratrancem L. M. a na základě jejich společné domluvy dne 14. 9. 2011 mezi 12:30 hod. a 13:00 hod. v úmyslu si tuto ponechat, odcizili v domě K. B. v B. i. d. O., R. …, hotovost ve výši 1 340,- euro.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou částečně splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že J. M. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem.
Pokud jde o druhou formální podmínku postupu podle §4a odst. 3 zákona, tedy podmínku oboustranné trestnosti činu, zásadně platí, že jestliže je předmětem odsuzujícího cizozemského rozsudku více skutků, posuzuje se podmínka oboustranné trestnosti samostatně ve vztahu ke každému z těchto více skutků (viz č. 51/2000-I. Sb. rozh. tr.). Pokud je předmětem odsuzujícího rozsudku více skutků, ale některý z nich není trestným činem podle trestního zákona České republiky, v takovém případě se jako na odsouzení soudem České republiky hledí jen na část odsouzení, které se týkají skutku (skutků), u něhož je podmínka oboustranné trestnosti splněna, včetně jemu odpovídající části uloženého trestu. Odpovídající část trestu, která se týká skutku, ohledně kterého se hledí jako na odsouzení soudem České republiky, u něhož je podmínka oboustranné trestnosti činu splněna, určí v rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona Nejvyšší soud s přihlédnutím k poměru závažnosti skutku, u něhož se hledí jako na odsouzení soudem České republiky, a závažnosti skutku, ohledně něhož tyto podmínky splněny nejsou. Určení odpovídajícího (přiměřeného) trestu, ohledně něhož se na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu hledí jako na odsouzení soudem České republiky je nezbytné i s ohledem na právní účinky rozhodnutí Nejvyššího soudu učiněného podle §4a odst. 3 zákona (viz č. 51/2000-II. Sb. rozh. tr.). Ohledně skutku, který není trestným činem podle právního řádu České republiky (u něhož není splněna podmínka oboustranné trestnosti činu) se návrh Ministerstva spravedlnosti na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona, zamítne.
S ohledem na výše uvedené úvahy dospěl Nejvyšší soud k závěru, že pokud jde o odsouzení rozsudkem Obvodového soudu pro mladistvé Schwandorf, Spolková republika Německo, ze dne 12. 11. 2013, sp. zn. 3 Ls 112 Js 7822/12 jug., pro skutek, v němž je spatřován trestný čin krádeže, podle německého trestního zákona, tak v tomto případě se odsouzení týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (krádeže podle §205 tr. zákoníku). V tomto rozsahu jsou tedy splněny všechny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
Podmínka oboustranné trestnosti je pak splněna i ohledně trestných činů z rozsudku Obvodového soudu pro mladistvé Kronach, Spolková republika Německo, ze dne 29. 6. 2012, sp. zn. 1 Ls 320 Js 9751/11 jug., jenž vykazují znaky trestných činů krádeže podle §205 tr. zákoníku a porušování domovní svobody podle §178 tr. zákoníku. Trestná činnost blíže popsaná v bodech ad 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8 rozsudku, za niž byl J. M. tímto rozhodnutím odsouzen spočívala v podstatě v tom, že:
ad 2) dne 26. 7. 2011 J. M. společně s L. M. v bytě M. S. v … M., E. …, kam se dostali pod falešnou záminkou v úmyslu zde odcizit peníze uschované v kuchyňské skříňce, L. M. spontánně nad rámec společného plánu a přes silný odpor M. S. z jejích rukou za použití značné fyzické síly vytrhl peněženku, v níž se nacházely různé karty a hotové peníze ve výši 140,- euro, zatímco J. M. v souladu s jejich dohodou odcizil z kuchyňské skříňky peněžitou částku ve výši 120,- euro. S odcizenými penězi ve výši celkem 260,- euro poté oba z bytu M. S. uprchli,
ad 3) dne 14. 9. 2011 J. M. v obci B. v okrese S. koupil ojetý osobní automobil Opel Vectra , VIN:…, za cenu 350,- euro v úmyslu přepravit jej do České republiky a zde prodat. Věděl přitom, že toto vozidlo není pojištěno povinným ručením. A čkoli dále věděl, že nemá potřebné oprávnění k řízení motorových vozidel, řídil osobní vozidlo značky Opel Vectra na veřejných komunikacích od B. do M. k tamní zahrádkářské kolonii v ulici K. S., přičemž jeho spolujezdcem byl L. M.. Téhož dne kolem 16.15 hod na základě předchozí dohody J. a L. M. odcizili v zahrádkářské kolonii v M. z osobního vozidla Audi A 4 poškozené E. F. registrační značku „…“ v hodnotě asi 50,- euro v úmyslu si tuto ponechat a za účelem získání povolení k silničnímu provozu ji připevnit na osobní vůz Opel Vectra. Poté, co připevnili jednu z odcizených registračních značek na osobní vozidlo Opel Vectra, jeli dále do W., přičemž opět řídil J. M.,
ad 4) dne 24. 11. 2011 L. a J. M. v bytě staré a dementní E. S. v … M., N. ..., poté, co touto byli vpuštěni do bytu, odcizili z ložnice poškozené masivní prsten ze 14 karátového zlata 585/1000 s růžovým kamenem v hodnotě nejméně 600,- euro, perlový náhrdelník v hodnotě nejméně 100,- euro a ze skříně v obývacím pokoji peněženku s hotovostí cca 300,- euro, v úmyslu si tyto ponechat. Neboť byli vyrušeni dcerou poškozené A. R. z bytu uprchli, a protože je pronásledovala svým vozidlem, rozhodli se ukrýt odcizené šperky, které chtěli prodat v České republice, v hotelu Wassenschlosss v M., odkud si je chtěli později vyzvednout. Za tím účelem ukryli šperky v M. do květináče před toaletou. Kde se šperky nacházejí nyní, však nebylo doposud objasněno,
ad 5) ve třech dosud nezjištěných dnech v období od 1. 7. 2011 do 13. 1. 2012 J. M. vylákal od M. S. v … U.-M., A. H. … ve třech případech půjčku peněz, a to jedenkráte 50,- euro a ve dvou případech po 20,- euro s ujištěním, že peníze vrátí vždy v brzké době, ačkoliv ve skutečnosti to neměl v úmyslu, ani nebyl schopen půjčku vrátit a dosud na úhradu dluhu ničeho nezaplatil. M. S. tak vznikla škoda ve výši 90,- euro,
ad 6) dne 14. 1. 2012 kolem 12:00 hod. J. M. v doprovodu neznámého spolupachatele navštívili opět M. S. v … L.-M. a požádali ji o další půjčku, načež poškozená položila na pracovní desku v kuchyni hotovost ve výši 150,- euro. Poté co pachatelé nepřijali peníze s odůvodněním, že částka je příliš nízká, odešla poškozená z kuchyně do horního patra, aby přinesla další peníze. Zde se setkala se svým synem R. S., který jí záměr půjčit oběma mužům peníze rozmluvil a tyto z bytu vykázali. Poté, co pachatelé zjistili, že již není ochotna půjčit jim i dříve zamýšlených 150,- euro, tyto peníze odcizili, byt poškozené opustili a odjeli osobním vozidlem s Peugeot 207 s českou reg. zn. …,
ad 7 ) v blíže nezjištěné době od 1. 3. 2012 do 20. 3. 2012 J. M. pod záminkou, že chce vyrovnat svůj dluh z předchozího případu ze dne 14. 1. 2012 ve výši 150,- euro vešel do bytu M. S. v … L.-M., A. H. …, kde jí ukázal bankovku 500,- euro. V domnění, že jí bude částka 150,- euro odcizená dne 14. 1. 2012 vrácena, položila na pracovní desku v kuchyni částku 350,- euro za účelem vrácení nazpět. Pod záminkou, že musí naléhavě na toaletu, dosáhl odsouzený toho, že poškozená s ním opustila kuchyni, čehož využil, do kuchyně se vrátil a odcizil zde 350,- euro, které M. S. připravila jako vrácení peněz nazpět a aniž by jí vydal bankovku 500,- euro, byt opustil,
ad 8) dne 16. 3. 2012 kolem 11:30 hod. se J. M. vydal k bytu staré paní M. K. v … P., B. …, kterou poté, co mu otevřela, požádal nejprve o příspěvek na financování věnce na hrob své zemřelé babičky. Poté, co mu sdělila, že mu žádné peníze nedá, vnikl přes její slovní odpor do jejího bytu a požadoval sklenici vody. Zatímco se poškozená za tímto účelem vzdálila z kuchyně, odcizil ze zásuvky kuchyňského stolu peněženku s hotovostí ve výši 55,- euro a hotovost ve výši 70,- euro a byt posléze opustil.
S poukazem na shora uvedené úvahy dospěl Nejvyšší soud k závěru, že podmínka oboustranné trestnosti činu není splněna v případě skutku popsaného pod bodem 3) rozsudku, ve kterém je podle právního řádu Spolkové republiky Německo u J. M. spatřován trestný čin úmyslného řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění v souběhu s úmyslným použitím vozidla bez povinného ručení, když tento skutek spočívá v tom, že ačkoli odsouzený J. M. věděl, že nemá potřebné oprávnění k řízení motorových vozidel, řídil osobní vozidlo značky Opel Vectra na veřejných silnicích od B. do M. k tamní zahrádkářské kolonii v ulici K. S., přičemž jeho spolujezdcem byl L. M.. Toto jednání nenaplňuje znaky žádné skutkové podstaty trestného činu podle trestního zákona České republiky. Podmínka oboustranné trestnosti činu není rovněž splněna ani v případě skutku pod bodem 5) rozsudku, ve kterém je podle příslušných ustanovení německého trestního zákona spatřován trestný čin podvodu, když tento skutek spočívá v tom, že J. M. ve třech dosud nezjištěných dnech v období od 1. 7. 2011 do 13. 1. 2012 vylákal od M. S. v … U.-M., A. H. … ve třech případech půjčku peněz, a to jedenkráte 50,- euro a ve dvou případech po 20,- euro s ujištěním, že peníze vrátí vždy v brzké době, ačkoliv ve skutečnosti to neměl v úmyslu, ani nebyl schopen půjčku vrátit a dosud na úhradu dluhu ničeho nezaplatil. M. S. tak vznikla škoda ve výši 90,- euro. Ani toto jednání nenaplňuje znaky žádné skutkové podstaty trestného činu podle trestního zákona České republiky, když v úvahu přicházejícího trestného činu podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí pouze ten, kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tím na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou (tj. škodu ve výši nejméně 5.000,- Kč – §138 odst. 1 tr. zákoníku), což ovšem není případ odsouzeného. Protože v úvahu nepřichází použití ani jiné skutkové podstaty, obsažené v trestním zákoně České republiky, tak Nejvyšší soud návrh Ministerstva spravedlnosti podle §4a odst. 3 zákona ohledně cizozemského odsouzení v této části (tj. ohledně těchto skutků) a za ně odpovídajících trestů zamítl.
V posuzované věci jsou ohledně výše uvedené trestné činnosti dány i podmínky materiální povahy. J. M. se dopustil více útoky majetkové trestné činnosti, kterou způsobil vyšší škodu na cizím majetku, a to s úmyslem obstarat si tímto způsobem trvalý příjem. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je zvyšována i tím, že se této dopouštěl s další osobou, množstvím protiprávních útoků, které ve více případech směřovaly proti bezmocným a starým lidem a rovněž i tím, že byl již v minulosti v České republice soudně trestán. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nezanedbatelný nepodmíněný trest odnětí svobody.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti vyhověl v rozsahu stanoveném ve výroku tohoto rozhodnutí. Přitom rozhodl tak, že část trestu J. M., ohledně něhož se hledí jako na odsouzení soudem České republiky činí trest odnětí svobody v trvání dvou (2) roků, a to s přihlédnutím k poměru závažnosti jednotlivých skutků.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. ledna 2015
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík