ECLI:CZ:NS:2015:11.TCU.167.2014.1
sp. zn. 11 Tcu 167/2014-20
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 17. února 2015 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky T. Š., rozsudkem Soudu v Sondrio, Itálie, ze dne 1. 7. 2008, sp. zn. 81/08, který nabyl právní moci dne 16. 10. 2008, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Soudu v Sondrio byl T. Š. uznán vinným trestnými činy loupeže a ublížení na zdraví a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let a jednoho měsíce.
Shora uvedené trestné činnosti se odsouzený dopustil podle zjištění Soudu v Sondrio tím, že dne 24. 7. 2006 vnikl do obchodu s názvem „Calanda“ v L., který vlastní a vede pan A. C., zmocnil se čtyř lahviček parfémů značky Armani, Gucci, Eternity a Hugo Boss v celkové hodnotě 155 € a ukryl je pod své oblečení. Přiblížil se k pokladně, ale když zjistil, že je odhalen zaměstnancem obchodu P. R., nejdříve vrátil dvě ze zmíněných lahviček parfému a ihned poté se dal na útěk, během něhož se jej pokusil zastavit pan C. Za účelem zajistit si vlastnictví zbylé kořisti a beztrestnost násilím zatlačil pana C. proti vnitřní vitríně obchodu, která se rozbila, a způsobil mu zranění vyžadující dobu léčení 10 dní.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci návrh Nejvyššímu soudu na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodne, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky, a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen soudem jiného členského státu Evropské unie, přičemž se odsouzení týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (minimálně trestný čin krádeže podle §205 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený se dopustil úmyslné trestné činnosti směřující proti zájmu společnosti na ochraně majetku. Jednal přitom v takovém rozsahu (pokusil se uchovat si věc násilím), že již lze tuto trestnou činnost označit za závažnou ve smyslu §4a odst. 3 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. února 2015
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch