ECLI:CZ:NS:2015:11.TCU.174.2014.1
sp. zn. 11 Tcu 174/2014-31
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 25. února 2015 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení státního občana České republiky M. K., rozsudkem Obvodního soudu Mnichov, Spolková republika Německo, ze dne 26. 7. 2010, sp. zn. 811 Ls 246 Js 207071/10, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu Mnichov ze dne 26. 7. 2010, sp. zn. 811 Ls 246 Js 207071/10, který nabyl právní moci dne 25. 11. 2010, byl M. K. uznán vinným trestným činem loupeže v souběhu s pokusem o loupež podle §249 I, II, §22, §23, §53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo a odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 3(tří) let.
Podle skutkových zjištění Obvodního soudu Mnichov se M. K. dopustil trestné činnosti tím, že
1. dne 9. 3. 2010 v M. násilím přes kladený odpor vytrhl kabelku poškozené F. s úmyslem ponechat si její obsah a odcizil ji. Kabelka a její obsah měly hodnotu nejméně 150 eur,
2. dne 11. 3. 2010 se pokusil v čerpací stanici Shell v M. vytrhnout peněženku poškozenému S., který stál za vedle něj, s úmyslem, aby si její obsah ponechal, což se mu nepodařilo, upustil od dokonání činu a utekl. V peněžence se nacházela hotovost ve výši 52 eur a různé platební karty
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dopisem pod sp. zn. MSP-410/2014-MOT-T-/7 ze dne 24. 11. 2014 návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“). Tento návrh byl doručen Nejvyššímu soudu dne 26. 11. 2014.
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se odsouzení týká činu, který je trestný i podle právního řádu české republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, byl odsouzen soudem jiného členského státu Evropské unie a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin loupeže podle §173 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený se dopustil úmyslné trestné činnosti směřující proti zájmu společnosti na ochraně osobní svobody a ochraně majetku. Vyšší společenská škodlivost jeho trestné činnosti spočívá v tom, že se snažil opatřit si prostředky pro sebe použitím násilí vůči druhé osobě. Jednal přitom v takovém rozsahu, že již lze tuto trestnou činnost označit za závažnou ve smyslu §4a odst. 3 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nezanedbatelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona týkající se závažnosti a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. února 2015
Předseda senátu:
JUDr. Stanislav Rizman