ECLI:CZ:NS:2015:11.TCU.188.2014.1
sp. zn. 11 Tcu 188/2014-28
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 7. ledna 2015 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení státního občana České republiky R. P. , rozsudkem Obvodového soudu Drážďany ze dne 5. 7. 2013, sp. zn. 205 Ls 319 Js 45028/12, Spolková republika Německo, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodového soudu Drážďany ze dne 5. 7. 2013, sp. zn. 205 Ls 319 Js 45028/12, Spolková republika Německo, který nabyl právní moci dne 28. 10. 2013, byl R. P. uznán vinným trestnými činy krádeže a úmyslným ublížením na zdraví v souběhu s poškozením cizí věci a společného poškození cizí věci, podle německého trestního zákona, a byl odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků.
Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se R. P. dopustil trestné činnosti v podstatě tím, že v úmyslu si trestnou činností - krádežemi - zajistit nikoli jen přechodný zdroj příjmů k financování své drogové závislosti, dne 2. 8. 2012 kolem 16.45 hod., společně po vzájemné dohodě se zvlášť stíhaným M. M. vnikli za použití násilí do osobního automobilu VW Passat poškozeného D. M. , zaparkovaného na náměstí H. v oblasti křižovatky E. S. D. , id. č. vozidla ........, uvedeného do provozu dne 8. 8. 2002, do něhož naložili již předtím odcizená dvě jízdní kola, a pokračovali v jízdě autem přes B. H. směrem T. , v úmyslu si předmětné vozidlo v hodnotě nejméně 9.000,- euro ponechat.
Poté, co téhož dne, krátce po 16.50 hod. družka poškozeného M. spatřila odsouzeného za volantem shora uvedeného odcizeného osobního vozidla VW Passat v oblasti křižovatky B. /H. , informovala policii, která je začala stíhat. Když si odsouzený všiml policejního vozu, zrychlil a jel směrem na E. , a poté velmi vysokou rychlostí pokračoval na B. S. směrem na Z. Když se provoz v důsledku světelné signalizace zastavil u zastávky poblíž čerpací stanice, přejel tramvajové koleje, přičemž v důsledku příliš vysoké rychlosti ztratil kontrolu nad vozidlem, které přejelo do protisměru, kde se téměř převrátilo a zůstalo dvěma koly ve vzduchu, když u zastávky L. S. rozbil zábranu chodců a narazil vozidlem do stromu. Byl přitom srozuměn s tím, že svou nepřiměřenou jízdou způsobí na vozidle VW Passat totální škodu, dojde k rozbití zábrany chodců i ocelové ochranné desky a pletiva plotu a vedle totální škody na vozidle vznikne rovněž i další majetková škoda ve výši 2.200,- euro. Rovněž byl srozuměn s tím, že svou riskantní jízdou v místě hustého dopravního provozu, a v blízkosti zastávky kde se pohybuje značný počet cestujících, mohou poletující skleněné střepy někoho zranit, když paní U. Z. , stojící v bezprostřední blízkosti zastávky, utrpěla jednak řezné rány a odřeniny na obou nohou s přetrvávajícími bolestmi po dobu 14 dnů a rovněž psychické problémy trvající několik měsíců.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci návrh Nejvyššímu soudu na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodne, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený R. P. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky (krádeže podle §205 tr. zákoníku, poškození cizí věci podle §228 tr. zákoníku a ublížení na zdraví z nedbalosti podle §148 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený R. P. se pro svůj majetkový prospěch dopustil jednání, kterým byla způsobena vysoká škoda na cizím majetku a jiné osobě újma na zdraví. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je zvyšována i tím, že se této dopustil společně s další osobou. Z obsahu spisového materiálu rovněž vyplývá, že byl jak v České republice, tak i ve Spolkové republice Německo již pro majetkovou trestnou činnost odsouzen, přičemž předmětné trestné činnosti se dopustil ve zkušební době podmíněného odsouzení. Pokud jde o druh uloženého trestu, odsouzenému byl uložen nezanedbatelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení R. P. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. ledna 2015
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík