ECLI:CZ:NS:2015:11.TCU.22.2015.1
sp. zn. 11 Tcu 22/2015 - 80
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 27. dubna 2015 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na část odsouzení občana České republiky F. N. , rozsudkem Obvodového soudu Chemnitz, Spolková republika Německo, ze dne 13. 5. 2013, sp. zn. 15 Ds 970 Js 18002/12, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu Chemnitz, Spolková republika Německo, ze dne 23. 1. 2014, sp. zn. 7 Ns 970 Js 18002/12, a to pro trestný čin krádeže ve třech případech, v jednom případě v souběhu s pozměňováním listiny, podle trestního zákona Spolkové republiky Německo, a tomu odpovídající část trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 8 (osmi) měsíců, hledí jako na odsouzení soudem České republiky, a to při zahrnutí trestů uložených mu rozsudkem Obvodového soudu Ludwigsburg, Spolková republika Německo, ze dne 16. 7. 2013, sp. zn. 5 Ls 132 Js 19929/12, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu Stuttgart, Spolková republika Německo, ze dne 18. 10. 2013, sp. zn. 41 Ns 132 Js 19929/12, a rozsudkem Obvodového soudu Marienberg, Spolková republika Německo, ze dne 2. 7. 2013, sp. zn. 8 Ds 740 Js 39618/12.
Naproti tomu návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, ohledně části odsouzení občana České republiky F. N. , rozsudkem Obvodového soudu Chemnitz, Spolková republika Německo, ze dne 13. 5. 2013, sp. zn. 15 Ds 970 Js 18002/12, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu Chemnitz, Spolková republika Německo, ze dne 23. 1. 2014, sp. zn. 7 Ns 970 Js 18002/12, a to pro trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění nebo při zadržení řidičského průkazu, podle trestního zákona Spolkové republiky Německo, a tomuto trestnému činu odpovídající část trestu v trvání 1 (jednoho) měsíce, se zamítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodového soudu Chemnitz, Spolková republika Německo, ze dne 13. 5. 2013, sp. zn. 15 Ds 970 Js 18002/12, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu Chemnitz, Spolková republika Německo, ze dne 23. 1. 2014, sp. zn. 7 Ns 970 Js 18002/12, který nabyl právní moci téhož dne, byl F. N. uznán vinným trestným činem krádeže ve třech případech, v jednom případě v souběhu s pozměňováním listiny a trestným činem řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění nebo při zadržení řidičského průkazu, podle německého trestního zákona, a odsouzen k nepodmíněnému souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 9 (devíti) měsíců, a to při zahrnutí trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 6 (šesti) měsíců, uloženého mu rozsudkem Obvodového soudu Ludwigsburg, Spolková republika Německo, ze dne 16. 7. 2013, sp. zn. 5 Ls 132 Js 19929/12, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu Stuttgart, Spolková republika Německo, ze dne 18. 10. 2013, sp. zn. 41 Ns 132 Js 19929/12, který nabyl právní moci téhož dne, a při zahrnutí peněžitého trestu ve výši 60-ti denních sazeb po 20,- Euro z rozsudku Obvodového soudu Marienberg, Spolková republika Německo, ze dne 2. 7. 2013, sp. zn. 8 Ds 740 Js 39618/12, který nabyl právní moci dne 23. 1. 2014.
Podle skutkových zjištění Obvodového soudu Chemnitz ze dne 13. 5. 2013, sp. zn. 15 Ds 970 Js 18002/12, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu Chemnitz ze dne 23. 1. 2014, sp. zn. 7 Ns 970 Js 18002/12, se odsouzený F. N. dopustil trestné činnosti blíže popsané v bodech ad 1, 2, 4 a 5 rozsudku (v bodech 2 a 5 společně s odsouzenou Z. T.) v podstatě tím, že
ad 1) v blíže nezjištěné době od 23.30 hodin dne 26. 4. 2012 do 02.45 hod. dne 27. 4. 2012, na pozemku domu v Ch. odcizil z osobního vozidla Toyota majitele D. L. dvě registrační značky C-DG 317, v úmyslu tyto použít pro svou potřebu,
ad 2) v blíže nezjištěné době od 26. 4. 2012 do 27. 4. 2012, pravděpodobně po 03.15 hod., odcizil společně a po předchozí vzájemné dohodě se Z. T. z osobního vozidla VW Transporter, zaparkovaného vedle areálu firmy Züblin, Südring 1 v Ch., dvě registrační značky, v úmyslu tyto použít pro svou potřebu. Předmětné registrační značky odsouzení posléze připevnili na jimi používané osobní vozidlo Opel, se záměrem vyvolat dojem, že tyto značky pro předmětné osobní vozidlo vydal příslušný dopravní orgán. Odcizené registrační značky, které odsouzený N. předtím odcizil na pozemku domu, připevnili na osobní vozidlo VW Transporter, na kterém se předtím nacházely registrační značky,
ad 4) dne 18. 5. 2012 kolem 02.00 hod. řídil odsouzený N. osobní vozidlo Opel Zafira s českou registrační značkou na veřejných komunikacích k firemnímu areálu obchodu s nábytkem IKEA, Neefestra βe 199 v Ch., ačkoli neměl potřebné oprávnění k řízení motorových vozidel, přičemž mu bylo známo, že mu byl v Č. r. příslušným dopravním orgánem uložen zákaz řízení motorových vozidel pro třídy A1 a B, a to na dobu od 16. 12. 2011 do 21. 3. 2014,
ad 5) následně oba odsouzení po předchozí vzájemné dohodě vnikli neznámým způsobem do plotem ohrazené zóny na pozemek obchodního domu IKEA, a ze zde umístěných kontejnerů odcizili dvě bílé postele, žaluzii „Lindmon“, dvě zatemňovací žaluzie, jedno balení drobných dílů, kovové podnoží a kolečka, dva dřevěné díly „Exklusit“ a jedny prosklená dvířka do regálů, v úmyslu si tyto předměty ponechat, či je se ziskem prodat.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že F. N. je občanem Č. r., který byl odsouzen cizozemským soudem.
Pokud jde o druhou formální podmínku postupu podle §4a odst. 3 zákona, tedy podmínku oboustranné trestnosti činu, zásadně platí, že jestliže je předmětem odsuzujícího cizozemského rozsudku více skutků, posuzuje se podmínka oboustranné trestnosti samostatně ve vztahu ke každému z těchto více skutků (viz č. 51/2000-I. Sb. rozh. tr.). Pokud je předmětem odsuzujícího rozsudku více skutků, ale některý z nich není trestným činem podle trestního zákona Č. r., v takovém případě se jako na odsouzení soudem Č. r. hledí jen na část odsouzení, které se týkají skutku (skutků), u něhož je podmínka oboustranné trestnosti splněna, včetně jemu odpovídající části uloženého trestu. Odpovídající část trestu, která se týká skutku, ohledně kterého se hledí jako na odsouzení soudem Č. r., u něhož je podmínka oboustranné trestnosti činu splněna, určí v rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona Nejvyšší soud s přihlédnutím k poměru závažnosti skutku, u něhož se hledí jako na odsouzení soudem Č. r., a závažnosti skutku, ohledně něhož tyto podmínky splněny nejsou. Určení odpovídajícího (přiměřeného) trestu, ohledně něhož se na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu hledí jako na odsouzení soudem Č. r. je nezbytné i s ohledem na právní účinky rozhodnutí Nejvyššího soudu učiněného podle §4a odst. 3 (viz č. 51/2000-II. Sb. rozh. tr.). Ohledně skutku, který není trestným činem podle právního řádu Č. r. (u něhož není splněna podmínka oboustranné trestnosti činu) se návrh Ministerstva spravedlnosti na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona, zamítne.
S ohledem na výše uvedené úvahy dospěl Nejvyšší soud k závěru, že podmínka oboustranné trestnosti činu není splněna v případě skutku, v němž je u obviněného F. N. spatřován trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění nebo při zadržení řidičského průkazu, podle příslušných ustanovení trestního zákona Spolkové republiky Německo, když tento skutek popsaný pod bodem ad 4) rozsudku Obvodového soudu Chemnitz ze dne 13. 5. 2013, sp. zn. 15 Ds 970 Js 18002/12, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu Chemnitz ze dne 23. 1. 2014, sp. zn. 7 Ns 970 Js 18002/12 spočívá v podstatě v tom, že :
dne 18. 5. 2012 kolem 02.00 hod. řídil odsouzený F. N. osobní vozidlo Opel Zafira s českou registrační značkou na veřejných komunikacích k firemnímu areálu obchodu s nábytkem IKEA, Neefestra βe 199 v Ch., ačkoli neměl potřebné oprávnění k řízení motorových vozidel, přičemž mu bylo známo, že mu byl v Č. r. příslušným dopravním orgánem uložen zákaz řízení motorových vozidel pro třídy A1 a B, a to na dobu od 16. 12. 2011 do 21. 3. 2014.
Toto jednání nenaplňuje znaky žádné skutkové podstaty trestného činu podle trestního zákona České republiky. Protože v úvahu nepřichází použití ani jiné skutkové podstaty, obsažené v trestním zákoně České republiky, tak Nejvyšší soud návrh Ministerstva spravedlnosti podle §4a odst. 3 zákona ohledně cizozemského odsouzení v této části (tj. ohledně tohoto skutku) a za něj odpovídajícího trestu, zamítl.
Pokud jde o skutky popsané v bodech ad 1), 2) a 5) rozsudku Obvodového soudu Chemnitz ze dne 13. 5. 2013, sp. zn. 15 Ds 970 Js 18002/12, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu Chemnitz ze dne 23. 1. 2014, sp. zn. 7 Ns 970 Js 18002/12 , v nichž je spatřován trestný čin krádeže ve třech případech, v jednom případě v souběhu s pozměňováním listiny, podle příslušných ustanovení trestního zákona Spolkové republiky Německo, tak v tomto případě se odsouzení týká skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (krádeže podle §205 tr. zákoníku). V tomto rozsahu jsou tedy splněny všechny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
Podmínka oboustranné trestnosti je pak splněna i ohledně odsouzení z rozsudku Obvodového soudu Ludwigsburg ze dne 16. 7. 2013, sp. zn. 5 Ls 132 Js 19929/12, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu Stuttgart ze dne 18. 10. 2013, sp. zn. 41Ns 132 Js 19929/12 , pro skutek, v němž je rovněž spatřován trestný čin krádeže, podle příslušných ustanovení trestního zákona Spolkové republiky Německo, neboť se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (krádeže podle §205 tr. zákoníku). Trestná činnost, za niž byl F. N. tímto rozsudkem odsouzen (a které se dopustil zřejmě s dalšími spolupachateli, což se však nepodařilo prokázat), spočívala v podstatě v tom, že v noci z 29. 2. 2012 na 1. 3. 2012 vnikl na pozemek recyklační firmy Aulfinger v Daimlerstra βe 56 M öglingen, když předtím přelezl několik metrů vysokou venkovní zeď, a poté překonal visací zámek u vchodové brány, odkud se vydal ke kancelářské budově, kde vypáčil vchodové dveře a z kancelářských prostor odcizil mimo jiné trezor (cca 650 až 670 kg), v němž se nacházela hotovost ve výši více než 14.000 Euro. Ten pak společně s dalšími cennostmi v celkové hodnotě cca 7.500 Euro, mimo jiné také elektrickou svářečkou, odcizil a naložil do vozidla značky Mercedes, model G, se speciální nástavbou firmy Aulfinger, který měl reprodukční hodnotu cca 13.000 Euro a rovněž odcizil klíče k nákladním vozidlům, stojícím na dvoře. Na majetku firmy tak způsobil značnou škodu.
Podmínka oboustranné trestnosti je pak splněna i ohledně odsouzení z rozsudku Obvodového soudu Marienberg ze dne 2. 7. 2013, sp. zn. 8 Ds 740 Js 39618/12, pro skutek, v němž je spatřován trestný čin krádeže v souběhu s pozměňováním listiny, podle německého trestního zákona, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (krádeže podle §205 tr. zákoníku). Trestná činnost, za niž byl F. N. tímto rozhodnutím odsouzen, spočívala v podstatě v tom, že dne 7. 11. 2012 kolem 03.05 hod. po předchozí dohodě a společně se zvlášť stíhaným O. P., na parkovišti v zadní části firmy Würth v průmyslové zóně v W., část H., připevnili na jimi užívané osobní vozidlo Škoda Octavia, kterou krátce předtím odcizili z osobního vozidla Ford Fokus, zaparkovaného ve stejné průmyslové zóně, v úmyslu tuto použít pro vlastní potřebu. Následným připevněním registrační značky na vůz Škoda Octavia chtěli pachatelé vyvolat dojem, že ji pro toto vozidlo vydal příslušný dopravní úřad.
V posuzované věci jsou ohledně výše uvedené trestné činnosti dány i podmínky materiální povahy. F. N. se dopustil více útoky majetkové trestné činnosti, kterou způsobil škodu na cizím majetku. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je zvyšována i tím, že se této dopouštěl po delší dobu, částečně s dalšími osobami, množstvím protiprávních útoků, a rovněž i tím, že byl již v minulosti v Č. r. i v R. pro majetkovou trestnou činnost odsouzen. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nezanedbatelný nepodmíněný trest odnětí svobody.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti vyhověl v rozsahu stanoveném ve výroku tohoto rozhodnutí. Přitom rozhodl tak, že část trestu F. N., ohledně něhož se hledí jako na odsouzení soudem Č. r., činí trest odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 8 (osmi) měsíců, a to s přihlédnutím k poměru závažnosti jednotlivých skutků.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. dubna 2015
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík