ECLI:CZ:NS:2015:11.TCU.26.2015.1
sp. zn. 11 Tcu 26/2015-32
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 24. června 2015 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na přijetí rozhodnutí ve věci občana České republiky, obv. F. B. , podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
I. Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení F. B., rozsudkem Obvodního soudu Weiden i.d. Opf. ze dne 20. 11. 2012, sp. zn. 1 Ds 13 Js 4499/12, kterým byl uznán vinným ze spáchání trestného činu krádeže a pokusu o krádež podle §242 odst. 1, odst. 2, §243 odst. 1 věta 1, věta 2, č. 1, §22, §23, §25 odst. 2, §53 německého tr. zákoníku, za který mu byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 10 (deseti) měsíců, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
II. Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení F. B., rozsudkem Obvodního soudu Weiden i.d. Opf. ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. 1 Ds 21 Js 5486/14, kterým byl uznán vinným ze spáchání trestného činu krádeže podle §242, odst. 1, §243 odst. 1, věta 1, věta 2 č. 1 německého tr. zákoníku, za který mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 3 (tří) měsíců, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
I. Rozsudkem Obvodního soudu Weiden i.d. Opf. ze dne 20. 11. 2012, sp. zn. 1 Ds 13 Js 4499/12, který nabyl právní moci téhož dne, byl obv. F. B. spolu s dalšími spolupachateli uznán vinným ze spáchání trestného činu krádeže a pokusu o krádež a následně odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 10 (deseti) měsíců.
Podle skutkových zjištění Obvodního soudu Weiden i.d. Opf. bylo zjištěno, že:
1. dne 18. 5. 2012 kolem 4,20 hod. obv. F. B. společně s G. O. a odděleně stíhanými R. B., D. G. a J. K., na základě společného rozhodnutí a ve vědomé a zamýšlené součinnosti, přijeli v osobních vozidlech BMW 320 a Škoda k areálu firmy Z. v T., aby tu odcizili staré kovy. Svůj úmysl realizovali tak, že obv. O. spolu s dalšími vstoupili do areálu a přes plot podávali ostatním kradené věci. Jednalo se o 11 autochladičů (50,5 kg starého železa) a 98 kg měděných kabelů, které naložili do zavazadlového prostoru vozidla BMW a další neznámé množství kovů naložili do vozidla zn. Škoda, přičemž celková hodnota všech ukradených věcí se pohybovala kolem 370,-EUR. Odsouzení měli v úmyslu všechen starý kov prodat v České republice a podělit se o zisk.
2. Dne 4. 6. 2012 mezi 4,00 a 5,00 hod. ranní se vydal F. B. společně s obv. O., H., K. a bratry S. ve dvou osobních vozidlech – tentokrát Škoda Felicia, a KIA, k areálu firmy Z. v opětovném úmyslu odcizit zde staré kovy. Zatímco obv. H. a odděleně stíhaný K. dávali pozor před plotem, obv. B., O. a bratři S. přelezli plot a přes něj zcizili 590 kg měděných kabelů a jeden motor s 10 kg vinutím v celkové hodnotě cca 3.600,- EUR. Byli však zpozorováni majitelem firmy H. Z., který okamžitě vyrozuměl policii, takže obžalovaní museli kořist zanechat na místě a utéct.
II. Rozsudkem Obvodního soudu Weiden i.d. Opf. ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. 1 Ds 21 Js 5486/14, který nabyl právní moci 23. 10. 2014, byl obv. F. B. spolu s výše uvedenými spolupachateli uznán vinným ze spáchání trestného činu krádeže a následně odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 3 (tří) měsíců.
Podle skutkových zjištění soudu se činu dopustil tak, že:
dne 6. 7. 2014 kolem 19,15 hod. se obv. F. B. vydal společně s odděleně stíhanou Ž. K. k areálu firmy Z. a na základě společného rozhodnutí ve vědomé a zamýšlené součinnosti přijeli v osobním automobilu zn. Škoda Pickup, k tomuto areálu, aby tu odcizili staré kovy. Svůj úmysl realizovali tak, že oba přelezli plot a přes něj přeházeli měděné kabely, různé kovové zbytky a díly transformátorů v celkové hodnotě cca 1.500,- EUR. Ty pak naložili do připraveného vozidla, a poté odvezli v úmyslu všechen kov v České republice prodat a podělit se o zisk.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo pod sp. zn. MSP-408/2014-MOT-T/13 ze dne 26. 5. 2015 Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů. Tento návrh byl doručen Nejvyššímu soudu dne 29. 5. 2015.
Podle §4a odst. 3 tohoto zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že odsouzený F. B. je občanem České republiky, byl odsouzen soudem jiného členského státu EU a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin krádeže podle §205 tr. zákoníku). Závažnost předmětné trestné činnosti spočívá zejména v tom, že odsouzený se dopustil trestného činu krádeže opakovaně, a to i přesto, že byl za tuto trestnou činnost v minulosti několikrát postižen.
Konkrétně – i když byl za spáchání trestného činu krádeže ve dvou případech odsouzen rozsudkem Obvodního soudu Weiden i.d. Opf. ze dne 28. 9. 2010, sp. zn. 1 Ds 23 Js 4331/10 (a to k trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců), přesto po svém propuštění v r. 2011 pokračoval v této trestné činnosti. Konkrétně se dopustil skutků popsanými pod bodem I./1-2, za což byl odsouzen rozsudkem Obvodního soudu Weiden i.d. Opf. ze dne 20. 11. 2012, sp. zn. 1 Ds 13 Js 4499/12 k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 22 měsíců. Nicméně i po vykonání tohoto trestu se obv. B. dopustil téže trestné činnosti nanovo, a to stejným způsobem a na stejném místě skutkem popsaným pod bodem II., za což byl odsouzen rozsudkem Obvodního soudu Weiden i.d. Opf. ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. 1 Ds 21 Js 5486/14, tentokrát k trestu odnětí svobody v trvání 15 měsíců. Oběma trestům, uloženým cizozemským soudem odpovídá druh a výměra trestů odnětí svobody, která je (v obou případech) shodná s českou právní úpravou.
Z výše uvedeného vyplývá, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedená odsouzení obv. F. B. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky, a proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. června 2015
JUDr. Stanislav Rizman
předseda senátu