ECLI:CZ:NS:2015:11.TCU.3.2015.1
sp. zn. 11 Tcu 3/2015 -37
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 17. února 2015 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občanky České republiky I. Č., rozsudkem Obvodového soudu Tiergarten, Spolková republika Německo, ze dne 30. 9. 2011, sp. zn. 241 Ds 271 Js 5110/11 (200/11), ve spojení s rozsudkem Zemského soudu Berlín, Spolková republika Německo, ze dne 20. 2. 2012, sp. zn. 571 C 14/271 Js 5110/11 Ns (165/11), hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodového soudu Tiergarten, Spolková republika Německo, ze dne 30. 9. 2011, sp. zn. 241 Ds 271 Js 5110/11, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu Berlín, Spolková republika Německo, ze dne 20. 2. 2012, sp. zn. 571 C 14/271 Js 5110/11 Ns (165/11), který ohledně odsouzené I. Č. nabyl právní moci dne 1. 3. 2012, byla tato uznána vinnou trestným činem ozbrojené krádeže ve dvou případech, podle německého trestního zákona, a odsouzena k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 4 (čtyř) měsíců.
Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzená I. Č. dopustila trestné činnosti v podstatě tím, že společně s M. H. přicestovala do Spolkové republiky Německo se záměrem opatřovat si trestnou činností - kapesními krádežemi - zdroj příjmů. Za tím účelem a na základě předchozí domluvy se obě odsouzené:
1) dne 27. 8. 2011 kolem 15,30 hodin vydaly do C. B. v K.-L.-Str. v B. – S.. Zde se posadily vedle rodiny H. tak, že I. Č. si sedla zády těsně k bundě poškozeného H., z níž odcizila svazek bankovek různých měn (dvě jednodolarové bankovky, jednu 20 šilinkovou bankovku, jednu bankovku v hodnotě 100 drachem a dvě bankovky po 5 DM), a tyto ukryla do své kabelky v úmyslu si je ponechat. Úloha M. H. spočívala v tom, že ze svého místa naproti Č. pozorovala stůl poškozeného a širší okolí, aby ji v případě odhalení mohla varovat. S kořistí pak obě kavárnu opustily,
2) téhož dne se poté obě vydaly do pizzerie „A.“ v A.-L.-Str. v B. M., kde I. Č. odcizila batoh poškozené K. tím způsobem, že upustila na předmětný batoh zavěšený na opěradle židle svou bundu, kterou pak společně s batohem zvedla a i s kořistí obě pizzerii opustily. V době páchání předmětné trestné činnosti měla ve své kabelce kapesní nůž, o kteréžto skutečnosti věděla i M. H. Následně byly obě pachatelky policií zatčeny.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzená I. Č. je občankou České republiky, byla odsouzena cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (krádeže podle §205 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Společenská škodlivost její trestné činnosti je zvyšována zejména tím, že se této dopustila v obou případech s další osobou, jakož i způsobem jejího provedení. Z obsahu spisového materiálu rovněž vyplývá, že byla v České republice již v minulosti pro majetkovou trestnou činnost opakovaně odsouzena. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzené byl již uložen nezanedbatelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení I. Č. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. února 2015
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík