ECLI:CZ:NS:2015:11.TCU.30.2015.1
sp. zn. 11 Tcu 30/2015-19
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 17. června 2015 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky M. F. , rozsudkem Zemského soudu Krems a. d. Donau, Rakouská republika, ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 38 Hv 14/12t, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
Rozsudkem Zemského soudu Krems a. d. Donau, Rakouská republika, ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 38 Hv 14/12t, který nabyl právní moci dne 2. 7. 2012, byl M. F. uznán vinným trestným činem výdělečné krádeže vloupáním, podle rakouského trestního zákona, a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 24 (dvacetičtyř) měsíců.
Podle skutkových zjištění cizozemského soudu odsouzený M. F. spáchal trestnou činnost skutky pod body 3) a 4) rozsudku v podstatě tím, že v R., po předchozí společné domluvě s P. N., v úmyslu si zde trestnou činností – krádežemi, opatřovat trvalý zdroj příjmů:
ad 3) dne 15. 3. 2012 ve G., v úmyslu se obohatit, hlídal před domem poškozených M. L. a M. N., zatímco do tohoto obydlí vnikl odděleně stíhaný P. N., přičemž došlo k odcizení digitálního fotoaparátu v hodnotě 80,- EUR ke škodě M. L. a monitoru v hodnotě 100,- EUR, ke škodě M. N.,
ad 4) dne 20. 3. 2012 ke škodě prodejny DM Drogeriemarkt odtud odcizil tři kusy parfémů v celkové hodnotě 14,91 EUR.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený M. F. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (přinejmenším krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, a to s ohledem na jeho odsouzení pro trestný čin krádeže ve věci Zemského soudu Krems nad Dunajem ze dne 8. 7. 2009, sp. zn., 29 Hv 28/09f-viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2012, sp. zn. 11 Tcu 179/2012). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený M. F. se pro svůj prospěch podílel na jednání, kterým způsobil škodu na cizím majetku. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je zvyšována zejména tím, že se této dopustil s další osobou, jakož i způsobem jejího provedení. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl již uložen nezanedbatelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení M. F. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. června 2015
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu