ECLI:CZ:NS:2015:11.TCU.42.2015.1
sp. zn. 11 Tcu 42/2015-30
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 17. června 2015 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občanů České republiky D. L. a B. K. , rozsudkem Zemského soudu Krems a. d. Donau, Rakouská republika, ze dne 3. 11. 2009, sp. zn. 35 Hv 77/09f, ve spojení s rozsudkem Vrchního zemského soudu Vídeň, Rakouská republika, ze dne 10. 3. 2010, sp. zn. 17 Bs 14/10y, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
Rozsudkem Zemského soudu Krems a. d. Donau, Rakouská republika, ze dne 3. 11. 2009, sp. zn. 35 Hv 77/09f, ve spojení s rozsudkem Vrchního zemského soudu Vídeň, Rakouská republika, ze dne 10. 3. 2010, sp. zn. 17 Bs 14/10y, který nabyl právní moci téhož dne, byli D. L. a B. K. uznáni vinnými trestným činem závažné krádeže za účelem obživy, podle rakouského trestního zákona, za což byli odsouzeni každý k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, a to D. L. v trvání 30 (třiceti) měsíců a B. K. v trvání 20 (dvaceti) měsíců.
Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzení D. L. a B. K. dopustili trestné činnosti skutky níže popsanými v podstatě tím, že na základě vzájemné dohody, v úmyslu si trestnou činností – pácháním krádeží (s hodnotou kořisti přesahující 3.000,- euro) opatřovat trvalý zdroj příjmů:
a) dne 25. 7. 2009 kolem 11,00 hod. v obchodě s nábytkem G. M. ve G., využili okamžiku, kdy se majitelka firmy M. G. věnovala jiným zákazníkům, a vnikli do kanceláře obchodu, odkud k její škodě odcizili peněženku včetně finanční částky ve výši 5.040,- EUR a mobilní telefon zn. Nokia 6150,
b ) dne 2. 8 2009 kolem 16,00 hod. ve G., navštívili obchod se zmrzlinou poškozené F. T., kde opětovně využili okamžik, kdy se zaměstnanci obchodu věnovali jiným zákazníkům, k tomu, aby vnikli do prostor kuchyně, odkud z peněženky poškozené odcizili hotovost ve výši 1.200,- EUR, kapesní kalendář a jeden poukaz. Dne 5. 8. 2009 pak při opětovné návštěvě G. byli zatčeni.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzení D. L. a B. K. jsou občany České republiky, byli odsouzeni cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (krádeže podle §205 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzení D. L. a B. K. se opakovaně dopustili majetkové trestné činnosti, kterou si chtěli opatřovat nejen přechodný zdroj příjmů, a kterou způsobili vyšší škodu na cizím majetku. Společenská škodlivost jejich jednání je zvyšována i tím, že se tohoto dopustili ve spolupachatelství. Z obsahu spisového materiálu rovněž vyplývá, že oba byli již v minulosti odsouzeni pro majetkovou trestnou činnost spáchanou v České republice i ve Spolkové republice Německo. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že jim byly uloženy citelné tresty odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedená odsouzení D. L. a B. K. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. června 2015
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu