ECLI:CZ:NS:2015:11.TCU.45.2015.1
sp. zn. 11 Tcu 45/2015-18
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 17. června 2015 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení státního občana České republiky J. H. , rozsudkem Soudu v Livornu, Italská republika, ze dne 26. 10. 2011, sp. zn. 571/2010, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
Rozsudkem Soudu v Livornu, Italská republika, ze dne 26. 10. 2011, sp. zn. 571/2010, který nabyl právní moci dne 13. 3. 2012, byl J. H. uznán vinným trestným činem násilí a sexuálního násilí, podle italského trestního zákona, a byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 9 (devíti) měsíců.
Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se J. H. dopustil trestné činnosti v podstatě tím, že dne 19. 10. 2008 kolem 1.00 hod. ve veřejném parku na náměstí P. D. Ch., napadl poškozenou J. M., která se jej snažila vzbudit, aby si uvázal svého, volně pobíhajícího psa tím způsobem, že ji nejprve častoval hrubými a vulgárními slovními urážkami, poté ji uhodil do tváře a následně položil ruku na prsa a osahával ji.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci návrh Nejvyššímu soudu na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodne, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený J. H. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (přinejmenším výtržnictví podle §358 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený J. H. se dopustil na místě veřejnosti přístupném zavrženíhodného jednání vůči tělesné integritě, osobní cti a důstojnosti ženy, kterou též sexuálně napadl. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je zvyšována způsobem jejího provedení. Pokud jde o druh uloženého trestu, odsouzenému byl uložen nezanedbatelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení J. H. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. června 2015
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu