ECLI:CZ:NS:2015:11.TCU.53.2015.1
sp. zn. 11 Tcu 53/2015 -18
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 22. července 2015 v neveřejném zasedání podnět Krajského soudu v Brně na zrušení usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2014, sp. zn. 11 Tcu 129/2014 a rozhodl takto:
Podle analogie §4 odst. 4 zák. č. 269/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů, se usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2014, sp. zn. 11 Tcu 129/2014 – jímž bylo podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb. rozhodnuto, že se na odsouzení J. Z. , rozsudkem Zemského soudu pro trestní věci Vídeň ze dne 24. 1. 2014, sp. zn. 61 Hv 202/13s, kterým byl uznán vinným ze spáchání trestného činu loupeže podle §142 odst. 1, trestného činu odcizení bezhotovostního platebního prostředku podle §214e odst. 3 a trestného činu omezení užívání veřejné listiny podle §229 odst. 1 rakouského tr. zákoníku, hledí jako na odsouzení soudem České republiky – zrušuje.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 29. 10. 2014, sp. zn. 11 Tcu 129/2014-21, Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodl, že do evidence Rejstříku trestů se zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. Z., rozsudkem Zemského soudu pro trestní věci Vídeň ze dne 24. 1. 2014, sp. zn. 61 Hv 202/13s, kterým byl uznán vinným z výše uvedených trestných činů, za které mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 3 (tří) let a 6 (šesti) měsíců, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Dne 17. 6. 2015 podal Krajský soud v Brně podnět ke zrušení výše uvedeného usnesení Nejvyššího soudu, neboť tento soud dne 26. 11. 2014 obdržel návrh rakouské strany na uznání téhož rozsudku Zemského soudu pro věci trestní Vídeň, sp. zn. 61 Hv 202/13s, v důsledku kterého byl rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 9. 1. 2015, sp. zn. 11 T 18/2014, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 5. 2015, sp. zn. 2 To 36/2015, uznán výše uvedený rozsudek Zemského soudu pro věci trestní Vídeň. Popsaný skutek odpovídá na území České republiky zločinu loupeže podle§173 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku. Krajský soud v Brně obě výše uvedená rozhodnutí Nejvyššímu soudu předložil.
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že vzhledem k výše uvedeným skutečnostem zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů – nejsou splněny.
Ust. §4 odst. 4 zákona č. 269/1994 Sb. uvádí, že pokud byly do evidence Rejstříku trestů zaznamenány údaje o odsouzení občana České republiky a soud podle zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních následně rozhodne o uznání takového rozhodnutí, Nejvyšší soud z podnětu tohoto soudu zruší své předchozí rozhodnutí o zaznamenání údajů o odsouzení a Rejstřík trestů v takovém případě eviduje pouze rozhodnutí o uznání rozhodnutí.
V projednávaném případě ještě nebyly do evidence Rejstříku trestů zaznamenány údaje o odsouzení obv. J. Z., ale Krajský soud v Brně svým podnětem usiluje o to, aby nedošlo k dublování stejného zápisu.
Z tohoto důvodu Nejvyšší soud vyšel ze záměru zákonodárce o předejití dvojího zápisu téhož odsouzení a podle §4 odst. 4 per analogiam rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
Rejstřík trestů následně zaeviduje pouze rozhodnutí o uznání rozhodnutí Krajským soudem v Brně.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. července 2015
JUDr. Stanislav Rizman
předseda senátu