ECLI:CZ:NS:2015:11.TCU.59.2015.1
sp. zn. 11 Tcu 59/2015-54
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 24. září 2015 o podnětu Krajského soudu v Brně na zrušení usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2013, sp. zn. 11 Tcu 50/2013, v trestní věci R. CH. , takto:
Podle §4 odst. 4 zák. č. 269/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů, per analogiam se usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2013, sp. zn. 11 Tcu 50/2013, jímž bylo podle §4a odst. 3 zák. č. 269/1994 Sb. rozhodnuto, že se na odsouzení občana České republiky R. Ch. rozsudkem Zvláštního trestního soudu v Pezinku, Slovenská republika, ze dne 23. 6. 2010, sp. zn. PK 2T/16/2008, ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu Slovenské republiky ze dne 3. 10. 2012, sp. zn. 1 To 8/2011, hledí jako na odsouzení soudem České republiky , zrušuje .
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Zvláštního trestního soudu v Pezinku byl R. Ch. uznán vinným trestnými činy založení, zosnování a podporování zločinecké skupiny a teroristické skupiny, vydírání a hrubého nátlaku a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmi let tří měsíců.
Nejvyšší soud k návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodl podle ustanovení §4a odst. 3 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, v tehdy platném znění, (dále též jen „zákon“) usnesením ze dne 29. dubna 2013, sp. zn. 11 Tcu 50/2013, tak že se na toto odsouzení hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Dne 4. 8. 2015 pod sp. zn. 11 T 9/2013 podal Krajský soud v Brně Nejvyššímu soudu podnět ke zrušení výše uvedeného usnesení. V důsledku nálezu Ústavního soudu Slovenské republiky ze dne 28. 11. 2012, sp. zn. PL. ÚS 106/2011, rozhodl Zvláštní trestní soud v Pezinku, pracoviště Banská Bystrica, usnesením ze dne 15. 6. 2015, sp. zn. BB-3Nt/1/2013, o povolení obnovy řízení ve věci vedené pod sp. zn. PK 2T/16/2008 a současně zrušil v případě obviněného výrok o trestu ze svého rozsudku ze dne 23. 6. 2010, sp. zn. PK 2T/16/2008.
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zrušení usnesení, jímž rozhodl podle §4a odst. 3 zákona.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2013, sp. zn. 11 Tcu 50/2013, pozbylo v důsledku výše citovaného rozhodnutí Zvláštního soudu v Pezinku o povolení obnovy řízení svůj zákonný podklad. Vzhledem k tomu, že zákon o Rejstříku trestů neobsahuje ustanovení, které by upravovalo zrušení rozhodnutí Nejvyššího soudu podle §4a odst. 3 v takovém případě, postupoval Nejvyšší soud podle ustanovení svým obsahem nejbližšího a zrušil citované usnesení podle §4 odst. 4 zákona.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. září 2015
JUDr. Karel Hasch
předseda senátu