ECLI:CZ:NS:2015:11.TCU.62.2015.1
sp. zn. 11 Tcu 62/2015-25
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 24. září 2015 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky J. S. , rozsudkem Obvodového soudu Bayreuth, Spolková republika Německo, ze dne 20. 9. 2012, sp. zn. 8 Ls 252 Js 5460/12, který nabyl právní moci téhož dne, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Obvodového soudu Bayreuth byl J. S. uznán vinným trestnými činy napomáhání ke krádeži a napomáhání k podvodu ve dvou případech a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a čtyř měsíců.
Shora uvedené trestné činnosti se odsouzený dopustil podle zjištění Obvodového soudu Bayreuth tím, že spolu s dalším spolupachatelem dne 16. 5. 2012 přijeli osobním vozidlem odcizeným v České republice (není předmětem odsouzení) k čerpací stanici na dálničním odpočívadle Fränkische Schweiz spolkové dálnice A9 ve směru na jih. Tam spolupachatel natankoval kolem 13.35 hodin 23,23 litrů benzínu Super v hodnotě 40,05 € a bez zaplacení odjeli. Poté byli dne 21. 5. 2012 kontrolováni policií v Mainzi, kde bylo vozidlo zajištěno. Aby se dostali do České republiky, rozhodli se odcizit další vozidlo. V noci z 21. na 22. 5. 2012 si spolupachatel opatřil kolem 3.00 hodin na ulici Am Südhang v Mainzi klíče od vozidla Ford C-Max rodiny R. Klíč se nacházel v krabici na klíče v chodbě vedle vchodových dveří domu rodiny R. Dveře nebyly uzamčeny, nebylo však zjištěno, zda byly otevřené nebo je spolupachatel otevřel. Poté spolupachatel nastartoval vozidlo Ford C-Max zaparkované před domem a nechal nastoupit odsouzeného S., který čekal opodál, jako spolujezdce. Následně se vydali s vozidlem do České republiky s úmyslem si je ponechat. Téhož rána kolem 8.20 hodin zajel spolupachatel k čerpací stanici HEM v Heinrich-von-Kleinst-Straße v Hockenheimu a načerpal benzín Super v hodnotě 45,01 €. Pak čerpací stanici bez zaplacení opustil a s vozidlem dojel až do Bayreuthu, kde byl zastaven a zadržen u odpočívadla Sophienberg. Odsouzený S. poskytoval spolupachateli při činech psychickou podporu.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci návrh Nejvyššímu soudu na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona. Podle tohoto ustanovení Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodne, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky, a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen soudem jiného členského státu Evropské unie, přičemž se odsouzení týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (pomoc podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k trestnému činu krádeže podle §205 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený se dopustil úmyslné trestné činnosti směřující proti zájmu společnosti na ochraně majetku. Jednal přitom v takovém rozsahu (zejména se dopustil trestné činnosti opakovaně), že již lze tuto trestnou činnost označit za závažnou ve smyslu §4a odst. 3 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. září 2015
JUDr. Karel Hasch
předseda senátu