ECLI:CZ:NS:2015:11.TCU.7.2015.1
sp. zn. 11 Tcu 7/2015 -32
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 17. února 2015 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky K. K. , rozsudkem Obvodového soudu Löbau, Spolková republika Německo, ze dne 4. 9. 2012, sp. zn. 1 Ds 400 Js 10613/12, a trestním příkazem Obvodového soudu Bautzen, Spolková republika Německo, ze dne 13. 12. 2012, sp zn. 40 Ds 150 Js 6063/12, ve spojení s usnesením Obvodového soudu Zittau, detašované pracoviště Löbau, Spolková republika Německo, ze dne 13. 6. 2013, sp. zn. Z 9a Ds 400 Js 10613/12, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodového soudu Löbau, Spolková republika Německo, ze dne 4. 9. 2012, sp. zn. 1 Ds 400 Js 10613/12, který nabyl právní moci dne 12. 9. 2012, byl K. K. uznán vinným trestnými činy krádeže a pokusu krádeže ve třech případech, v jednom případě společně s poškozením věci, podle německého trestního zákona a trestním příkazem Obvodového soudu Bautzen, Spolková republika Německo, ze dne 13. 12. 2012, sp. zn. 40 Ds 150 Js 6063/12, který nabyl právní moci dne 25. 1. 2013, byl uznán vinným trestným činem krádeže, podle německého trestního zákona, a ve spojení s usnesením Obvodového soudu Zittau, detašované pracoviště Löbau, Spolková republika Německo, ze dne 13. 6. 2013, sp. zn. Z 9a Ds 400 Js 10613/12, které nabylo právní moci 9. 8. 2013, byl odsouzen k nepodmíněnému souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 1 (jednoho) měsíce.
Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzený K. K. dopustil trestné činnosti v podstatě tím, že společně se zvlášť stíhaným L. M., I. B., jakož i s dalšími neznámými spolupachateli a na základě jejich vzájemné domluvy:
1. v noci dne 17. 8. 2010 kolem 00,00 hod. (tedy krátce po půlnoci) se vydali ve vozidle VW Passat a Škoda Felicia k širšímu centru O., místní část K.. Zde se L. M. s dalším pachatelem po rozlomení visacího zámku příjezdových vrat pomocí řezáku kovu dostali na oplocený pozemek podniku, odkud vytlačili do příjezdové části pozemku dva nové přívěsy v celkové hodnotě 6.000,- euro, které zavěsili za VW Passat a Škodu Felicia a ujeli, přičemž otisky nohou pachatelů byly na pozemku prodejního centra autopřívěsů zajištěny. Protože krátce po zahájení jízdy byli odsouzený K. a jeho spolupachatelé „vyrušeni“ mimořádnou přepravou s policejním doprovodem, která je míjela, v obavě z odhalení (nové přívěsy neměly registrační značky) přívěsy odpojili a odsunuli stranou na pozemek, čehož si osádka protijedoucího policejního vozidla povšimla a v rámci pronásledování se jim podařilo VW Passat s odsouzeným K. a oběma spolupachateli B. a M. ještě na území Spolkové republiky Německo zastavit,
2. v blíže nezjištěné době, nejdříve však po 19. hodině dne 30. 1. 2011, se K. K. a odděleně stíhaný S. Ř. vloupali do zahrádkářské kolonie „N. S. e. V.“ v N.-S. Zde se po vzájemné dohodě a za použití násilí vloupali jeden po druhém do tří uzamčených zahradních domků, přičemž ve dvou z nich odcizili různé věci se záměrem tyto později odvézt pomocí osobních vozidel a buď si je ponechat nebo je zpeněžit. Protože však byli vyrušeni policistou, který se nacházel v bezprostřední blízkosti, věci ze třetího domku již neodcizili ani neodvezli. Konkrétně tak oba pachatelé odcizili:
ad 2.1. z domku R. R. řetězovou pilu, akumulátorový šroubovák s různým příslušenstvím, dva naplněné kanistry s pohonnými hmotami, jeden košík a jednu sklenici na pivo,
ad 2.2. z domku J. K. naplněný kanistr s pohonnými hmotami a bednu na nářadí s různým nářadím, přičemž hodnota věcí pod body 2.1 a 2.2, ačkoliv nebyla jednotlivě zjištěna, v obou případech přesahuje podle německého trestního zákona hranici vyšší než malé hodnoty,
ad 2.3. při vloupání do domku B. R. byli pachatelé vyrušeni, proto zde nic neodcizili ani neodvezli, toliko na objektu způsobili věcnou škodu ve výši cca 100,- euro.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený K. K. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky.
Pokud jde o odsouzení z rozsudku Obvodového soudu Löbau, Spolková republika Německo, ze dne 4. 9. 2012, sp. zn. 1 Ds 400 Js 10613/12, týká se skutku, který vykazuje znaky trestného činu krádeže podle §205 tr. zákoníku a pokusu krádeže podle §21 tr. zákoníku k §205 tr. zákoníku. Podmínka oboustranné trestnosti je pak splněna i ohledně trestného činu z trestního příkazu Obvodového soudu Bautzen, Spolková republika Německo, ze dne 13. 12. 2012, sp zn. 40 Ds 150 Js 6063/12, jenž vykazuje znaky trestného činu krádeže podle §205 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Trestná činnost, za niž byl K. K. tímto trestním příkazem odsouzen, spočívala v podstatě v tom, že dne 15. 1. 2012 kolem 18.00 hodin ve spolupachatelství se zvlášť stíhaným S. Ř. odcizil z nádrže nákladního vozidla, které bylo zaparkováno na parkovišti spediční firmy J. M. v Z. S., S. cca 400 litrů nafty v úmyslu ji prodat a výtěžek prodeje si mezi sebou rozdělit.
Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený K. K. se pro svůj prospěch podílel na jednání, kterým způsobil vyšší škodu na cizím majetku. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je zvyšována zejména tím, že se této dopustil s dalšími osobami, jakož i množstvím útoků i způsobem jejich provedení. Z obsahu spisového materiálu rovněž vyplývá, že byl v České republice již v minulosti pro majetkovou trestnou činnost opakovaně odsouzen. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl již uložen nezanedbatelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení K. K. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. února 2015
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík