ECLI:CZ:NS:2015:11.TCU.80.2015.1
sp. zn. 11 Tcu 80/2015-12
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 21. října 2015 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky T. K. , rozsudkem Zemského soudu pro trestní věci Vídeň, Rakouská republika, ze dne 14. 8. 2014, sp. zn. 112 Hv 57/13t, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
Rozsudkem Zemského soudu pro trestní věci Vídeň, Rakouská republika, ze dne 14. 8. 2014, sp. zn. 112 Hv 57/13t, který nabyl právní moci 19. 8. 2014, byl T. K. uznán vinným trestnými činy úmyslného poškození cizí věci a krádeže za účelem obživy, podle rakouského trestního zákona, a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 12 (dvanácti) měsíců.
Podle skutkových zjištění cizozemského soudu T. K. spáchal trestnou činnost v podstatě tím, že ve Vídni
1/ dne 24. 1. 2013 způsobil škodu na cizí věci tím, že rozbil okénko osobního vozidla H. Z.,
2/ v úmyslu přivlastněním si níže uvedených odcizených předmětů sebe neoprávněně obohatit a opakovaným pácháním krádeží si zajistit obživu:
A/ dne 25. 1. 2013 ke škodě oprávněné firmy Müller Warenhandel GmbH odcizil parfém zn. Hugo Boss v hodnotě 69,95 euro,
B/ dne 5. 4. 2013 ve spolupachatelství se zvlášť stíhaným G. T. J. odcizil ke škodě oprávněné firmy Sport Vertriebs und Outlet GmbH dva páry sportovní obuvi v hodnotě 159,90 euro,
C/ dne 23. 10. 2013 odcizil ke škodě oprávněné firmy Billa AG lahev vodky v hodnotě 6,99 Euro.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený T. K. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestných činů poškození cizí věci podle §228 tr. zákoníku a krádeže podle §205 zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený T. K. se dopustil majetkové trestné činnosti, kterou způsobil vyšší škodu na cizím majetku. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je zvyšována tím, že se této zčásti dopustil s dalším pachatelem, jakož i způsobem jejího provedení. Z obsahu spisového materiálu rovněž vyplynulo, že v minulosti byl již pro majetkovou trestnou činnost odsouzen jak v Rakousku, tak i v České republice. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl uložen nezanedbatelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení T. K. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. října 2015
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu