ECLI:CZ:NS:2015:11.TCU.9.2015.1
sp. zn. 11 Tcu 9/2015 -50
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 9. dubna 2015 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občanů České republiky J. T. , a V. V. , roz. F., rozsudkem Obvodového soudu Drážďany, Spolková republika Německo, ze dne 21. 4. 2011, sp. zn. 200 Ls 309 Js 61126/10, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu Drážďany ze dne 14. 11. 2011, sp. zn. 10 Ns 309 Js 61126/10, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Obvodového soudu Drážďany ve spojení s rozsudkem Zemského soudu Drážďany byli J. T. a V. V. uznáni vinnými pokusem trestného činu krádeže a byli shodně odsouzeni k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a devíti měsíců.
Shora uvedené trestné činnosti se odsouzení dopustili podle zjištění Obvodového soudu Drážďany tím, že dne 10. 12. 2010 kolem 16.50 hod. odsouzený V. otevřel pomocí upraveného imbusového klíče (tzv. polský klíč) v podzemní garáži obchodního domu s nábytkem H. v ulici P. v D. násilím dveře na straně řidiče zaparkovaného vozidla Audi A6, o zůstatkové hodnotě cca 12 000 €, poškozeného D. H. a pokusil se vozidlo nastartovat s úmyslem je odcizit. To se mu nepodařilo, neboť byl zadržen policisty. Odsouzený T. na základě předchozí dohody přivezl odsouzeného V. na místo činu svým vozem Audi A6, prozkoumal s ním místo činu, vybral předmět krádeže a měl místo činu zajistit. Výtěžek z prodeje měl být rozdělen mezi oba odsouzené.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci návrh Nejvyššímu soudu na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona. Podle tohoto ustanovení Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodne, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky, a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzení jsou občany České republiky, kteří byli odsouzeni soudem jiného členského státu Evropské unie, přičemž se odsouzení týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin krádeže podle §205 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzení se dopustili úmyslné trestné činnosti směřující proti zájmu společnosti na ochraně majetku. Jednali přitom v takovém rozsahu (zejména pokud jde o hodnotu vozidla, dopustili se trestné činnosti ve spolupachatelství), že již lze tuto trestnou činnost označit za závažnou ve smyslu §4a odst. 3 zákona. Pokud jde o druh trestu, byly jim uloženy citelné tresty odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. dubna 2015
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch