ECLI:CZ:NS:2015:11.TCU.95.2015.1
sp. zn. 11 Tcu 95/2015-12
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 21. října 2015 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na část odsouzení občana České republiky M. S. , rozsudkem Zemského soudu Korneuburg, Rakouská republika, ze dne 23. 1. 2014, sp. zn. 605 Hv 16/13b, a to pro trestný čin loupeže, podle trestního zákona Rakouské republiky, a tomu odpovídající část trestu odnětí svobody v trvání 22 (dvacetidvou) měsíců , hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Naproti tomu návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, ohledně části odsouzení občana České republiky M. S. , rozsudkem Zemského soudu Korneuburg, Rakouská republika, ze dne 23. 1. 2014, sp. zn. 605 Hv 16/13b, a to pro trestný čin omezení užívání veřejné listiny, podle trestního zákona Rakouské republiky, a tomuto trestnému činu odpovídající část trestu v trvání 2 (dvou) měsíců, se zamítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Zemského soudu Korneuburg, Rakouská republika, ze dne 23. 1. 2014, sp. zn. 605 Hv 16/13b, který téhož dne nabyl právní moci, byl M. S. uznán vinným trestnými činy loupeže a omezení užívání veřejné listiny, podle rakouského trestního zákona, a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků.
Podle skutkových zjištění cizozemského soudu odsouzený M. S. spáchal trestnou činnost v podstatě tím, že:
I. / dne 8. 11. 2013 ve S., v úmyslu zmocnit se cizího majetku, donutil pod pohrůžkou bezprostředního ohrožení života a zdraví zaměstnance čerpací stanice ve S., B. H.-S., B. B., aby mu vydal finanční hotovost ve výši 680,- euro tím, že na něj namířil černou kuličkovou zbraň, která vypadala jako pistole a vyzval jej k vydání peněz slovy „Naval všechny prachy“,
II. / v noci ze dne 7. 11. 2013 na 8. 11. 2013 ve V., v úmyslu zamezit užívání listiny, kterou neměl oprávnění disponovat v právním styku k prokázání skutečnosti - povolení užívání vozidla v silniční dopravě, odmontoval z vozidla registrační značku a tuto odcizil.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou částečně splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že M. S. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem.
Pokud jde o druhou formální podmínku postupu podle §4a odst. 3 zákona, tedy podmínku oboustranné trestnosti činu, zásadně platí, že jestliže je předmětem odsuzujícího cizozemského rozsudku více skutků, posuzuje se podmínka oboustranné trestnosti samostatně ve vztahu ke každému z těchto více skutků (viz č. 51/2000-I. Sb. rozh. tr.). Pokud je předmětem odsuzujícího rozsudku více skutků, ale některý z nich není trestným činem podle trestního zákona České republiky, v takovém případě se jako na odsouzení soudem České republiky hledí jen na část odsouzení, které se týkají skutku (skutků), u něhož je podmínka oboustranné trestnosti splněna, včetně jemu odpovídající části uloženého trestu. Odpovídající část trestu, která se týká skutku, ohledně kterého se hledí jako na odsouzení soudem České republiky, u něhož je podmínka oboustranné trestnosti činu splněna, určí v rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona Nejvyšší soud s přihlédnutím k poměru závažnosti skutku, u něhož se hledí jako na odsouzení soudem České republiky, a závažnosti skutku, ohledně něhož tyto podmínky splněny nejsou. Určení odpovídajícího (přiměřeného) trestu, ohledně něhož se na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu hledí jako na odsouzení soudem České republiky je nezbytné i s ohledem na právní účinky rozhodnutí Nejvyššího soudu učiněného podle §4a odst. 3 zákona (viz č. 51/2000-II. Sb. rozh. tr.). Ohledně skutku, který není trestným činem podle právního řádu České republiky (u něhož není splněna podmínka oboustranné trestnosti činu) se návrh Ministerstva spravedlnosti na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona, zamítne.
S ohledem na výše uvedené úvahy dospěl Nejvyšší soud k závěru, že pokud jde o skutek, v němž je spatřován trestný čin loupeže, podle rakouského trestního zákona, tak v tomto případě se odsouzení týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestného činu loupeže podle §173 tr. zákoníku). V tomto rozsahu jsou tedy splněny všechny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
S poukazem na shora uvedené však podle Nejvyššího soudu podmínka oboustranné trestnosti činu není splněna v případě skutku, ve kterém je u M. S. spatřován trestný čin omezení užívání veřejné listiny, podle příslušných ustanovení rakouského trestního zákona, když tento skutek popsaný pod bodem II./ rozsudku spočívá v tom, že odsouzený v noci ze dne 7. 11. 2013 na 8. 11. 2013, ve V., v úmyslu zamezit užívání listiny, kterou neměl oprávnění disponovat v právním styku k prokázání skutečnosti - povolení užívání vozidla v silniční dopravě, odmontoval z vozidla registrační značku a tuto odcizil.
Toto jednání nenaplňuje znaky žádné skutkové podstaty trestného činu podle trestního zákona České republiky. Protože v úvahu nepřichází použití ani jiné skutkové podstaty, obsažené v trestním zákoně České republiky, tak Nejvyšší soud návrh Ministerstva spravedlnosti podle §4a odst. 3 zákona ohledně cizozemského odsouzení v této části (tj. ohledně tohoto skutku) a za něj odpovídajícího trestu zamítl.
V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený M. S. se dopustil závažné trestné činnosti proti lidské svobodě a majetku, kterou způsobil vyšší škodu na cizím majetku. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je zvyšována zejména způsobem jejího provedení. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl uložen nezanedbatelný trest odnětí svobody.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti vyhověl v rozsahu stanoveném ve výroku tohoto rozhodnutí. Přitom rozhodl tak, že část trestu M. S., ohledně něhož se hledí jako na odsouzení soudem České republiky činí trest odnětí svobody v trvání 22 (dvacetidvou) měsíců, a to s přihlédnutím k poměru závažnosti jednotlivých skutků.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. října 2015
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu