ECLI:CZ:NS:2015:11.TDO.1273.2015.1
sp. zn. 11 Tdo 1273/2015-20
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. listopadu 2015 o dovolání odsouzeného R. M., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 6. 2015, sp. zn. 14 To 63/2015, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 51 T 12/2014 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 7. 5. 2015, sp. zn. 51 T 12/2014, rozhodl podle §306 odst. 1 zák. č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, že na území České republiky uznává rozsudek Zemského soudu v Salzburgu ze dne 11. 7. 2013, sp. zn. 29 Hv 21/13a, kterým byl odsouzený uznán vinným zločinem závažné krádeže vloupáním, dílem dokonané, dílem ve stadiu pokusu, za účelem zisku podle §127, §128 odst. 1 č. 4, §129 č. 1, §130 čtvrtého případu a §15 odst. 1 trestního zákoníku Rakouské republiky, kterého se odsouzený R. M. dopustil v L. a v S. od 2. 5. 2012 do 18. 9. 2012 sedmi tam popsanými případy odcizení různých věcí, za což byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků, přičemž podle české právní úpravy by byla věc posouzena jako dílem dokonaný, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku spáchaný trestný čin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 3 trestního zákoníku a porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 trestního zákoníku. Dále bylo rozhodnuto, že podle §306 odst. 1 a §124 odst. 2 zákona č. 104 /2013 Sb. odsouzený uvedený trest vykoná a pro jeho výkon byl podle §306 odst. 1 a §124 zákona č. 104/2013 Sb. a §56 odst. 2 písm. c) trestního zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 5. 2015, sp. zn. 51 T 12/2014, podal obviněný odvolání, které bylo usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 6. 2015, sp. zn. 14 To 63/2015, podle §256 tř. řádu per analogiam zamítnuto.
Posledně citované rozhodnutí napadl odsouzený prostřednictvím svého obhájce dovoláním dne 2. 9. 2015. Předmětné dovolání obviněný opírá o dovolací důvody dle §265b odst. 1 písm. e), g), h), l) tr. řádu. Jejich naplnění odůvodňuje tvrzením, dle něhož napadeným rozhodnutím, v němž vrchní soud nesprávně vycházel z rozsudku Zemského soudu v Salzburgu ze dne 11. 7. 2013, sp. zn. 29 Hv 21/13a, došlo k nesprávnému právnímu posouzení věci a nesprávnému hodnocení provedených důkazů, neboť uložený trest byl změněn rozhodnutím o uložení dodatkového trestu, jenž měl obviněný již vykonat.
K podanému dovolání se podrobně vyjádřil nejvyšší státní zástupce, a to prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten uvedl, že usnesení Vrchního soudu v Praze, přestože je rozhodnutím soudu druhého stupně, není rozhodnutím ve věci samé. Vzhledem k tomu, že v předmětné věci nebyl obviněný uznán vinným ani mu nebyl uložen trest, když krajský soud toliko rozhodl o uznání rozsudku cizího státu a o výkonu trestu uloženého takovým rozsudkem, nelze toto rozhodnutí považovat za rozhodnutí ve věci samé ve smyslu §265a odst. 1, 2 tr. řádu. Nelze proto ani rozhodnutí odvolacího soudu o odvolání podaném proti takovému rozhodnutí napadnout dovoláním. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud dovolání R. M. odmítl podle §265i odst. 1 písm. a) tr. řádu. Takové rozhodnutí lze podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu učinit v neveřejném zasedání, přičemž pro případ, že by Nejvyšší soud hodlal učinit jiné rozhodnutí, souhlasil i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejdříve zkoumal, zda jsou v posuzované věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení §265a tr. řádu.
V posuzované věci připadají z rozhodnutí uvedených v ustanovení §265a odst. 1 tr. řádu v úvahu pouze usnesení soudu druhého stupně uvedené v §265a odst. 2 písm. h) tr. řádu ve vztahu k rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. řádu. Tedy jde o to posoudit, zda rozsudek, kterým rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem dne 7. 5. 2015 pod sp. zn. 51 T 12/2014, podle §306 odst. zák. č. 104/2013 Sb. o výkonu trestu uloženého rozsudkem cizího státu, je možno pokládat za rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest.
Nejvyšší soud ve své judikatuře (viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 27/2004) vyslovil názor, že rozsudek, jímž rozhoduje soud prvního stupně o výkonu rozsudku cizího státu v trestní věci a jde přitom o věc právního styku s cizinou, nesplňuje podmínky předpokládané v §265a odst. 2 písm. a) tr. řádu, a proto nelze proti rozhodnutí, jímž bylo zamítnuto nebo odmítnuto odvolání proti němu, podat dovolání.
Dle ustanovení §306 odst. 1 zák. č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, soud rozhoduje o uznání a výkonu rozhodnutí jiného členského státu Evropské unie vydaného v souvislosti s trestným činem nebo činem jinak trestným, kterým byl uložen trest nebo ochranné opatření nebo bylo od jejich uložení nebo výkonu podmíněně upuštěno.
Jde tudíž o rozhodnutí, na jehož podkladě se pouze pokračuje ve výkonu trestu uloženého rozsudkem cizího státu, v České republice se toliko vykonává rozsudek cizího státu, kterým již otázka viny a trestu byla závazně vyřešena. Případné přizpůsobení sankce je jen modifikací uloženého trestu, která se provádí podle stanovených smluvních podmínek vázaných na uložený trest a nemá povahu vlastního rozhodování o trestu – ukládání trestu podle zásad trestního zákona České republiky.
Soud, který rozhoduje podle §306 odst. 1 zák. č. 104/2013 Sb., o výkonu trestu uloženého rozsudkem jiného státu Evropské unie, nečiní tedy takové rozhodnutí – rozsudek, kterým by uznával obviněného vinným ani neukládá trest ve smyslu ustanovení §265a odst. 2 písm. a) tr. řádu.
Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti jinému rozhodnutí, než jaké lze dovoláním napadnout. Proto jej podle §265i odst. 1 písm. a) tr. řádu jako nepřípustné odmítl, aniž se zabýval otázkou, zda případně existují i jiné důvody pro odmítnutí dovolání. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu toto rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 19. 11. 2015
JUDr. Stanislav Rizman
předseda senátu