ECLI:CZ:NS:2015:11.TDO.148.2015.1
sp. zn. 11 Tdo 148/2015-30
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 17. června 2015 dovolání podané obviněným V. Š. , proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. 10. 2014, sp. zn. 10 To 419/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 17 T 59/2014 a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. Š. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 8. 7. 2014, sp. zn. 17 T 59/2014, byl obviněný V. Š. uznán vinným přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců.
Podle skutkových zjištění se obviněný dopustil shora uvedené trestné činnosti tím, že dne 8. 2. 2014 v době kolem 12.00 hodin v provozním prostoru autodílny Neruda na adrese B. , J. , okr. P.–z. , nabídl a následně poskytl T. N. , M. K. , O. D. , a M. Z. , ke konzumaci cca 13 kusů konopím ochucených koláčů, jejichž základní surovinou bylo konopné máslo obsahující delta-9-tetrahydrokanabinol, po jejichž konzumaci byli T. N. a M. K. vzhledem k jejich náhlé nevolnosti a dezorientovanosti převezení rychlou záchrannou službou Středočeského kraje k ošetření do Fakultní Thomayerovy nemocnice v Praze – Krči, kde u nich v důsledku požití konopných koláčků byla diagnostikována akutní intoxikace THC a arteriální hypertense, která poškozené neomezila v obvyklém způsobu života po dobu delší sedmi dnů, avšak bez lékařského zásahu je ohrozit mohla, přičemž konopí seté je zapsáno v příloze č. 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, vydaného dle ustanovení §44c odst. 1 zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, v platném znění, jako látka omamná, a účinná látka delta-9-tetrahydrokanabinol je zapsána v příloze č. 4 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, vydaného dle ustanovení §44c odst. 1 zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, v platném znění, jako látka psychotropní.
Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Praze usnesením ze dne 21. 10. 2014, sp. zn. 10 To 419/2014, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný dovolání prostřednictvím svého obhájce Mgr. Jiřího Slováčka. Ohledně dovolacího důvodu odkázal na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
V textu svého dovolání obviněný uvedl, že nevypořádání se s námitkami obhajoby v odůvodnění soudního rozhodnutí, stejně jako odůvodnění toliko povrchní a povšechné představují zásah do jeho práva na spravedlivý proces. Odvolací argumentace se dotýkala neprokázání objektivní stránky, nebylo prokázáno, že obviněný byť konkludentně předmětné koláčky nabízel, zpřístupnění koláčků poškozeným nelze hodnotit jako nabízení, nebyla aplikována ustanovení o skutkovém omylu, obviněný získal koláčky na legálně pořádané a přísně regulované akci, proto se domníval, že jsou neškodné, nebylo nijak vyvráceno přesvědčení obviněného, že existuje více druhů cannabinoidů s různými účinky, nebyla aplikována zásada subsidiarity trestní represe, zdravotní komplikace poškozených nebyly bezpečně prokázány jakožto mající původ výhradně ve zkonzumovaných koláčcích, obsah THC v koláčcích nebyl vůbec zjištěn, nebyla prokázána subjektivní stránka trestného činu, obviněný měl důvod věřit, že poškození koláčky konzumovat nebudou, tedy nejednal úmyslně.
Odvolací soud podle obviněného vůbec nereflektoval skutečnost, že koláčky zanechal na místě a odešel, až poté pak došlo k jejich konzumaci poškozenými. Naopak skutek posuzoval tak, jako by se obviněný po celou dobu zdržoval na místě. Pokud by tomu tak bylo a obviněný by proti konzumaci nijak nezakročil, bylo by možno jeho jednání hodnotit jako konkludentní nabídku. Ne však v situaci, kdy se na místě nezdržel, což bylo jednoznačně prokázáno. Takový závěr by byl v rozporu s §1731 občanského zákoníku. Ačkoli je nabídka omamných a psychotropních látek nepochybně jednáním contra legem, je dle názoru obviněného při jejím posuzování třeba vycházet analogicky z úpravy nabídky v soukromoprávních závazkových vztazích. Podstata je totiž v obou případech shodná.
Obviněný také zdůrazňuje nutnost restriktivního výkladu pojmu „nabídne“, jež vylučuje možnost pod tento pojem zahrnout situaci, kdy látku pouze zpřístupní. K tomu obviněný odkázal na judikaturu Ústavního a Nejvyššího soudu. Soudy měly v jeho věci analogicky vycházet ze závěrů rozhodnutí č. 51/2006 Sb. rozh. tr., v němž Nejvyšší soud vyjádřil názor, že samotné poskytnutí prostoru k výrobě omamných a psychotropních látek nenaplňuje žádnou z modalit výčtu ustanovení §283 odst. 1 tr. zákoníku.
Další námitka obviněného se dotýká neaplikování ustanovení o skutkovém omylu. Soudy podle něj nijak nezdůvodnily, proč považovaly za vyloučené, že se obviněný mohl domnívat, že předmětné koláčky obsahovaly jiné cannabinoidy než delta-9-tetrahydrokanabinol. Nebylo ani spolehlivě vyvráceno jeho tvrzení, že koláčky získal na veletrhu Cannafest. Závěr odvolacího soudu o nevěrohodnosti tohoto tvrzení s ohledem na to, že obviněný předložil plakát z uvedeného veletrhu z listopadu 2013, přičemž ke skutku mělo dojít až v únoru, považuje obviněný za překvapivý. Jestliže měly soudy pochybnost o tom, jak mohly koláčky vydržet tři měsíce v konzumovatelném stavu, měly se jej na to dotázat nebo jinak doplnit dokazování.
Obviněný pak také soudům vytýká neaplikování zásady subsidiarity trestní represe. Odvolací soud na tuto námitku reagoval poukazem na zdravotní komplikace poškozených, které svědčí o velmi vysokém obsahu THC. Přesný obsah této látky v koláčcích však nebyl během řízení zjištěn, ačkoli tomu nic nebránilo. Lékařskou zprávu dovozující časově nespecifické závěry z obsahu THC v krvi poškozených považuje obviněný za nedostatečnou, neboť lidský organismus je složitý. Poukazuje k tomu na paralelu s tzv. odorologickými stopami a jejich důkazním významem, k čemuž také uvádí příslušnou judikaturu. Ke zdravotním komplikacím došlo pouze u dvou osob, nebylo provedeno žádné zkoumání, do jaké míry se na komplikacích podílely jiné faktory. Poškození přitom měli zkonzumovat jeden nebo dva koláčky, zatímco svědek D. uvedl, že zkonzumoval čtyři koláčky a k žádným zdravotním komplikacím u něj nedošlo. Zdraví přitom není objektem přisouzeného trestného činu. Ani pokud by byla obhajoba obviněného co do subjektivní stránky přesvědčivě vyvrácena, nedosahoval by skutek ani zdaleka spodní hranice intenzity skutků běžně se vyskytujících v této skutkové podstatě. Absentuje zde ziskuchtivost, snaha vytvořit si klientskou síť, kohokoliv poškodit, šířit toxikomanii atd.
Pokud odvolací soud vycházel z jeho výpovědi učiněné ve zkráceném přípravném řízení, dopustil se podle obviněného flagrantního porušení ustanovení §207 odst. 2 tr. ř. a také jeho práva na spravedlivý proces. Obviněný nebyl nijak upozorněn na rozpor jeho výpovědi v přípravném řízení a v hlavním líčení, soud učinil pro něj nepříznivé skutkové zjištění, aniž by mu dal možnost je vysvětlit. V přípravném řízení obviněný vypovídal v procesním postavení podezřelého, jen proto byla jeho výpověď bez předchozí konzultace a přítomnosti obhájce při výslechu učiněna do protokolu a ne jen jako úřední záznam o podaném vysvětlení.
V závěru podaného dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 21. 10. 2014, sp. zn. 10 To 419/2014, podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil a podle §265m sám rozhodl rozsudkem, že se obviněný zprošťuje obžaloby podle §226 písm. a) tr. ř., případně aby věc vrátil Krajskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
K dovolání obviněného se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten po shrnutí předchozího průběhu řízení a obsahu obviněným podaného dovolání nejprve uvedl, že uplatněnému dovolacímu důvodu odpovídají námitky obviněného pouze zčásti. S poukazem na uvedený dovolací důvod totiž není možné domáhat se přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Ve věci přitom nelze shledat žádný, natož extrémní rozpor, mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Naopak lze konstatovat, že soudy obou stupňů řádně zjistily skutkový stav bez důvodných pochybností, a to v rozsahu potřebném pro rozhodnutí. Zároveň řádně provedené důkazy pečlivě hodnotily přihlížejíce ke všem skutečnostem jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemných souvislostech a v souladu s pravidly formální logiky, tj. zcela v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů.
Za obsahově relevantní lze podle státního zástupce považovat námitku, že obviněný svým jednáním nenaplnil objektivní stránku přisouzeného přečinu. Taková námitka sice odpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu, státní zástupce se s ní však neztotožňuje. Obviněný nakládal s pečivem obsahujícím psychotropní látku ze skupiny kanabinoidů, toto pečivo poskytl k dispozici dalším osobám. Znění právní věty „neoprávněně opatřil a jinému úmyslně nabídl přípravek obsahující omamnou a psychotropní látku“ lze podle státního zástupce považovat za poněkud stylisticky neobratné, neboť nadbytečně obsahuje zmínku o omamné látce a zároveň ne zcela přesně vyjadřuje zákonný znak „jinak jinému opatřil“. Dle názoru státního zástupce však tato stylistická nedůslednost nepředstavuje sama o sobě vadu v hmotněprávním posouzení, neboť i přes neobratné slovní vyjádření lze z právní věty bez zřejmých obtíží dovodit, že obviněný všechny znaky objektivní stránky přisouzeného přečinu naplnil.
Státní zástupce se neztotožňuje ani s názorem obviněného, že by jednání spočívající v nabízení mělo být posuzováno analogicky jako v případě občanskoprávních závazkových vztahů. Psychotropní látka je res extra commercium (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tdo 785/2009). Z toho lze učinit dílčí závěr, že se jedná o věc vyloučenou nejen z obchodu a samotné držby, ale vůbec z dosahu soukromoprávních vztahů, a občanskoprávní úpravu koupě a prodeje, popřípadě darování, tak na ni nelze aplikovat. Smyslem občanskoprávní úpravy závazkových vztahů je podle státního zástupce regulace legálního právního jednání, tedy účel, který se s nelegálním nakládáním s psychotropními látkami zcela míjí. Právě vzhledem k nelegální povaze takové činnosti je dle názoru státního zástupce vyloučeno, aby byla taková činnost, byť analogicky, regulována předpisy soukromého práva, jejichž účelem je naopak usnadnění právem dovolené činnosti. Dovedeno ad absurdum by to v praxi znamenalo, že by prodeje drogy musely být hodnoceny prizmatem právní úpravy smlouvy kupní, či směnné, resp. darovací a aplikovat i s tím související důsledky, včetně např. nároků z vadného plnění u dodané drogy ve smyslu §2099 a násl. občanského zákoníku, možnosti odstoupení od smlouvy podle §2106 občanského zákoníku, či úpravy záruky za jakost ve smyslu §2113 a násl. občanského zákoníku apod. To však podle státního zástupce jistě nebylo úmyslem zákonodárce, z právní úpravy nakládání s omamnými a psychotropními látkami naopak vyplývá, že nedovolené nakládání s psychotropními látkami je právem reprobováno.
K pojmu nabídnutí lze podle státního zástupce odkázat na jeho doktrinální vymezení, jak se podává z komentáře k trestnímu zákoníku (Šámal, P. a kol. Trestní zákoník, 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, s. 2868). Za nabídnutí se zde považuje „i jednorázová nabídka, kterou pachatel projeví ochotu některou omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed v jakémkoli množství poskytnout jinému. Je jím jakýkoli, ať výslovný nebo konkludentní návrh směřující vůči jiné osobě. Nabídka bude nejčastěji směřovat k prodeji, ale může to být i nabídka obdarování, „půjčení“ apod. Z časového hlediska může být nabídka formulována tak, že k plnění z ní může dojít okamžitě po její akceptaci nebo i v budoucnu, přičemž však pro dokonání trestného činu není třeba, aby k akceptaci nabídky vůbec kdy došlo.“ Z tohoto hlediska je třeba podle státního zástupce za nabídnutí považovat i jednání obviněného, který koláčky obsahující látku THC zanechal na daném místě volně k dispozici dalším osobám, a to i s doprovodným vysvětlením, o jaké pečivo se jedná. Takové jednání lze považovat za konkludentní nabídku dané psychotropní látky v koláčcích obsažené. Nadto je však podle státního zástupce třeba jednání obviněného považovat za jiné opatření psychotropní látky jinému, neboť takto nabídnuté koláčky další osoby skutečně i zkonzumovaly. Za jiné opatření jinému lze totiž považovat jakékoli vědomé poskytnutí psychotropní látky další osobě, a to bez ohledu na konkrétní způsob takového poskytnutí.
Státní zástupce se neztotožňuje ani s názorem obviněného, že v dané věci mohly být na jeho straně dány podmínky skutkového omylu ohledně povahy látky v koláčcích obsažené. Ze skutkových zjištění soudů vyplývá, že obviněný věděl o tom, že koláčky obsahují konopí. Musel tak být nejméně srozuměn i s tím, že takto připravené pečivo může kromě jiných kanabinoidů obsahovat i zákonem zakázanou látku THC. Předpokladem omylu však je, že pachatel takového jednání nezná ani nepředpokládá skutkovou okolnost, která je předpokladem jeho trestní odpovědnosti. O takovou situaci se však vzhledem ke srozumění obviněného jednat nemohlo, neboť obsah THC mohl obviněný rozumně předpokládat. O skutkovém omylu by tak bylo možno hovořit tehdy, pokud by například obviněný vůbec nevěděl, že pro výrobu koláčků bylo použito konopí, což však bylo provedeným dokazováním spolehlivě vyvráceno. Ze stejného důvodu nelze v případě obviněného ani dovodit, že by svým jednáním nenaplnil subjektivní stránku přisouzeného přečinu, neboť u obviněného lze oprávněně hovořit minimálně o úmyslu nepřímém, jak má na mysli §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku.
Ani ve vztahu k hodnocení společenské škodlivosti se státní zástupce s dovoláním obviněného neztotožňuje. Obviněný sice v obecné rovině správně cituje východiska stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 301/2012, že zásadu subsidiarity trestní represe je namístě užít pouze v případech, které neodpovídají ani těm nejlehčím případům dané skutkové podstaty vyskytujícím se v praxi. Dle státního zástupce se však o takovou situaci nejednalo. Obviněný poskytl koláčky více osobám. Bagatelizovat nelze ani skutečnost, že se jednalo o pečivo, přičemž v obvyklém pečivu takového druhu (koláčky) lze předpokládat obsah tuku. Účinná psychotropní látka THC je přitom právě velmi dobře rozpustná v tucích a přijetí THC obsaženého v tucích tak usnadňuje vstřebávání této látky do organizmu a rozvoj intoxikace. Jednáním obviněného nebyla konzumace koláčků jakkoli omezena, například tak, že by každé osobě obviněný poskytl pouze část koláčku apod., což zvyšovalo nebezpečí intoxikace. Za podstatnou okolnost, jež dle názoru státního zástupce vylučuje aplikaci zásady subsidiarity trestní represe, je však třeba považovat i samotný následek, neboť u svědků N. a K. po konzumaci došlo ke zdravotním obtížím. Je tak sice pravdou, že jednání obviněného nebylo klasickým „dealerstvím“, v žádném případě se však nejednalo o jednání zcela zanedbatelné či nevinné. Konkrétní závažnost jednání obviněného pak soudy správně zohlednily v případě výroku o trestu, který byl uložen na samé spodní hranici zákonné trestní sazby a byl uložen jako trest výchovný.
K námitce nesprávnosti úvah odvolacího soudu ohledně objemu psychotropní látky je třeba podle státního zástupce uvést, že skutková podstata přisouzeného přečinu (oproti přečinu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 tr. zákoníku) neobsahuje kvantitativní požadavek na minimální objem psychotropní látky. Odvolací soud si pak byl vědom rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 112/2011, avšak správně dovodil, že tam popsané skutkové okolnosti se od nyní projednávané věci odlišují. Ani z citovaného rozhodnutí přitom nelze dovodit, že by pro trestní odpovědnost pachatele přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 tr. zákoníku bylo zapotřebí dosažení nějakého minimálního množství, když v odůvodnění tohoto usnesení Nejvyšší soud naopak zdůraznil, že takový znak tato skutková podstata přečinu neobsahuje.
K námitce obviněného stran porušení jeho práva na spravedlivý proces je třeba podle státního zástupce zdůraznit, že jde o námitku procesní povahy, jež uplatněnému dovolacímu důvodu obsahově neodpovídá. Pouze v případě, pokud by takové porušení práva na spravedlivý proces bylo skutečně zjištěno, judikatorní praxe dovodila přípustnost zásahu do skutkových zjištění v rámci dovolacího řízení. O takovou situaci se přitom dle názoru státního zástupce v nyní předkládané věci nejedná. Skutečnost, že soudy vycházely (mj.) i z výpovědi obviněného v postavení podezřelého má přitom zákonnou oporu (srov. i obviněným citované ustanovení §207 odst. 2 tr. ř. ve spojení s §314d odst. 2 tr. ř.). V případě obviněného přitom nebyl dán důvod nutné obhajoby a ani z nyní podaného dovolání nelze dovodit žádnou relevantní skutečnost, pro kterou by výpověď obviněného v postavení podezřelého neměla být procesně použitelná.
K námitkám obviněného lze podle státního zástupce souhrnně uvést, že je uplatňoval již v rámci řízení před soudy obou stupňů, přičemž soudy se těmito námitkami podrobně zabývaly a v odůvodnění svých rozhodnutí vypořádaly. Státní zástupce má tedy za to, že je namístě odkázat na závěry Nejvyššího soudu uvedené v usnesení sp. zn. 5 Tdo 86/2002, podle kterého opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], že bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.] v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.).
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.
Z naznačeného výkladu je patrné, že část obviněným uvedených námitek uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídá, neboť směřují proti skutkovým zjištěním učiněným v předchozím řízení a proti hodnocení provedeného dokazování, případně proti procesnímu postupu soudů. K jeho námitkám směřujícím proti rozsahu dokazování a proti hodnocení provedených důkazů tak lze pouze nad rámec dovolacího řízení uvést, že soudy logicky a přesvědčivě vysvětlily, z jakých důkazů vyvodily skutkové závěry, na nichž se odsouzení zakládá, a toto zdůvodnění nebudí žádné pochybnosti. Soudy dostatečně reagovaly na námitky obhajoby, rozhodně se nejedná o odůvodnění povrchní a povšechné.
Mimo uplatněný dovolací důvod leží i námitka porušení ustanovení §207 odst. 2 tr. ř. Nad rámec dovolacího řízení lze v tomto směru odkázat na vyjádření státního zástupce.
Do oblasti skutkových zjištění směřuje námitka obviněného, podle které nebylo prokázáno, že by byť konkludentně předmětné koláčky nabízel, nicméně toto tvrzení souvisí s další námitkou, kterou již uplatněnému dovolacímu důvodu podřadit lze, a sice že zpřístupnění koláčků poškozeným nelze hodnotit jako nabízení. Obviněný poukazuje na to, že koláčky zanechal na místě a odešel, nejednalo se tedy o situaci, kdy by poškození konzumovali drogu s jeho konkludentním souhlasem vyplývajícím z jeho nečinné přítomnosti. Navíc je podle něj zákonný znak „nabídne“ podle §283 odst. 1 tr. zákoníku třeba posuzovat shodně jako nabídku v soukromoprávním smyslu. S tímto názorem se nelze ztotožnit, naopak výstižně se v tomto směru vyjádřil státní zástupce. Sám obviněný přiznává, že v případě uvedeného zákonného znaku jde o jednání protiprávní. Ačkoli by se mohlo jevit jako žádoucí stejně znějící právní pojmy v kontextu celého právního řádu vykládat pokud možno stejně, v případě znaku „nabídne“ a nabídky v kontextu soukromoprávních vztahů se jedná o zcela odlišné pojmy, na něž je navázána celá řada dalších institutů, jak správně podotýká státní zástupce, přičemž však soukromoprávní instituty vzhledem k nedovolenosti posuzovaného jednání nemají z hlediska trestního práva žádný význam. Znamenalo by to například, že namísto zániku trestní odpovědnosti v důsledku upuštění od pokusu podle §21 odst. 3 tr. zákoníku by se mělo uplatnit soukromoprávní odvolání či zrušení nabídky, přičemž by se zkoumalo, zda a kdy projev vůle došel druhé straně. Podle skutkových zjištění obviněný koláčky zanechal v dílně s tím, že je v nich obsaženo konopí, přičemž žádný ze svědků neuvedl, že by jim jejich konzumaci zakázal či nedoporučil. Ačkoli jinak se u poškozených a svědků podle hodnocení soudu prvního stupně projevovala snaha obviněnému svou výpovědí neuškodit, nikdo z nich se nevyjádřil tak, že by koláčky byly konzumovány proti (projevené) vůli obviněného. Z toho je patrné, že poškození a další svědci jednání obviněného chápali jako nabídku ke konzumaci a také koláčky konzumovali (svědek D. dokonce snědl čtyři koláčky). Provedeným dokazováním tak sice nebylo možné přesně zjistit, s jakými slovy obviněný koláčky na místě zanechal, nicméně z kontextu celé situace je zřejmé, že musel, ať už výslovně či konkludentně, dát najevo, že koláčky jsou zde určeny ke konzumaci osobám v dílně se pohybujícím. Tento závěr se pak vztahuje rovněž k námitce neprokázání subjektivní stránky (ačkoli tato opět vybočuje z rámce dovolacího důvodu). Za daných okolností soudy logicky dospěly k závěru, že obviněný naopak musel být minimálně srozuměn s tím, že poškození budou koláčky konzumovat.
Pokud jde o odkaz na rozhodnutí č. 51/2006 Sb. rozh. tr., zde šlo o zcela jinou situaci. Nakládání se samotnou psychotropní látkou nelze přirovnat k poskytnutí prostor k její výrobě, které bylo předmětným rozhodnutím hodnoceno jako pomoc k trestnému činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák.
Námitka týkající se aplikace ustanovení o skutkovém omylu je de facto založena na odlišných skutkových zjištěních, než jaká v řízení učinil soud prvního stupně. Tvrzení obviněného, že koláčky získal na veletrhu Cannafest a domníval se, že obsahují jiné kanabinoidy, než delta-9-tetrahydrokanabinol, soudy neuvěřily. Odvolací soud v tomto směru poukázal na fakt, že tento veletrh proběhl v listopadu roku 2013, nicméně obviněný koláčky do dílny přinesl v únoru. Pokud obviněný namítá, že tato argumentace je ze strany odvolacího soudu překvapivá a že měl být dotázán na vysvětlení, jak mohly koláčky vydržet tak dlouho v konzumovatelném stavu, nelze mu přisvědčit. Taková otázka se totiž logicky nabízela, stejně jako proč by obviněný nechtěl dát koláčky své nemocné babičce hned, jakmile je získal, ale až za tři měsíce. Jestliže obviněný na svou obhajobu uvádí tvrzení natolik zjevně nelogická, že to musí být každému zřejmé, měl by si být jejich nelogičnosti také sám vědom a bez dalšího dotazování je doplnit. Pokud tak neučiní, je zcela pochopitelné se domnívat, že obviněný žádné další vysvětlení k dispozici nemá. Obviněný přitom tyto otázky nevysvětlil ani ve svém dovolání. Co se týká obsahu kanabinoidů v koláčcích, poukázal v tomto směru soud prvního stupně na vyjádření obviněného, že nechtěl, aby babička koláčky konzumovala bez dohledu. Musel proto být srozuměn s tím, že nejsou bezpečné. Odvolací soud připomněl, že svědci se před konzumací koláčků podle svých výpovědí bavili o tom, že koláčky jsou z marihuany (nikoli jen z „konopí“), což se nemohli dovědět od nikoho jiného než od obviněného.
Pokud jde o aplikaci zásady subsidiarity trestní represe, je Nejvyšší soud toho názoru, že soudy nijak nepochybily. Obviněnému lze dát za pravdu, že v jeho případě absentuje ziskuchtivost, snaha vytvořit si klientskou síť apod., na druhou stranu poskytl psychotropní látku čtyřem osobám, přičemž u dvou z nich se vyskytly zdravotní potíže, obviněný však nebyl tím, kdo jim přivolal lékařskou pomoc. Drogu poškozeným podal ve formě koláčů, které oni sami nepřipravovali, tedy nemohli vědět, jaké množství přesně zkonzumovali, přičemž je také známo, že při tomto způsobu požití marihuany účinek nastupuje o něco později, než např. při kouření, což může u nezkušených uživatelů vést k požití vyšší dávky. Jeho jednání se tak pohybuje spíše u pomyslné „spodní hranice“ společenské škodlivosti v porovnání s dalšími případy v praxi se vyskytujících jednání naplňujících skutkovou podstatu trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, což však bylo dostatečně zohledněno v uloženém trestu.
Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jiného dovolacího důvodu nedošlo. Dovolání obviněného V. Š. proto pro jeho zjevnou neopodstatněnost podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, a to v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 17. června 2015
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch