ECLI:CZ:NS:2015:11.TDO.191.2015.1
sp. zn. 11 Tdo 191/2015-31
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. dubna 2015 dovolání podané obviněným R. M., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 3. 10. 2014, sp. zn. 31 To 335/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 3 T 8/2014 a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. M.
o d m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 21. 7. 2014, sp. zn. 3 T 8/2014, byl R. M. uznán vinným v bodech I. 1. – 4. pokračujícím přečinem krádeže podle §205 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku dílem dokonaným, dílem v bodě 1 ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §205 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku, v bodě I. 1. přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, v bodě II. pomocí k přečinu krádeže podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, v bodě III. pokračujícím přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a v bodě IV. přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, za které byl odsouzen podle §283 odst. 1 tr. zákoníku za užití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu tří let. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byly zrušeny výroky o trestech uložených mu rozsudkem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 11. 7. 2014, č. j. 15 T 82/2013-65, který nabyl právní moci dne 11. 7. 2014, a rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 7. 11. 2013, č. j. 3 T 120/2013-64, který nabyl právní moci dne 15. 11. 2013, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále bylo rozhodnuto o náhradě škody a obviněný byl pro část žalovaných skutků zproštěn obžaloby.
Podle skutkových zjištění se obviněný trestné činnosti dopustil tím, že
I. přestože byl trestním příkazem Okresního soudu v Liberci pod č. j. 5 T 31/2013-253 ze dne 24. 5. 2013 s právní mocí dne 8. 6. 2013 odsouzen pro dva přečiny krádeže, kdy mu byl uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin, tak
1. v L. v blíže nezjištěné době dne 20. 7. 2013 před 6:00 hod. v areálu bývalých uhelných skladů v ul. K. společně s blíže neustanovenou osobou po odtlačení osobního motorového vozidla zn. Škoda Felicia, SPZ …, do kterého vnikli násilím, a dále pomocí odcizených klíčů od vozidla Škoda Octavia combi, RZ …, dne 17. 7. 2013 v témže areálu v kanceláři se snažili odcizit osobní motorové vozidlo zn. Škoda Octavia combi, RZ …, což se jim nepodařilo, a poškozenému M. V., by takto způsobili odcizením vozu škodu ve výši 40 000,- Kč, dále poškozením způsobili škodu na vozidle Škoda Felicia, RZ …, ve výši 4 600,- Kč a poškozenému V. CZ, s. r. o., IČO: 24666653, škodu na závoře ve výši 2030,- Kč,
2. v L. dne 6. 9. 2013 v době kolem 18:00 hod. v ulici B. V. před domem č. p. … si po předchozí domluvě s poškozeným dohodl zkušební jízdu s osobním motorovým vozidlem zn. Opel Astra Caravan bez RZ, neboť vozidlo bylo dočasně vyřazeno z evidence, a s tímto následně odjel i s dalšími věcmi, a to 4 ks pneumatik ve voze, neznámo kam, čímž poškozenému K. S., způsobil odcizením vozu a věcí škodu ve výši 14 000,- Kč,
3. v L. dne 7. 9. 2013 v době kolem 10:45 hod. na benzínové čerpací stanici EURO Oil v ulici T. natankovali po předchozí vzájemné domluvě spolu s O. M., do připravených nádob celkem 150,05 1 motorové nafty a následně odjeli od čerpací stanice bez zaplacení, čímž poškozené společnosti G. S., IČO: 63793041, způsobili škodu ve výši 5312,- Kč,
4. v H. n. M., okr. L., dne 10. 9. 2013 v době kolem 13:36 hod. na benzínové čerpací stanici u dálnice společnosti ETK natankoval do osobního motorového vozidla zn. Volvo, RZ …, barva černá metal, benzín Natural 95 v množství 13,58 1 v hodnotě 496,- Kč a následně z místa ujel bez zaplacení, čímž poškozené společnosti ETK, s. r. o., IČO: 00554812, se sídlem Rychnovská, 463 42 Hodkovice nad Mohelkou, způsobil škodu ve výši 496,- Kč,
II. v L. v blíže nezjištěné době od 30. 6. 2013 do 31. 7. 2013 v ulici H. č. p. … v přízemí u bytu č. … obývaného společně s D. K., a po vzájemné předchozí domluvě neoprávněně na odběrném místě č. … po přerušení plomby zabezpečovací krabice provedl spojení přívodního a vývodního vodiče ve třech fázích, kterým vzniklo vodivé spojení, jímž procházel neměřený elektrický proud do předmětného bytu, čímž poškozené společnosti ČEZ Distribuce, a. s., IČO: 24729035, se sídlem Teplická 874/8, Děčín 4 – Podmokly, způsobili škodu na odebrané elektrické energii v rozsahu 2152,8 kWh ve výši 13 053,- Kč a spolu s poškozením celkovou škodu ve výši 16 929,- Kč,
III. přestože byl rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město, sp. zn. 10 T 93/2009, ze dne 19. 10. 2010, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni, sp. zn. 50 To 32/2011, ze dne 23. 2. 2011, s právní mocí dnem 23. 2. 2011, odsouzen mj. k trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou let, minimálně do 21. 8. 2014, tak
1. minimálně na trase z K. S. do L. do ulice M. u ZOO v blíže nezjištěné době koncem července 2013 ve večerních hodinách řídil osobní motorové vozidlo tv. zn. Merecedes Benz Vito, RZ …,
2. minimálně na trase z T., okr. S., u vlakového nádraží do ulice … k. v T., okr. S., v blíže nezjištěné době dne 20. 8. 2013 kolem 17:00 hod. řídil nákladní motorové vozidlo tv. zn. Mercedes Benz Sprinter, RZ …,
3. v L. minimálně na trase z ulice B. V. na blíže nezjištěné místo, dne 6. 9. 2013 v 18:00 hod. řídil osobní motorové vozidlo zn. Opel Astra Caravan bez RZ, neboť vozidlo bylo dočasně vyřazeno z evidence,
4. v L. a minimálně na trase z ulice K. od autobazaru na blíže nezjištěné místo a zpět do autobazaru a opět na blíže nezjištěné místo a dále z D. M., okr. L. do S., okr. L. a dále do T., okr. S. a do B., okr. J. n. N., dne 10. 9. 2013 v době kolem 11:00 hod. řídil osobní motorové vozidlo zn. Volvo C70 RZ …,
IV. v L. a jinde v blíže nezjištěném období od července 2012 do srpna 2013 na blíže nezjištěných místech neoprávněně a opakovaně minimálně v 26-ti případech nabídl, zprostředkoval a bezúplatně poskytl k aplikaci psychotropní látku metamfetamin zv. pervitin J. B., v různých blíže neurčených dávkách, nejméně však v množství 0,2 g na jednu dávku, přičemž ve výše uvedeném období poskytl J. B., psychotropní látku metamfetamin zv. pervitin v celkovém množství minimálně 5,2 g, přičemž metamfetamin je psychotropní látka uvedená v příloze č. 5 k z. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách.
K odvolání obviněného Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 3. 10. 2014, sp. zn. 31 To 335/2014, podle §258 odst. 1 písm f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o náhradě škody poškozenému K. S. ve výši 6 000 Kč a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že podle §228 odst. 1 tr. ř. obviněnému uložil povinnost tomuto poškozenému nahradit škodu ve výši 2 000 Kč, přičemž se zbytkem nároku poškozeného odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.
Proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Jana Zrnovského dovolání . Pokud jde o dovolací důvod, uvedl, že napadeným rozhodnutím byl rozsudek soudu prvního stupně změněn pouze částečně, přestože spočívá na nesprávném právním posouzení skutků, které byly v řízení projednávány, a odkázal na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V textu svého dovolání obviněný uvedl, že soud prvního stupně pochybil při hodnocení důkazů a při závěrech o jeho vině. Odvolací soud tyto vady nenapravil. Především se obviněný ohrazuje proti hodnocení skutku pod bodem I. 2., neboť skutkový stav zjištění v průběhu hlavního líčení neodpovídá právnímu hodnocení skutku. Obviněný se skutku dopustil bez úmyslu spáchat trestný čin, subjektivní stránka jeho jednání nebyla nijak prokázána ani zkoumána. Obviněný poukazuje na to, že vozidlo odstavil na vedlejší komunikaci a subjektivní stránka skutkové podstaty byla zcela vyloučena.
Řízení bylo dále podle obviněného stiženo vadami i v případě skutku uvedeného pod bodem II. V tomto případě soudy vyšly z výpovědi svědkyně K., její obsah však nezhodnotily správně, stejně jako výpověď svědka H. Oba svědci vypovídali zcela neurčitě, svědkyně K. jej za pachatele skutku neoznačila. Nebyla vyvrácena obhajoba obviněného, že elektroměr v bytě svědkyně k rozvodné síti nepřipojil ani zde dlouhodobě nepřebýval.
Ke skutku pod bodem III. 1. obviněný konstatoval, že jej svědkyně H. nepoznala a vypovídala naprosto neurčitě. Ke skutku pod bodem IV. pak uvedl, že soudy vyšly z nesprávného hodnocení výpovědi svědkyně B., která je dlouhodobou uživatelkou drog, přičemž osoby závislé na drogách jsou vyhraněně nevěrohodné. On sám nikdy drogy neužíval a nebyl pro trestnou činnost související s jejich distribucí či výrobou vyšetřován.
V závěru svého dovolání pak obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 3. 10. 2014, sp. zn. 31 To 335/2014, i další rozhodnutí na něj obsahově navazující a aby Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl.
K dovolání obviněného se vyjádřil Nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Ta nejprve zrekapitulovala průběh dosavadního řízení a obsah obviněným podaného dovolání a uvedla, že obviněný opět uplatňuje argumentaci známou z jeho dosavadní obhajoby i z jeho odvolání. Přitom soudy obou stupňů podrobně rozebraly jednotlivé skutky i důkazy svědčící o jeho vině v konkrétních případech. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, do značné míry formalizovaný, jehož účelem není všeobecný přezkum napadeného rozhodnutí, nýbrž jen prověření důvodnosti tvrzení dovolatele o existenci jím uplatněného dovolacího důvodu. Námitkami vyjádřenými v dovolání obviněného se náležitě a dostatečně podrobně zabýval již soud druhého stupně, jeho závěry jsou logické a plně vycházejí z obsahu provedeného dokazování, takže na ně lze bez výhrad odkázat. Jestliže tedy přezkumné řízení ve druhém stupni proběhlo řádně, nemá Nejvyšší soud povinnost ani důvod znovu přezkoumávat důvodnost námitek, které dovolatel uplatnil již v řízení o řádném opravném prostředku, přičemž takto odůvodněné dovolání by mělo být podle státní zástupkyně odmítnuto jako zjevně neopodstatněné.
Kromě toho se podle státní zástupkyně obviněný v dovolací argumentaci prakticky výlučně zabývá pouze otázkami skutkovými a soudům vytýká jako nesprávný způsob, jímž hodnotily provedené důkazy. Skutkové závěry soudu jsou však náležitě podepřeny výsledky provedeného dokazování a soud vymezený skutek správně zastřešil příslušnými ustanoveními hmotného práva trestního. Stejné stanovisko vyjádřil i odvolací soud, přičemž na důvody vyjádřené v jeho rozhodnutí je možno podle státní zástupkyně bez dalšího odkázat. Obviněný uplatnil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jenž předpokládá existenci vady v aplikaci hmotného práva na učiněná skutková zjištění. Dovolatel však ve skutečnosti uplatňuje námitky, jejichž povaha je primárně skutková, neboť soudům vytýká způsob, jímž realizovaly důkazní řízení, především způsob, kterým provedené důkazy hodnotily, přičemž tvrdí, že hodnocení důkazů mělo vyznít výrazně v jeho prospěch. Takto pojaté výhrady však nesměřují proti právnímu posouzení věci, nýbrž proti skutkovému základu výroku o vině, a jako takové nevyhovují žádnému ze zákonných důvodů dovolání.
Závěrem svého vyjádření proto státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, protože bylo podáno z jiných důvodů, než jsou vyjmenovány v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.
Tak je tomu i v posuzovaném případě. Obviněný brojí výhradně proti skutkovým zjištěním učiněným v předchozím řízení a proti hodnocení provedeného dokazování, což se týká i jeho námitky vztahující se k subjektivní stránce jednání popsaného v bodě I. 2. Pokud obviněný poukazuje na skutečnost, že o několik dní později vozidlo odstavil na vedlejší komunikaci, opomíjí řadu dalších skutkových okolností, které soudy v jeho případě hodnotily, jako např. to, že poškozenému uvedl na sebe nedostupný telefonní kontakt, že se při nalezení vozidla z jeho motoru kouřilo nebo také to, že vozidlo bylo po nalezení opatřeno registrační značkou. Na základě hodnocení provedených důkazů dospěly soudy v tomto případě k závěru, že obviněný vozidlo odstavil zřejmě kvůli poruše, přičemž si jej předtím přisvojil lstí a nakládal s ním jako s vlastním. Soudy zde spatřovaly zřejmý úmysl vozidlo z dispozice poškozeného trvale odejmout.
K námitkám obviněného proti hodnocení provedených důkazů tak lze pouze nad rámec dovolacího řízení uvést, že soudy logicky a přesvědčivě vysvětlily, z jakých důkazů vyvodily skutkové závěry, na nichž se odsouzení zakládá, a toto zdůvodnění nebudí žádné pochybnosti. Obviněný pouze opakuje svou obhajobu, s níž se již soudy v předchozích stadiích řízení vypořádaly.
Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný R. M. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle §265i odst. 3 až 5 tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. dubna 2015
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch